Článek
Když jsem byl ještě v živém těle a nikoli jen v živé paměti říše a vlastenců, býval úředník váženou bytostí. Nosil cylindr, měl brk za uchem, šustil aktovkou a šetřil inkoust. Každý podpis byl slavnostním aktem, každý výpočet rozpočtu aktem zralé státnické moudrosti. Psaníčko na stůl, pečeť, razítko a štempl – tak se tvořily dějiny financí!
Leopold Ignác ve svých úřednických letech
Za Jeho Veličenstva Františka Josefa I., nechť mu knír nikdy neuvadne, zasedalo na Ministerstvu financí ve Vídni skromných několik tisíc duší. Dělali vše – od daní přes clo až po armádní rozpočty – a přesto si stihli oběd ve dvanáct a končili v šest. Pokud nezemřeli na zápal plic v nevyhřáté kanceláři, odešli do penze jako rytíři služby.
Avšak ejhle, sto let minulo jak pára nad dunajským kotlem, a co nevidím?
V zemi české, kde dříve stačil daňový výměr na jednu stránku a trhovec si jej četl za pochodu na jarmark, dnes ministerstvo financí zaměstnává přes 1 300 ouřadů v samotném paláci, a k tomu ještě přes 40 000 lidí v podřízených složkách: výběrčí, analytici, referenti, specialisté na softwér, specialisté na specialisty… Jeden by řekl, že na každou korunu připadá jeden kontrolor.
A přesto — co jest výsledek? Daňové přiznání složitější než jízdní řád Orient Expresu a formulář, kde občan neví, zda má být poplatník, poplatek, plátce či plačící.
Kdežto my, za císaře pána, jsme měli jen jediný formulář – a k tomu přiložený seznam poprav pro neplatiče. Jak prosté, jak účinné!
Nechci býti kousavý — neboť ctím pořádek a pravidla jako důstojník štábu — ale moderní státní správa mi připomíná dort pejska a kočičky. Každý přidá složku, každý má modul, každý má cloud, ale rozpočet stejně končí v mínusu a razítko nikdo nenajde.
A tak se ptám: kolik ouřadů je třeba k tomu, aby se našel jeden zodpovědný? Odpovím si sám: Víc než bylo děl u Hradce Králové.
---
Závěrem, milý občane český:
Nechť úředník zůstane služebníkem lidu a říše, nikoli jejím pánem.
Nechť papír ustoupí rozumu a pravidla zdravému úsudku.
A hlavně – nechť stát zůstane službou, nikoli labyrintem!
S úctou a vírou v návrat řádu,
Leopold Ignác rytíř ze Slánska
Pořádek dělá přátele. A kdo nemá pořádek, nemiluje monarchii.
