Článek
Jaderné havárie na Ukrajině a v Japonsku jsou pro většinu lidí známé, ale svět zažil mnohem více těchto katastrof, které často zůstávají ve stínu těch nejznámějších. Některé z nich dosahovaly na mezinárodní stupnici INES (Mezinárodní stupnice jaderných a radiologických událostí) téměř stejně vysokých hodnot jako Černobyl (INES 7).
Co je INES
Představte si INES jako sedmistupňovou varovnou škálu pro jaderné havárie. Čím vyšší číslo, tím závažnější incident.
0 - Odchylka: Nejnižší úroveň, jen drobné odchylky od běžného provozu, bez dopadu na bezpečnost.
1 - Anomálie: Malá závada, která nepředstavuje riziko pro lidi ani životní prostředí.
2 - Nehoda: Menší incident s mírným dopadem na bezpečnost uvnitř jaderného zařízení. Vyžaduje si mimořádná opatření.
3 - Vážná nehoda: Závažnější incident, který může vést k úniku radioaktivity do okolí v nízkých hladinách. Vyžaduje rozsáhlá opatření a informování veřejnosti.
4 - Havárie bez vážnějšího vlivu na okolí: Únik radioaktivity do okolí, ale v kontrolovatelném rozsahu. Vyžaduje evakuaci v blízkém okolí a aktivaci nouzových plánů.
5 - Havárie s rizikem vlivu na okolí: Značný únik radioaktivity s potenciálním dopadem na zdraví lidí a životní prostředí v širším okolí. Vyžaduje rozsáhlé evakuace a aktivaci mezinárodních nouzových plánů.
6 - Těžká havárie: Velmi rozsáhlý únik radioaktivity s vážnými dopady na zdraví lidí a životní prostředí v rozsáhlé oblasti. Vyžaduje rozsáhlé evakuace a mezinárodní pomoc.
7 - Velmi těžká havárie: Katastrofický únik radioaktivity s rozsáhlými a trvalými dopady na zdraví lidí a životní prostředí v mezinárodním měřítku. Vyžaduje maximální úsilí na zvládnutí situace a mezinárodní spolupráci.
Kyštymská katastrofa (INES 6)
29. září 1957, Čeljabinsk, Sovětský svaz, v závodě Majak na přepracování jaderného paliva došlo k výbuchu v nádrži s radioaktivním odpadem, čímž se uvolnilo obrovské množství radiace do ovzduší.
Následky byly zničující, radioaktivní mrak se rozprostřel nad rozsáhlým územím a zasáhl tisíce lidí. Přesný počet obětí není znám, ale odhaduje se na desítky tisíc. Mnoho dalších trpělo po zbytek života zdravotními problémy způsobenými radiací.
Radioaktivní mrak zamořil oblast o rozloze až 20 000 km², postihl řeky, lesy a zemědělskou půdu. Sovětský svaz katastrofu utajil a svět se o ní dozvěděl až s velkým zpožděním a to v roce 1989. To vedlo k opožděné reakci a zhoršení následků.
Následky Kyštymské katastrofy jsou dodnes patrné. Oblast postižená radiací je stále zamořená a někteří lidé v ní žijící trpí zdravotními problémy. I přes snahy o dekontaminaci je oblast stále nevhodná pro plnohodnotný život.
Tato událost, známá též jako Ozjorská katastrofa se stala druhou nejhorší jadernou havárií v historii, hned po Černobylu.
Požár ve Windscale (INES 5)
10. října 1957 se v jaderné elektrárně Windscale na severozápadním pobřeží Anglie odehrála tragédie, která navždy poznamenala historii Spojeného království. Požár v reaktoru číslo 1 uvolnil do ovzduší značné množství radiace, čímž se stal nejhorší jadernou havárií v zemi a pátou nejhorší na světě. V důsledku toho vláda na několik týdnů zakázala prodej mléka vyrobeného v oblasti o rozloze 500 kilometrů čtverečních kolem areálu reaktoru.
Oheň hořel tři dny a zamořil rozsáhlé oblasti. Radioaktivní spad se šířil po celé Velké Británii a Evropě, čímž ohrožoval zdraví a životy tisíců lidí. Obzvláště znepokojivý byl izotop jódu-131, který může vést k rakovině štítné žlázy. Později se ukázalo, že se uvolnilo i malé, ale nebezpečné množství polonia-210.
Následky byly zničující. Odhaduje se, že únik radiace mohl způsobit až 240 případů rakoviny, z nichž 100 až 240 bylo smrtelných. Vláda v té době bagatelizovala situaci a zprávy o požáru cenzurovala, aby ochránila britsko-americké jaderné vztahy. Evakuace se nekonaly, ale mléko z rozsáhlých oblastí muselo být zředěno a zničeno.
Požár ve Windscale nebyl ojedinělým incidentem. V letech předcházejících havárii došlo k řadě úniků radioaktivity z elektrárny. Vláda se je snažila ututlat, ale následky byly děsivé. Pozdější studie ukázaly, že velká část kontaminace z požáru byla způsobena úniky před ním.
Havárie na Three Mile Island (INES 5)
28. března 1979, v 4:00 ráno, se v jaderné elektrárně Three Mile Island na řece Susquehanna v Pensylvánii, v USA odehrála tragédie, která navždy poznamenala historii jaderné energetiky v USA. Havárie reaktoru druhého bloku (TMI-2) se stala nejhorší havárií v historii komerčních jaderných elektráren v zemi a vyvolala vlnu strachu a obav z jaderné energie.
Selhání sekundárního systému vedlo k zaseknutí pilotně ovládaného pojistného ventilu (PORV) v primárním systému. To umožnilo únik velkého množství vody z izolované chladicí smyčky pod tlakem. Provozní chyby a nedostatky v konstrukci reaktoru vedly k tomu, že provozovatelé elektrárny nerozpoznali situaci jako nehodu a na ztrátu chladicí kapaliny (LOCA) a nezareagovali včas.
Havárie uvolnila do ovzduší radioaktivní plyny a jód, i když v menším množství než Černobyl. Přesto vyvolala rozsáhlé obavy z jaderné bezpečnosti a vedla k novým předpisům pro jaderný průmysl. Aktivisté protijaderného hnutí varovali před hrozbou pro zdraví obyvatel v okolí elektrárny.
Některé studie naznačují statisticky významný nárůst výskytu rakoviny v oblasti od nehody, zatímco jiné žádné takové spojení nenacházejí. Vzhledem k povaze epidemiologických studií je obtížné prokázat přímou souvislost mezi havárií a rakovinou.
Čištění TMI-2 trvalo 14 let a stálo 1 miliardu dolarů. Druhý reaktor (TMI-1) byl restartována v roce 1985 a v roce 2019 definitivně vyřazen z provozu. Očekává se, že jeho likvidace bude dokončena v roce 2079 s odhadovanými náklady 1,2 miliardy dolarů.
Havárie elektrárny Jaslovské Bohunice (INES 4)
Jaslovské Bohunice, Československo, jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice A1 zažila během svého provozu dvě významné jaderné havárie, které otřásly bezpečnostními normami a vedly k trvalým změnám v provozu jaderných zařízení.
Havárie v lednu 1976
1. ledna 1976 došlo k první vážné havárii. Při výměně palivového souboru nebyla správně uzamčena těsnicí zátka palivové kazety. V důsledku toho byla kazeta tlakem chladiva vymrštěna z reaktoru, což vedlo k úniku oxidu uhličitého. Tento incident nezpůsobil závažný únik radioaktivity, ale oxid uhličitý zabil dva pracovníky: Libora Bendu a Izidora Ferecha. Díky rychlé reakci Viliama Pačese a Milana Antolíka, kteří uzavřeli otevřený kanál reaktoru, nedošlo k větším škodám.
Havárie v únoru 1977
22. února 1977, během výměny palivového článku nastaly problémy, které vznikly kvůli sáčku se silikagelem, který se roztrhl, a jeho částice ucpaly palivový soubor. To vedlo k lokálnímu přehřívání, roztavení palivových proutků a úniku moderátoru do primárního okruhu. Tento incident byl na Mezinárodní stupnici jaderných událostí hodnocen stupněm 4 a způsobil značnou kontaminaci jak primárního, tak sekundárního okruhu elektrárny.
Obě tyto havárie měly závažné následky. Elektrárna A1 byla uzavřena a zahájena její likvidace, která potrvá až do roku 2050.
Pracovníci elektrárny byli přesunuti na jiné projekty a nahradili je likvidátoři. Ti ale neměli dostatek zkušeností ani informací o elektrárně, což vedlo k dalším chybám a únikům kontaminovaných látek. V roce 1990 měření ukázala, že v okolí elektrárny je radiace dvacetkrát vyšší než přirozená úroveň.
I když se technologie v jaderném průmyslu od té doby značně posunula, nemůžeme zapomenout na dědictví minulosti. Je nezbytné, abychom se z těchto chyb poučili a zabránili opakování podobných tragédií v budoucnu.
Zároveň je důležité si uvědomit, že jaderná energie není jen hrozbou, ale i potenciálním zdrojem energie. Klíčem k jejímu bezpečnému a odpovědnému využití je transparentnost, zodpovědnost a spolupráce na mezinárodní úrovni.
Zdroje:
