Článek
A pak… začala jsem učit. Jen takové malilinkaté soukromé doučováníčko, pak nějaká lehká lektorská činnost. Uff, šéf totiž chtěl a mi se to docela hodilo. Pak přišly děti a mi asi šplouchlo mlíko na maják a rozhodla jsem se, že učitelka je perspektivní job.
A finančně je, za tím si stojím. Žádný jiný zaměstnavatel vám nedá dva měsíce volna, všechny svátky, prázdninky a k tomu docela slušné peníze (pro pražáky to může znít divně), ale opravdu říkám slušné. Když to totiž srovnáte s tím, že půjdeme s titulem z humanitního oboru třeba na univerzitu na administrativní pozici, kde po vás chtějí jazyky, znalost pc programu, titul atp. Pracovní doba je od 7.30 do 17.00 každý všední den bez výjimky a nabídnou vám 26 000,- v hrubým s kouzelnou větou: „jednou za čtvrt roku dáváme prémie a ty jsou vyšší než pětistovka“, tak děkuji, jdu učit na základku. Protože vám hned docvakne, že ta prémie je tisícovka.
No a tak jsem se dostala až sem, učím. Byla jsem na prvním i na druhém stupni, na gymplu a nakonec i v komunitní škole, jestli to tak jde nazvat. Viděla jsem dostatečně z blízka, jak vypadá alternativní škola. Svoje názory na školství obracím vidlema, někdy tam a pak zase zpět. Ne totiž všechno co je nablýskané a má krásné píár se opravdu třpytí. A dost často docházím do stavu, že nevím. Já totiž opravdu spoustu věcí nevím. Co vím je, že není všechno sluncem zalité, nikde.
Mohla bych ještě říct, co od školy očekávám jako rodič. Chci, aby moje dítě bylo spokojené, chodilo domů nadšené a oplývalo nejrůznějšíma znalostma, toužilo po vzdělání a všechno dělalo s láskou… To je ale taky trochu utopie, že? Ono to totiž někdy bolí se učit a i přesto, že to bolí, je důležité se to naučit. A rozhodně to někdy není sranda. Když se to nakonec ale povede, je to supr.
Zkusím to ještě jednou, přeji si jako rodič, aby mé dítě bylo ve skupině s ostatními dětmi, našlo si kamarády a umělo nějak vyjít i s těmi, kteří kamarádi nejsou. Také bych ocenila, aby se naučilo číst a psát (jak jsem zjistila tohle není samozřejmost), aby učitel uměl motivovat k tomu, že je něco důležité vědět a učit se, i když to není to, kam ho to zrovna táhne. Neměla bych zapomenout na pochopení, všech pro všechny a hlavně, abychom spolu otevření komunikovali. Jinak toho moc nechci. Jako zaměstnanec chci ve zkratce to samé – fajn kolegy, podporu, a komunikaci.
