Článek
Práce letušky je plná nečekaných situací. Lidé cestují ve stresu, ve spěchu, s nadšením nebo po probdělé noci. A právě kombinace dovolenkové nálady, očekávání a cestovní nervozity občas vede ke komentářům, které se nedají zapomenout.
Mezi členy posádky existuje nepsané pravidlo. Když někdo pronese opravdu výjimečnou hlášku, dříve nebo později se o ní dozví i zbytek kolegů.
Tady je několik situací, které se mezi letuškami vyprávějí dodnes.
„A moře už je vidět?“
Tuto otázku jsme slyšely nesčetněkrát.
Nejzábavnější na ní bývá načasování.
Jednou se nás cestující zeptal asi pět minut po startu z Prahy. Letadlo ještě ani nedosáhlo cestovní výšky a pod námi byla jasně vidět česká krajina.
Když jsme mu to s úsměvem vysvětlily, odpověděl:
„Tak já jen kontroluji, jestli letíme správným směrem.“
Jeho rodina se smála ještě při přistání.
„A když otevřu okno, bude tam teplo?“
Ano, i tuto otázku jsme skutečně slyšely.
Položila ji malá holčička, která letěla poprvé k moři.
Maminka jí vysvětlovala, že v Řecku bude přes třicet stupňů, a dítě si logicky spojilo teplo venku s oknem v letadle.
Přestože jsme se musely ovládnout, byla to jedna z nejroztomilejších otázek, jaké jsme kdy dostaly.
„Můžeme přistát o něco blíž hotelu?“
Tato věta zazněla od pána, který zjistil, že transfer z letiště bude trvat ještě hodinu.
Myslel to naprosto vážně.
Po chvíli dodal:
„Když už jsme tak vysoko, tak by to přece neměl být velký rozdíl.“
Musím uznat, že logiku to svým způsobem mělo.
„A pilot už někdy letěl do Turecka?“
Před lety se na mě obrátila starší cestující s viditelnými obavami.
Myslela jsem, že se chce zeptat na počasí nebo délku letu.
Místo toho se zeptala, zda má pilot zkušenosti s touto trasou.
Když jsem jí vysvětlila, že naši piloti létají podobné destinace pravidelně, viditelně se jí ulevilo.
„Tak to je dobře. Nerada bych byla pokusný let.“
„Kolik kilometrů máme nad zemí?“
Podobné dotazy nejsou ničím neobvyklým.
Jeden cestující ale po odpovědi pokračoval:
„A kdybych teď vyskočil, kam bych dopadl?“
Jeho manželka bez zaváhání odpověděla:
„Hlavně ne vedle mě.“
Celá řada propukla v smích.
„Máte nějakou rychlejší trasu?“
Tato otázka zazněla během mírného zpoždění.
Cestující se zcela vážně zajímal, zda pilot nemůže letět trochu jinudy, aby čas dohnal.
Kolega mu s úsměvem odpověděl:
„Kdybychom měli volnou dálnici v oblacích, určitě bychom ji využili.“
Pán uznale přikývl.
„A kde si můžu během letu koupit opalovací krém?“
Někteří lidé začínají řešit dovolenou až ve chvíli, kdy sedí v letadle.
Jedna cestující si během letu uvědomila, že si zapomněla opalovací krém.
Když zjistila, že ho na palubě neprodáváme, chvíli přemýšlela a pak řekla:
„Tak snad slunce první den počká.“
„Kdy začíná all inclusive?“
Tohle je klasika charterových letů.
Jednou se nás skupinka přátel zeptala, zda se náhodou do all inclusive nepočítají i nápoje během letu.
Jejich zklamání netrvalo dlouho.
Po přistání už byli opět v dobré náladě.
Nejlepší hlášky často pronášejí děti
Právě děti bývají zdrojem nejupřímnějších komentářů.
Jednou malý chlapec po startu vykřikl:
„Mami, podívej! Teď jsme bohatší než všichni dole, protože máme vlastní letadlo!“
Jindy zase jiná holčička při pohledu na mraky prohlásila:
„Tak tady bydlí počasí.“
A upřímně? Nikdo z posádky neměl chuť jí odporovat.
Po letech mezi cestujícími jsem zjistila, že podobné okamžiky patří k nejhezčím částem práce. Většinu technických informací, zpoždění nebo běžných letů člověk časem zapomene.
Na spontánní věty, které vzniknou z nadšení, zvědavosti nebo dovolenkové nálady, se ale vzpomíná dlouho.
A když se po směně sejdou letušky v posádkové místnosti, často se nestanou tématem turbulence ani počasí.
Mnohem častěji to bývá právě některá z hlášek, která dokázala rozesmát celé letadlo. A občas i samotnou posádku, přestože jsme se tvářily naprosto profesionálně.
