Článek
Na počátku 20. století se odehrávaly mnohé historické události a pokroky v oblastech vědy, technologie, kultury a politiky, které překvapovaly celý svět. Přestože se ale zdálo, že lidstvo dokáže dosáhnout téměř všeho, neexistovala účinná léčba pro nebezpečnou a infekční pohlavní chorobu - syfilis. V reakci na tuto situaci se Úřad veřejného zdraví Spojených států rozhodl experimentovat s afroamerickými obyvateli, kteří o tom nevěděli a byli nevědomě zapojeni do projektu.
Experiment Tuskegee, známý také jako Tuskegee Study of Untreated Syphilis in the Negro Male (Studie neléčené syfilidy u černých mužů v Tuskegee), začal v roce 1932. Do projektu, jehož cílem bylo prozkoumat celý průběh nemoci, bylo zařazeno 600 afroamerických mužů z okresu Macon v Alabamě. Účastníci byli především zemědělci, mnozí z nich nikdy předtím nebyli u lékaře.
Lékaři z americké zdravotní služby (USPHS), kteří prováděli studii, oklamali 399 mužů s latentní syfilidou a 201 mužů v kontrolní skupině, kteří touto nemocí netrpěli. Účastníkům bylo řečeno, že jsou léčeni pro špatnou krev, což byl v té době běžný termín pro různá onemocnění. Tyto osoby, které byly zahrnuty do studie, byly přesvědčeny, že dostávají bezplatnou léčbu a budou pod dohledem lékařů. V skutečnosti však nebyli léčeni a dostávali falešné informace o svém zdravotním stavu. Tento podvod a zneužití důvěry vede k ohromujícímu šoku a úzkosti.
Lékař injekčně aplikující pacientovi placebo jako součást studie.
Tato studie byla sponzorována americkým Národním institutem zdraví (NIH) a Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). Cílem studie bylo zjistit, jak syfilida postupuje u lidí, kteří nejsou léčeni.
Během studie se stav mužů zhoršoval, ale byly jim stále odmítány standardní léčebné postupy, aby bylo možné sledovat průběh onemocnění. Mnozí z mužů přenesli syfilidu na své manželky a děti, což vedlo k dalšímu šíření onemocnění v jejich komunitě. Někteří muži zemřeli v důsledku komplikací syfilidy, zatímco jiní zemřeli kvůli souvisejícím zdravotním problémům, jako je například zánět srdečního svalu nebo mrtvice.
Během celého období byli účastníci v nevědomí o skutečném cíli lékařů, kteří sledovali přirozený průběh neléčené syfilidy. Místo toho, aby lékaři subjekty léčili a ukončili studii, nebo oddělili kontrolní skupinu pro testování penicilinem, pokračovali ve studii a neposkytovali účastníkům žádnou léčbu a informace o penicilinu. Navíc jim byl zamezen přístup k programům léčby syfilidy, které byly dostupné ostatním obyvatelům v okolí. Lékaři se domnívali, že získané poznatky budou přínosem pro lidstvo, avšak později se ukázalo, že tím svým subjektům uškodili, když jim zabránili v dostupnosti vhodné léčby. Tuto studii lze charakterizovat jako „nejdelší experiment bez léčebného účinku, na lidech v historii medicíny“.
Lékaři zvolili zavádějící taktiku, aby přiměli muže k účasti na nebezpečných a bolestivých vyšetřeních, která však neměla nic společného s léčbou. Snažili se je přesvědčit, že se jedná o léčebný zákrok zvaný lumbální punkce. První klinické údaje byly publikovány v roce 1934 a první hlavní zpráva v roce 1936. Během druhé světové války bylo zaregistrováno 256 infikovaných účastníků pro odvod a následně byli diagnostikováni se syfilidou. Před přijetím do armády jim bylo nařízeno absolvovat léčbu, avšak výzkumníci PHS jim tuto léčbu zamezili, což jim znemožnilo vyléčit se a tím pádem i vstoupit do armády.
Studie byla veřejná, a zprávy a data byly publikovány lékařské komunitě po celou dobu svého trvání. Navzdory poškození subjektů výzkumníci argumentovali, že studie má „velký význam z vědeckého hlediska“ a že je „jednou z posledních příležitostí“ pro lékařskou vědu k provádění tohoto typu výzkumu.
Už v roce 1947 se penicilin stal tou správnou léčbou pro syfilis. Aby se s touto nemocí zatočilo, americká vláda podpořila řadu veřejných zdravotnických programů, jako například „Centra rychlé léčby“, aby vymýtila nemoc. Avšak když kampaň proti pohlavním chorobám dorazila do okresu Macon, výzkumníci ze studie Tuskegee bránili svým subjektům v účasti.
Pouze 74 z původních 399 účastníků studie přežilo do jejího konce v roce 1972, a z toho 28 zemřelo na syfilis. Studie způsobila další tragédie - 100 mužů zemřelo na komplikace a 40 manželek bylo nakaženo touto nemocí, kterou jim vědci záměrně nevyléčili. 19 dětí z těchto rodin, se narodilo s vrozenou formou syfilidy. Studie byla odhalena v roce 1972 a vyvolala velkou vlnu kritiky a rozhořčení. Muži, kteří se účastnili této studie, a jejich rodiny, požadovali finanční odškodnění a vláda jim poskytla bezplatnou léčbu a zdravotní péči. V roce 1973 byla podána kolektivní žaloba jménem účastníků studie a jejich rodinných příslušníků, která následně vedla k mimosoudní dohodě o vyrovnání ve výši 10 milionů dolarů v roce 1974.
Skupina přeživších mužů, kteří byli testovanými subjekty v experimentech.
Tato neetická studie vedla k reformě v oblasti etických pravidel pro medicínské experimenty a vedla k vytvoření Národního úřadu pro etiku v biomedicíně.
Výsledky studie přispěly k většímu povědomí o rasové diskriminaci a nerovnosti ve zdravotní péči, což vedlo k většímu úsilí o vyváženost a spravedlnost ve zdravotnictví. Studie také vedly k lepšímu porozumění významu informovaného souhlasu a důležitosti transparentnosti v medicínských experimentech.
Tuskegee Study of Untreated Syphilis in the Negro Male je jedním z nejhorších příkladů zneužití etických zásad v historii medicíny. Je to varování pro vědce a vlády, aby si pečlivě uvědomovali etické a morální důsledky svých činů, jelikož tato studie stále vyvolává otázky ohledně odpovědnosti vědců a vlád.
V závěru lze říci, že tato studie představuje tragický příběh o nezodpovědnosti a nedostatku odpovědnosti v medicíně. Je to také připomínka důležitosti ochrany práv a zdraví jednotlivců při provádění medicínských experimentů a potřebě vědecké transparentnosti a etického jednání.
Zdroje:
