Ruská ozbrojená orbitální stanice: realita, nebo zase plané výhružky?

Dmitrij Rogozin, nyní již ex-generální ředitel ruské kosmické agentury Roskosmos, oznámil před pár měsíci v rádiu Sputnik, že plánovaná ruská orbitální servisní stanice (ROSS) bude „aplikovanou vojenskou stanicí“, pokud země bude i nadále čelit tomu, co Rogozin nazval „nepřátelským světem“.

Rogozin dodal, že by to znamenalo, že na stanici budou vpuštěni pouze ruští kosmonauti, na rozdíl od Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), která se spoléhá na spolupráci mezi několika zeměmi.

Historie

Zatímco pojem „vojenská vesmírná stanice“ může znít futuristicky či nepravděpodobně, nebyl by to první takový projekt. Sovětský svaz už se o něco podobného pokusil, a nejen jednou.

Program Almaz

Saljut 3, jedna z vesmírných stanic SSSR měla v jednom okamžiku na sobě nainstalovanou zbraň, údajně 23mm kanón R-23M Kartech, původně navržený pro použití na bombardovacích letadlech. Po pádu SSSR ruské zdroje tvrdily, že dělo bylo testováno na oběžné dráze v roce 1975, ale výsledky testu jsou tajné.

Projekt Skif-DM

V květnu 1987 poprvé vzlétla raketa Eněrgia s prototypem orbitální zbraňové platformy Polyus na palubě. Tento satelit, také známý jako Polus, měl podle některých zdrojů být vybaven jadernými kosmickými minami a obrannými děly. Měl být navržen tak, aby se bránil proti protisatelitním zbraním bezzákluzovým kanónem a oslepujícím laserem, který by zmátl možné blížící se zbraně nepřátel. Měl údajně také schopnost vypouštět testovací cíle pro ověření systému řízení palby.

Nicméně pokus o vynesení satelitu na oběžnou dráhu nebyl úspěšný.

Je to až moc náročné

Experti obeznámení se situací řekli, že v každém případě jakákoli nezávislá ruská vesmírná stanice, bez ohledu na její použití, je nepravděpodobná myšlenka, přinejmenším právě teď. „Rusko si prostě nemůže dovolit lidský vesmírný program a už vůbec ne s ekonomickým kolapsem, který nedávné sankce vyvolaly,“ řekl Greg Autry, profesor vesmírného vedení na Thunderbird School of Global Management, Arizona State University.

Julie Patarin-Jossec, socioložka přednášející politologii na Petrohradské státní univerzitě a odbornice na ruskou a sovětskou vesmírnou politiku, na to navázala. „V praxi bych řekla, že máme nějaký čas, než se začneme obávat, vzhledem k tomu, jak „rychle“ se staví moduly ruských vesmírných stanic.“

Například nejnovější ruský modul ISS, Nauka, zažil desetileté zpoždění kvůli různým problémům, s nimiž se ruský kosmický průmysl potýká od pádu SSSR: přerušení části výrobní linky, korupce, nedostatek finančních prostředků a ztráta odborných znalostí a kvalifikace v oblasti špičkových technologií. Rogozin zmínil, že první modul nové, plně ruské stanice by mohl být vypuštěn v roce 2026.

„Vzhledem k tomu, že Roskosmos zadal studii proveditelnosti společnosti Energia, svému hlavnímu konstruktérovi, až koncem roku 2021 a vzhledem k času a zdrojům, které to vyžaduje, se tato časová osa nezdá být věrohodná,“ dodala Patarin-Jossec.

Neuznávaný Rogozin?

Ruská socioložka Patarin-Jossec se také vyjádřila k Rogozinovi, nyní již ex-generálnímu řediteli Roskosmosu a otevřenému stoupenci Putinova režimu a probíhající ruské invaze na Ukrajinu. „Pod jeho vedením se politika Roskosmosu od roku 2018 posunula směrem ke strategii znárodnění a ruské nezávislosti ve vesmíru.“

„Většina jeho rozhodnutí není podporována ani některými z jeho výkonných ředitelů, kosmonautů, kteří byli v posledních 20 letech trénováni s mezinárodními astronauty a ve výcvikových zařízeních partnerů ISS, ani velkou částí inženýrů zapojených do různých měřítek ruského vesmírného programu,“ dodala Patarin-Jossec.

Na závěr, asi lze říci že „ruská ozbrojená vesmírná stanice“ je zbožné přání pana Rogozina a dala by se také označit za pouhé vyhrožování státu který je vzhledem k sankcím a jeho vojenským selháním ve „válce“ na Ukrajině zahnán do kouta.