Článek
Když se řekne John F. Kennedy, vybavíme si eleganci, sílu a tragický osud. Málokdo si ale pod tímto jménem představí dospívajícího mladíka, který s potutelným úsměvem sleduje, jak se po výbuchu jeho petardy rozlétá záchodové prkýnko na kusy. Jack, jak mu přátelé říkali, rozhodně nebyl prototypem vzorného studenta. Na prestižní škole Choate byl spíše symbolem chaosu.
Klub „Muckers“:
Mladý JFK, pro přátele Jack, kolem sebe shromáždil partu dvanácti podobně laděných rebelů. Dali si jméno Muckers. Ironií osudu jim tento název vybral sám ředitel školy George St. John, který takto hanlivě označoval studenty, co se „flákají a dělají nepořádek“.
Jack a jeho parta to ale nebrali jako urážku, ale jako čestný titul. Nechali si dokonce vyrobit zlaté přívěsky s logem klubu. Místo biflování v knihovně trávili večery plánováním kousků, které řediteli zvedaly tlak do nebezpečných výšin.
Legendární výbuch WC
Nejslavnější kousek Kennedyho studentské éry se odehrál v koupelně. Mladý Jack se rozhodl, že klasické žertíky jsou nuda, a pořídil si skutečně silnou petardu. Výsledek byl nečekaně ničivý – záchodová mísa a prkýnko se doslova proměnily v prach a třísky.
Scéna, která následovala druhý den, by se vyjímala v každé komedii. Ředitel školy na ranním shromáždění před celou školou hřímal o morálním úpadku, přičemž nad hlavou jako výstrahu držel zbytky onoho rozbitého prkýnka. Kennedy a jeho parta seděli v první řadě a bojovali s největším záchvatem smíchu ve svém životě.
Šarm vs. Miliardy
Rebelie budoucího prezidenta ale nebyla jen o petardách. Jack například vážně plánoval, že do školní tělocvičny propašuje hromadu koňského hnoje. Ředitel ho nakonec oficiálně označil za „hlavu všeho zla ve škole“ a Kennedy byl jen milimetry od okamžitého vyloučení.
Zachránily ho tehdy dvě věci, které ho provázely celý život:
- Jeho neuvěřitelný šarm: Jack dokázal „ukecat“ i ty nejzarytější nepřátele.
- Jeho otec: Joseph Kennedy, vlivný miliardář, škole velmi důrazně vysvětlil, že jeho syn si zaslouží ještě jednu (v té době asi desátou) šanci.
Od petard k atomovému kufříku
Je fascinující a zároveň trochu děsivé si představit, že ten samý kluk, který se bavil demolicí toalet, o pár desetiletí později držel prst na spoušti jaderného arzenálu během Karibské krize.
Možná právě ta klukovská zkušenost s výbušninami mu dala důležitou lekci: Některé věci se po výbuchu už prostě nedají opravit. Kennedy se z rebela se smyslem pro destrukci stal státníkem, který pochopil, že skutečné hrdinství není v tom nechat věci vybouchnout, ale v tom, jak katastrofě zabránit.
Zdroj
