Článek
A velmi často přemýšlím, odkud daná pisatelka vlastně je. Nevycházím z úžasu, co je jinde možné, protože tam, co žiju já, se to prostě nestává. Je to jak zprávy z Marsu.
Hlavně tedy taková Divá Bára, ale není zdaleka sama. Pokud by někdy napsala, kde žije, byla bych jí docela vděčná. Věděla bych totiž, kam nikdy a za žádných okolností nejezdit. Je to doslova a do písmene „říše zla“. Aspoň podle těch článků.
Přijdete tam do obchodu a hned vidíte, jak se tam důchodci doslova mydlí holemi. Dáte si něco do vozíku, proběhne lepá seniorka aby vám to ukradla. V MHD nejspíš dostanete další holí, abyste uvolnili místo další rozlícené seniorce. Lidé vám tam na potkání tykaji a kritizují vše od vašeho vzhledu až po vaši samotnou existenci. Ano, přesně tento obrázek Bára vytvořila svými články o místě, kde žije. A věřte mi, že tam bych bydlet nechtěla.
I prodavačky jsou tam prý drzé a neochotné a Bára je neustále musí usměrňovat a vracet do reality. Matky s dětmi nedělají nic jiného, než že obtěžují slušnou obyvatelku. Bohužel asi jedinou slušnou v širokém okolí. Hrůza!
Já mám obrovské štěstí, že bydlím v místě, kde slušnost ještě nevymřela. Lidé se k sobě chovají slušně bez ohledu na věk. Pravda, mnozí uvízli v obrazovce svého mobilu, ale to holt je realita dnešního světa. Díky Báře a jí podobným jsem vděčná za svoje město i lidi v něm.
Zajímalo by mě, jestli si pisatelé podobných hrůz uvědomují, že vlastně dělají vizitku svému bydlišti a de facto i sami sobě. Protože kdo může žít na místě, kde se lidé chovají hůř, než zvířata?
