Článek
Nikdy mě moc nebavily články o tom, jak chudáci ženy téměř hned po šestinedělí nemůžou zpátky do práce. Jak by chtěly aspoň na půl úvazku, ale systém je zlý a nepustí je. Já byla s dětmi doma ráda. Fakt. Bavilo mě to. I když to bylo místy absolutně vyčerpávající a v některých dnech bych to klidně vyměnila za jakoukoliv jinou práci, kde se nejdu zavřít s margotkou na záchod.
Jenže pak se to stalo. Rodičovská dovolená se začala neúprosně chýlit ke konci a mně došlo, že je ta správná doba se vrátit zpátky na trh práce. Už jsem prostě chtěla. Během posledního roku jsem si to párkrát zkusila, něco málo si přivydělala a nasbírala pár velmi silných zkušeností zkušeností, díky kterým jsem si řekla „školství už nikdy“.
Jenže osmiletou díru v životopise prostě ničím nezamaskuješ. A tak každý pracovní pohovor dřív nebo později sklouzne k úplně stejnému scénáři.
Vidím tady mezeru, máte děti?
Kolik máte dětí?
Jak jsou staré?
Kdy jim končí škola a školka?
Jste si jistá, že u nás chcete pracovat?
Máte funkční babičky?
Máte partnera nebo jste samoživitelka?
Pomáhá vám váš partner?
Usmívám se, přikyvuju a v duchu si říkám, tvl tohle přece nemůžou. Tohle jsou otázky, které se klást nesmí. Jenže můžou. A taky je kladou. Protože můžou.
A pak si vyberou někoho jiného. Nejčastěji starší, bezdětnou, bezproblémovou tetu, která prostě bude makat. Nebude mít nemocné děti, nebude potřebovat odejít dřív, nebude řešit prázdniny ani ředitelské volno. I když jim slibuješ, že budeš makat a děti nemocné nemíváš, partner funguje. Oni ví svoje. A já taky. Frustrace postupně narůstá a mně začíná docházet, že návrat do práce nebude ani zdaleka tak jednoduchý, jak jsem si na začátku myslela.
Nedávno jsem to vykládala jednomu vysoce postavenému doktorovi. Okamžitě se rozohnil, že to přece nemůžou. Že by jim dal co proto, že by se nenechal a okamžitě by pohovor ukončil.
Jenže on by odcházel s morálním vítězstvím. Já bych odcházela bez práce. A mezi těmihle dvěma variantami je v reálném životě překvapivě jasná volba.
A aby to nebylo takhle jednostranné, říkala jsem to i kamarádce ve vedoucí pozici v nadnárodní firmě. A ta se smála a říkala, že už nikdy žádnou ženskou nezaměstná, protože jsou těhotné, děti mají besídky a všechno možné. Že jedné takové hezké zaměstnání umožnila a od té doby, když ji přijde životopis a na něm je ženská fotka, rovnou ho zahodí. Ženské prostě vyjdou draho.
Návrat do práce po mateřské totiž není o nedostatku chuti pracovat. Ani o nedostatku schopností. Je hlavně o tom, kolik nejistoty je zaměstnavatel ochoten unést.
A mateřství v tomhle případě nefunguje jako překážka. Funguje jako výmluva.
