Článek
Byla to doba, kdy se New York pomalu stával městem, které nikdy nespí.
Jenže toho večera měl New York na několik hodin usnout.
A nikdo netušil proč.
Krátce po páté hodině odpoledne se něco změnilo.
Nejdříve si toho lidé všimli jen jako podivného bliknutí.
Světla na chvíli zeslábla.
Některé televizory zhasly.
Pak se rozsvítily znovu.
A potom zhaslo všechno.
Nejen v jednom domě.
Nejen v jedné ulici.
Během několika sekund začala mizet elektřina z obrovské části severovýchodních Spojených států.
New York ještě chvíli netušil, co se vlastně děje.
Pak zhasl Broadway.
Zhasla světla na Times Square.
Zhasly kancelářské budovy a výlohy obchodů.
A ve chvíli, kdy se stmívalo, se obrovské město začalo propadat do tmy.
Nejdřív si lidé mysleli, že je to porucha
V roce 1965 nebylo nic zvláštního na tom, že elektřina na chvíli vypadla.
Lidé byli zvyklí, že technika občas zlobí.
Jenže tentokrát se světla nevracela.
A problém nebyl jen v New Yorku.
Výpadek postupoval jako obrovská vlna.
Postupně zůstaly bez elektřiny části New Yorku, Connecticutu, Massachusetts, Rhode Islandu, New Jersey, Pensylvánie a dalších oblastí.
Problém se přenesl také do Kanady.
Celkem se výpadek dotkl přibližně třiceti milionů lidí.
Nikdo přitom netušil, jestli bude trvat deset minut, hodinu, nebo celou noc.
Osm set tisíc lidí pod zemí
New York měl jeden obrovský problém.
Bylo právě kolem dopravní špičky.
Lidé byli v metru.
Vlaky se zastavily.
Některé soupravy zůstaly stát v tunelech.
Přibližně 800 000 cestujících se najednou ocitlo pod zemí bez běžného osvětlení a bez možnosti jednoduše pokračovat v cestě.
Představte si dnešní New York.
Teď si představte, že všechny telefony mají vybitou baterii.
Neexistuje internet a neexistují sociální sítě.
Neexistují mobilní data a nemůžete si otevřít mapu.
Nemůžete někomu napsat, že jste v pořádku.
A nemůžete ani jednoduše zjistit, co se vlastně stalo.
Informace přicházely jen z rádia.
A právě rádio se na několik hodin stalo jedním z nejdůležitějších spojení mezi městem a jeho obyvateli.
Lidé začali chodit domů pěšky
Nahoře mezitím nastal zvláštní chaos.
Semafory přestaly fungovat.
V ulicích se začaly hromadit automobily.
Lidé vystupovali z autobusů a vydávali se pěšky.
Na mostech přes East River se tvořily proudy chodců.
Muži v oblecích, ženy v kabátech, studenti, dělníci i lidé vracející se z kanceláří.
Najednou šli všichni stejným směrem.
Domů.
Jenže domů nebylo vždycky snadné dojít.
Výškové budovy byly plné výtahů.
A některé z nich se zastavily mezi patry.
Lidé zůstali uvnitř v úplné tmě a museli čekat, až je někdo dostane ven.
V hotelech se začali shromažďovat lidé, kteří se neměli jak dostat domů.
Telefonní budky byly obklopené frontami.
A přesto se nestalo, co by dnes mnozí možná očekávali.
New York se nezhroutil.
Město, které překvapilo samo sebe
Tma měla v sobě něco zvláštního.
New York byl v šedesátých letech už obrovským a rušným městem.
Jeho světla byla součástí jeho identity.
A najednou nebyla.
Times Square, které normálně zářilo reklamami a neonovými nápisy, zůstalo temné.
Mrakodrapy zmizely ve tmě.
Pouliční osvětlení nefungovalo.
A přesto lidé většinou nepropadli panice.
Podle dobových zpráv bylo rabování a násilí překvapivě málo.
Policisté měli samozřejmě plné ruce práce, protože museli řídit dopravu, pomáhat lidem a dostávat cestující ze zastavených vlaků.
Do služby byli povoláni také příslušníci Národní gardy a tisíce policistů mimo službu.
Ale velká část obyvatel jednoduše pomáhala ostatním.
Lidé vystupovali z aut a snažili se řídit dopravu tam, kde nefungovaly semafory.
Cizí lidé si navzájem ukazovali cestu.
Lidé nabízeli pomoc těm, kteří ji potřebovali.
Někteří obchodníci otevřeli své prostory lidem, kteří se neměli kam uchýlit.
A protože byla noc a elektřina nefungovala, Newyorčané najednou zjistili něco, co za normálních okolností téměř nevnímali.
Jak obrovské množství věcí závisí na elektřině.
Nemocnice nemohly čekat
Pro většinu lidí znamenal výpadek hlavně nepohodlí.
Pro nemocnice ale znamenal mnohem víc.
Tam se život nezastavil.
Operace musely pokračovat.
Pacienti potřebovali péči.
Porody se nedaly odložit na ráno.
V nemocnici St. Vincent's například lékaři pokračovali v operaci mozku za pomoci bateriových světel a svítilen.
V porodních sálech zase nemocnice dovolila manželům zůstat u svých žen, aby jim pomohli zvládnout situaci, která byla sama o sobě dost děsivá.
Byl to jeden z těch okamžiků, kdy se ukázalo, jak rychle se mění pravidla běžného života.
To, co by za normálních okolností bylo neobvyklé, se najednou stalo samozřejmostí.
Lidé si svítili baterkami.
Lékaři pracovali při nouzovém osvětlení.
Policisté ručně řídili křižovatky.
A obyvatelé města, které bylo zvyklé na nepřetržitý pohyb, se museli naučit čekat.
A potom začaly kolovat zvěsti
Byla studená válka.
Spojené státy a Sovětský svaz si navzájem nedůvěřovaly.
A právě proto nebylo překvapivé, že se mezi lidmi objevila první otázka:
Je to útok?
Někteří lidé se obávali sabotáže.
Jiní přemýšleli, zda za výpadkem nestojí Sovětský svaz.
A samozřejmě se našli i lidé, kteří přišli s ještě podivnější teorií.
Co když za tím nejsou lidé vůbec?
Objevily se i dohady o mimozemšťanech.
Jenže realita byla mnohem méně dramatická.
Nikdo nezaútočil.
Nikdo nepoložil město jedinou bomboua nikdo nepřerušil vedení.
Celou obrovskou elektrickou síť dokázala během několika sekund rozhodit jediná technická chyba.
Jedno malé relé
Příčina začala v Kanadě.
V elektrárenské soustavě poblíž Ontaria fungovalo ochranné relé, jehož úkolem bylo zabránit přetížení vedení.
Jedno z vedení bylo zatíženo více, než systém očekával.
Relé se aktivovalo.
Jedno vedení se odpojilo.
A protože elektřina musela najít jinou cestu, začala proudit přes ostatní vedení.
Ta byla náhle přetížena.
Další se odpojilo.
Pak další.
A další.
Během přibližně dvou a půl sekundy se z technického problému stala rozsáhlá kaskáda.
Elektrická síť se začala rozpadat.
A protože jednotlivé části systému byly navzájem propojené, problém se šířil dál a dál.
Oficiální vyšetřování později popsalo právě tento mechanismus jako hlavní příčinu výpadku.
Nebyl to útok.
Nebyla to sabotáž.
Byla to kombinace technického nastavení a toho, jak obrovská a propojená elektrická síť fungovala.
Co dělalo třicet milionů lidí bez elektřiny?
To je možná nejhezčí část celého příběhu.
Lidé si povídali.
Seděli v barech při svíčkách.
Chodili pěšky.
Pomáhali si.
Čekali.
A čekali.
Město, které normálně vypadalo jako obrovský organismus, najednou působilo skoro jako vesnice.
Lidé se na ulicích potkávali jinak než obvykle.
Nemohli utéct do výtahu.
Nemohli nastoupit do metra a nemohli si pustit televizi.
Nemohli se zavřít ve své kanceláři a pokračovat v práci.
Najednou byli všichni odkázaní jeden na druhého.
A nad tím vším svítil měsíc.
Jeho světlo samozřejmě nemohlo nahradit elektřinu, ale pomohlo městu zvládnout první hodiny tmy. Podle dobových popisů právě měsíční světlo přispělo k tomu, že New York nepůsobil tak děsivě, jak by za úplné tmy mohl.
New York čeká na světlo
Elektřina se začala vracet postupně.
Některé oblasti ji dostaly zpět po několika hodinách.
Jinde se čekalo mnohem déle.
V některých částech New Yorku trval výpadek až třináct hodin.
Lidé mezitím zůstávali vzhůru.
Čekali na zprávy.
Poslouchali rádia.
Seděli v bytech při svíčkách.
Někteří spali tam, kde právě byli.
Jiní se snažili dostat domů.
A pak se někde rozsvítilo první světlo.
Jedno okno.
Jedna ulice.
Jedna budova.
A potom další.
Město se začalo pomalu probouzet.
Elektrické vedení se znovu zapojovalo.
Výpadek končil.
Ráno bylo město pořád tam
Když se rozednilo, New York vypadal skoro normálně.
A přesto nebyl.
Miliony lidí právě prožily noc, na kterou jen tak nezapomenou.
Někteří strávili hodiny v metru.
Jiní uvízli ve výtazích.
Někteří šli několik kilometrů pěšky.
Lékaři operovali při nouzovém osvětlení.
Policisté pracovali celou noc.
Cizinci si pomáhali.
A město, o kterém si mnoho lidí myslelo, že se při podobné situaci musí okamžitě proměnit v chaos, překvapilo samo sebe.
9. listopadu 1965 se nestalo jen to, že zhasla světla.
Na několik hodin se zastavil způsob života, který lidé považovali za samozřejmý.
A když se světla znovu rozsvítila, miliony lidí si možná poprvé uvědomily, jak málo stačí k tomu, aby moderní město přestalo fungovat.
Zdroje
- U.S. Department of Energy – technická zpráva o rozsáhlých výpadcích elektřiny, včetně Northeast Blackoutu z 9. listopadu 1965.
- HISTORY – The Great Northeast Blackout, historický přehled události a jejího průběhu.
- HISTORY – Christopher Klein, When the Northeast Went Dark, 50 Years Ago, podrobný popis života v New Yorku během výpadku.
- U.S. Department of Energy – historická časová osa energetiky, potvrzující rozsáhlý výpadek ze 9. listopadu 1965.
