Článek
Jeruzalémský syndrom je fascinující fenomén, který spojuje náboženské zážitky s návštěvou jednoho z nejposvátnějších míst na světě, města Jeruzalém v Izraeli. Tento syndrom, ačkoliv není oficiálně uznán v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch ani v Mezinárodní klasifikaci nemocí, zasáhl lidi všech tří hlavních monoteistických náboženství – židy, křesťany i muslimy, přičemž mnozí z nich neměli předtím žádné známky duševních problémů.
Jeruzalémský syndrom, kdysi známý jako „fièvre Jérusalemienne“ (jeruzalémská horečka), byl poprvé popsán ve 30. letech 20. století psychiatrem Heinzem Hermannem, jedním z průkopníků moderní psychiatrie v Izraeli. Jeho výskyt není unikátní pouze pro Jeruzalém – podobné projevy byly zaznamenány i na jiných nábožensky významných místech, jako jsou Mekka nebo Řím.
Nejznámější formou jeruzalémského syndromu, označovanou jako III. typ, je náhlý psychotický stav, který propukne po příjezdu do Jeruzaléma u lidí, kteří se dříve zdáli zcela zdraví. Tito jedinci často zažívají intenzivní náboženské vize či myšlenky, a to v takové míře, že mohou věřit, že jsou vyvoleni k nějakému božskému úkolu.
Významná studie, kterou sepsal Dr. Yair Bar El a jeho tým, dělí tento syndrom do tří typů.
Typ I
První typ se objevuje u lidí s již existujícím psychotickým onemocněním, kteří do Jeruzaléma přijíždějí pod vlivem silného náboženského přesvědčení, často s cílem naplnit nějaké poslání. Tyto osoby mohou věřit, že jsou historickými postavami či proroky a silně se identifikují s postavami Starého či Nového zákona, případně jsou přesvědčeni, že oni sami jsou jednou z těchto postav. Jejich přesvědčení dosahuje psychotických rozměrů. Židovští turisté se obecně ztotožňují s postavami ze Starého zákona a křesťanští turisté s postavami z Nového zákona, ve stejném duchu se muži a ženy obecně identifikují s mužskými a ženskými osobnostmi.
Příklad Typu I:
Americký turista trpící paranoidní schizofrenií, který byl dříve hospitalizován a léčen v USA, v rámci své rehabilitace začal cvičit a vzpírat, což vedlo k jeho ztotožnění s biblickou postavou Samsonem (v Bibli, izraelský válečník proslulý velkou silou). Neodolatelná touha ho přivedla do Izraele, aby přesunul jeden z obřích kamenných bloků tvořících Západní zeď (nářků), který podle jeho názoru nebyl na správném místě. Když dorazil k Západní zdi, pokusil se pohnout jedním z kamenů. Jeho činy vyvolaly rozruch, který vyvrcholil policejním zásahem a umístěním do nemocnice Centra duševního zdraví Kfar Shaul.
Psychiatr zpochybnil jeho bludy, což vedlo k pacientově agresi, rozbil okno a dal se na útěk. Byl nalezen zdravotní sestrou, která ho přesvědčila k návratu do nemocnice. Vyšetření ukázalo akutní psychotický stav. Po podání antipsychotických léků se uklidnil a v doprovodu otce odletěl zpět do USA.
Typ II
Druhý typ syndromu postihuje lidi s různými osobnostními problémy nebo fixními myšlenkami, které se ale nezdají být plně duševní chorobou. Tito lidé se často nacházejí ve skupinách a vyhledávají pozornost na veřejných místech, zejména na svatých.
Příklad typu II:
Různé křesťanské skupiny mimo hlavní proud tradičních církví se usídlují v Jeruzalémě s cílem vyvolat vzkříšení mrtvých nebo návrat Ježíše Krista. Tyto skupiny jsou obvykle malé, s počtem členů nepřesahujícím 20. Jedna z těchto komunit dříve působila v Jeruzalémě, ale nyní se nachází poblíž Jericha, další je v Jeruzalémském lese a další přímo v centru města. Členové těchto skupin se oblékají do specifických oděvů, které podle nich připomínají oblečení z doby Krista.
Typ III
Třetí typ Jeruzalémského syndromu je možná nejvíce fascinující, neboť popisuje jedince bez předchozí duševní choroby, kteří se během pobytu v Izraeli (zejména v Jeruzalémě) zcela spontánně ocitnou v psychotické epizodě, aby se následně po opuštění země opět vrátili k normálnímu životu. Tito jedinci přicházejí do Jeruzaléma jako běžní turisté bez zvláštního poslání nebo konkrétního cíle. Obvykle přijíždějí s přáteli nebo rodinou, často jako součást větší skupiny na organizovaném zájezdu po středomořských zemích. Psychóza spojená s tímto typem je obvykle krátkodobá a mizí po několika týdnech nebo po opuštění města.
Průběh typu III.
Třetí typ začíná zpravidla pocity úzkosti, napětí a nervozity, kdy se postižený jedinec cítí rozrušený a neklidný. Následně přichází fáze, kdy má silnou potřebu se oddělit od své skupiny nebo rodiny a procházet se po Jeruzalémě sám.
Poté se často objevuje nutkavá potřeba očisty, která se projevuje častými sprchami, koupáním a stříháním nehtů. Následuje příprava bílého togalového pláště, často z hotelového prádla, a touha hlasitě recitovat nebo zpívat náboženské texty, žalmy či spirituály. Tyto projevy slouží jako jasné varování pro okolí, které by mělo pro postiženého vyhledat odbornou pomoc.
Pokud se situace neřeší, přechází syndrom do posledních dvou fází – putování na svatá místa a následné kázání. Tato kázání jsou obvykle chaotická a obsahují výzvy k morálnímu a jednoduchému životu, přičemž vyjadřují nerealistická očekávání vůči lidstvu.
Navzdory různým typům Jeruzalémského syndromu stále probíhají diskuze o tom, zda jde o skutečně dočasný stav. Ačkoli byl syndrom popsán ve více než 40 případech, nikdy nebylo jednoznačně prokázáno, že by byl výhradně vyvolán návštěvou Jeruzaléma. Jeruzalémský psychiatr Dr. Jordan Scher upozorňuje, že do Jeruzaléma přichází mnoho lidí s již existujícími psychickými problémy, kteří hledají duchovní atmosféru, jež prostupuje toto město.
Ačkoliv dosavadní výzkumy nedokázaly jednoznačně zařadit Jeruzalémský syndrom do stávající psychiatrické klasifikace, otevírají prostor pro další zkoumání. Je zřejmé, že se jedná o komplexní fenomén, který se prolíná na pomezí náboženství, psychologie a kultury. Budoucí výzkumy by se měly zaměřit na detailnější analýzu osobnostních rysů postižených jedinců, vliv kulturního prostředí a interakci s duchovními zážitky. Teprve komplexní pohled umožní lépe porozumět tomuto fascinujícímu, avšak stále záhadnému fenoménu.
Zdroje:
