Článek
Když jsem poprvé dostala nabídku práce u Emirates, nejvíc mě zajímalo jediné. Jak bude vypadat můj život v Dubaji?
O práci letušky jsem snila dlouho. Představa, že budu létat do různých koutů světa, poznávat nové země a pracovat v mezinárodním týmu, mě lákala od začátku. Přestěhování do Dubaje ale bylo něco úplně jiného.
Najednou jsem neměla jen změnit zaměstnání.
Měla jsem změnit celý svůj život.
„Do té doby jsem Dubaj znala hlavně z fotografií. Mrakodrapy, poušť, luxusní hotely a obrovská letiště. Nikdy jsem si ale nepředstavovala, že tam jednou budu skutečně bydlet.“
První dny byly zvláštní.
Přiletěla jsem s kufrem a pocitem, že začínám úplně od nuly. Nová země, nové město, nová práce a kolem mě lidé, kteří přišli z různých částí světa.
Zároveň jsem měla jednu velkou výhodu. Nemusela jsem řešit klasické hledání bytu. Emirates poskytuje palubnímu personálu zařízené ubytování a dopravu spojenou s cestou do práce. Pro člověka, který se právě přestěhoval do zahraničí, to znamená obrovskou úlevu. (emiratesgroupcareers.com)
První večer jsem proto místo hledání hotelu nebo bytu řešila úplně jiné věci. Vybalovala jsem kufr a snažila se pochopit, že tohle bude na nějakou dobu můj nový domov.
„Pamatuji si, že jsem první noc skoro nemohla usnout. Ne proto, že by mi něco chybělo. Spíš jsem si pořád opakovala, že jsem opravdu v Dubaji.“
Bydlení s kolegy má podle mě dvě stránky.
Na jedné straně člověk není úplně sám. Když se přestěhuje do cizí země, je příjemné mít kolem sebe lidi, kteří procházejí něč podobným. Na druhé straně si musíte zvyknout, že nežijete úplně sami a že každý má jiný režim.
Jeden kolega může být po letu právě vzhůru, zatímco vy se snažíte spát.
Někdo má volno a chce si povídat.
Jiný se právě vrátil z dálkové linky a potřebuje klid.
Časem jsme si ale vytvořili vlastní pravidla.
A právě kolegové se pro mě postupně stali jednou z nejdůležitějších součástí života v Dubaji.
Když pracujete jako letuška, není jednoduché udržovat staré vztahy. Přátelé doma mají běžný pracovní režim, zatímco vy můžete být několik tisíc kilometrů daleko. Někdy se vrátíte z letu ve chvíli, kdy všichni ostatní spí.
Proto jsem si začala vytvářet nový okruh lidí.
Byli mezi nimi lidé z Evropy, Asie, Afriky i dalších částí světa. Každý měl jiný příběh a jiný důvod, proč do Dubaje přišel.
Někteří chtěli cestovat.
Jiní chtěli získat zkušenosti v mezinárodní společnosti.
A další jednoduše hledali nový začátek.
„Nikdy předtím jsem neměla tolik přátel z tolika různých zemí. Najednou jsem zjistila, že se během jednoho večera můžu bavit s lidmi, kteří vyrůstali na úplně jiných kontinentech.“
Právě to bylo na novém životě možná nejzajímavější.
Samotná práce ale přišla až potom.
Než jsem se dostala na pravidelné lety, čekalo mě školení a období, kdy jsem se musela naučit spoustu nových věcí. Člověk si často představuje letušku jako někoho, kdo se usmívá na cestující a podává jim jídlo.
Realita je mnohem náročnější.
Musíte znát bezpečnostní postupy, umět reagovat na krizové situace a dokonale ovládat práci v kabině. A to všechno se musíte naučit v prostředí, kde se každý den setkáváte s lidmi z různých kultur.
Když jsem konečně začala létat, život se změnil znovu.
Najednou jsem neměla klasický pracovní týden.
Jeden den jsem byla v Dubaji.
Další den jsem odlétala do Evropy.
Potom mě čekala dálková linka a několik hodin odpočinku v hotelu.
A pak zase návrat.
„První měsíc jsem si chtěla každý volný den někam naplánovat. Myslela jsem si, že když už žiji v Dubaji, musím všechno vidět. Brzy jsem ale zjistila, že po některých letech je moje jediná touha spát.“
To byla jedna z prvních věcí, které mě na životě letušky překvapily.
Cestování není totéž co dovolená.
Když letím pracovně do New Yorku, neznamená to, že mám celý den na poznávání města. Někdy mám čas jen na odpočinek. Jindy se podaří vyrazit ven a vidět něco zajímavého.
Proto jsem se naučila vážit si i obyčejných dnů v Dubaji.
Ráno si zajdu na kávu.
Někdy jdu nakupovat.
Jindy se setkám s kolegy.
A občas celý den neudělám vůbec nic.
Právě takové chvíle jsem si začala užívat nejvíc.
Dubaj mě totiž postupně přestala zajímat jako turistická destinace.
Začala jsem ji vnímat jako město, ve kterém žiji.
To znamená, že mě najednou nezajímalo, co všechno musím vidět, ale kde si můžu dát dobrou kávu, kam jít po práci nebo kde si odpočinout.
„Na začátku jsem chtěla vidět všechny mrakodrapy. Po několika měsících jsem byla nejšťastnější, když jsem našla místo, kde nebyli téměř žádní turisté.“
Život v Dubaji má samozřejmě i svou praktickou stránku.
Člověk si musí hlídat výdaje. Město nabízí obrovské množství možností, jak utrácet peníze. Restaurace, kavárny, nákupy nebo výlety mohou rozpočet zatížit mnohem rychleji, než člověk čeká.
Proto jsem si začala dávat pozor na to, za co utrácím.
Výhodou je, že jako zaměstnankyně Emirates mám některé významné náklady spojené s bydlením vyřešené. Společnost poskytuje cabin crew ubytování a dopravu spojenou s prací, což mi umožňuje soustředit se na další výdaje a také něco ušetřit. (emiratesgroupcareers.com)
Přesto jsem si musela vytvořit vlastní finanční plán.
Časem jsem zjistila, že největší část peněz utratím za věci, které nejsou nutné.
Začala jsem proto přemýšlet, co je pro mě důležité.
Chci cestovat?
Chci si něco našetřit?
Chci si užívat život v Dubaji?
Nakonec jsem si nastavila určitou rovnováhu.
Část peněz odkládám.
Část používám na běžný život.
A část si nechávám na cestování.
Právě cestování je totiž jedním z důvodů, proč jsem do Emirates přišla.
Zaměstnanci mohou využívat zvýhodněné cestovní benefity a podle pravidel programu mohou cestovat za výhodnějších podmínek také oprávnění rodinní příslušníci. (emiratesgroupcareers.com)
Pro mě to znamená, že když mám delší volno, mohu si naplánovat cestu, kterou bych si jinak možná nemohla dovolit.
Zároveň jsem ale pochopila, že nemusím cestovat pořád.
Někdy je nejlepší volno to, při kterém nikam neletím.
To je možná největší změna, kterou jsem po přestěhování do Dubaje zažila.
Na začátku jsem chtěla pořád něco dělat.
Dnes už vím, že i klidný den má svou hodnotu.
Časem jsem si také zvykla na to, že život v Dubaji je velmi odlišný od života, který jsem vedla doma. Počasí, kultura, tempo města i každodenní zvyklosti jsou jiné.
Ne všechno mi vyhovovalo okamžitě.
Některé věci mi trvaly měsíce, než jsem si na ně zvykla.
Ale právě díky tomu jsem se naučila být flexibilnější.
A to je podle mě vlastnost, kterou jako letuška potřebuji každý den.
„Kdyby mi někdo před lety řekl, že budu žít v Dubaji, asi bych mu nevěřila. Dnes mi přijde zvláštní představa, že bych se jednoho dne vrátila k životu, který jsem vedla předtím.“
Neznamená to, že se mi nikdy nestýská.
Stýská.
Po rodině.
Po přátelích.
Po obyčejných věcech, které jsem dříve považovala za samozřejmé.
Někdy mi chybí možnost jen tak někoho navštívit. Když žijete tisíce kilometrů od domova, spontánní návštěva rodiny není jednoduchá.
Na druhou stranu jsem získala něco, co bych doma nikdy nezažila.
Poznala jsem svět.
Pracovala jsem s lidmi z různých zemí.
Naučila jsem se fungovat v prostředí, kde se všechno může změnit během několika hodin.
A hlavně jsem zjistila, že domov nemusí být vždycky jen jedno konkrétní místo.
Pro mě je dnes domov tam, kam se vracím.
A někdy je to Dubaj.
Když se mě lidé ptají, jak vypadá můj běžný život, často čekají nějaký neuvěřitelný příběh. Představují si, že každý týden žiji jiný život.
Ve skutečnosti je ale většina dní překvapivě obyčejná.
Pracuji.
Spím.
Nakupuji.
Vařím.
Setkávám se s přáteli.
A někdy cestuji.
Rozdíl je jen v tom, že můj pracovní den může začít v Dubaji a skončit tisíce kilometrů daleko.
Právě to je život, který jsem si vybrala.
Není vždy jednoduchý.
Není vždy pohodlný.
A rozhodně není každý den tak okouzlující, jak může vypadat na fotografiích.
Ale je můj.
Když jsem se kvůli práci stěhovala do Dubaje, myslela jsem si, že největší změnou bude nové město.
Dnes vím, že největší změnou jsem byla já sama.
Naučila jsem se být samostatnější.
Přestala jsem se bát neznámého.
Dokázala jsem si vytvořit nový domov tisíce kilometrů od místa, kde jsem vyrostla.
A pochopila jsem, že někdy stačí jeden pracovní pohovor, jeden podpis smlouvy a jeden letenkový lístek, aby se člověku změnil celý život.
Kdybych dnes měla popsat svůj život v Dubaji jednou větou, řekla bych, že je to zvláštní směs cestování a úplně obyčejného každodenního života.
Jeden den se probudím v hotelu na druhém konci světa.
Další den sedím doma s kávou v ruce a přemýšlím, co budu dělat odpoledne.
A právě v tom je podle mě kouzlo práce letušky.
Nikdy přesně nevíte, kde budete zítra.
Ale víte, že se máte kam vrátit.
Pro mě je tím místem dnes Dubaj.
