Článek
Letenky jsou koupené, ubytování zařízené a odlet se nezadržitelně blíží. Jenže místo radostného těšení se na vysněnou dovolenou se každým škrtnutým dnem v kalendáři stupňuje tichá, plíživá úzkost. Představa samotného letu začíná zastiňovat celou dovolenou a radost střídá jediná, paralyzující otázka: „Jak ten let proboha přežiju?“
Zní vám to povědomě? Možná to nejste vy, ale váš partner nebo někdo z blízkých. Jako hypnoterapeut se s tímto paradoxem setkávám neustále. Lidé, kteří ke mně přicházejí, jsou úspěšní, inteligentní a logicky uvažující. A všichni si kladou stejnou, zoufalou otázku: „Jak je možné, že vím, že létání je statisticky nejbezpečnější doprava, ale moje tělo přesto šílé strachy? Jsem snad blázen?“
Odpověď vás možná překvapí. Ne, nejste blázni. Vaše inteligence je v tom naprosto nevinně. Rozum totiž u fobií nemá vůbec žádné slovo.
Když se hádá ředitel s vrátným
Abychom pochopili, proč racionální argumenty před odletem nefungují, musíme se podívat na to, jak je naše mysl uspořádaná.
Představte si svou mysl jako velkou firmu. V nejvyšším patře sedí generální ředitel, což je vaše racionální vědomí. Je analytické, logické, schopné plánovat a chápat statistiky, které jasně říkají, že šance na nehodu letadla je naprosto mizivá.
Jenže v suterénu této budovy, hned u hlavního vchodu, sedí vrátný, což je váš autonomní nervový systém a podvědomí. Jeho jedinou životní misí je udržet vás naživu za každou cenu. Nečte vědecké studie, nezajímají ho tabulky bezpečnosti leteckého provozu. Pokud vyhodnotí, že se blíží nebezpečí, nečeká na schválení z nejvyššího patra. Jedná bleskově.
Když se spustí fobie z létání, vrátný v suterénu zabouchne bezpečnostní dveře, spustí sirény, vypne elektřinu a paralyzuje celou budovu. Generální ředitel nahoře sice může do telefonu křičet: „Klid, nic se neděje, moderní letadla mají záložní systémy!“, ale vrátný ho přes ten hluk neslyší. Celý systém vašeho těla je v režimu nouzového přežití.
Všechny ty dobře míněné rady od partnerů typu „přestaň vyvádět“, „vždyť se nic neděje“ nebo „překonej to, musíš se víc snažit “ jsou proto úplně mimo mísu. Snažíte se logikou mluvit k něčemu, co logiku vůbec nepoužívá.
Proč zatnout zuby situaci ještě zhoršuje
Mnoho lidí se snaží svůj strach z létání „přetlačit“ silou vůle. Rozhodnou se, že úzkost ignorují, nastoupí do letadla se zaťatými zuby a celou dobu letu protrpí v křeči. Někdy se posilní skleničkou alkoholu, jindy si vezmou prášek na uklidnění. Jenže cena, kterou za to platí, je obrovská.
Když se snažíte strach přeprat silou, potvrzujete svému podvědomí, že se opravdu nacházíte na válečném území. Bojujete se sebou samými. Vnitřní napětí roste, chemická reakce stresových hormonů zaplavuje tělo a váš vnitřní strážce si zapamatuje, že situace byla skutečně kritická, protože jste se celou dobu klepali a bojovali o život.
Tímto způsobem se fobie v nervovém systému jen dál posiluje a betonuje. Příští let pak bývá ještě těžší.
Strach z létání není slabost charakteru. Není to nedostatek odvahy. Je to perfektně naučená, blesková reakce vašeho podvědomí, která se kdysi v minulosti zapsala do vašeho vnitřního softwaru jako program pro přežití. Jak tento vnitřní program vzniká, vysvětluji podrobněji v samostatném článku.
Jak z toho ven? Musíte změnit jazyk
Pokud chcete vrátného v suterénu přesvědčit, aby přestal spouštět požární sirénu pokaždé, když procházíte letištním terminálem, musíte k němu mluvit jeho vlastním jazykem. A jazykem podvědomí nejsou slova, čísla ani logické argumenty.
Podvědomí mluví v obrazech, pocitech, symbolech a vnitřním kódování reality.
Když za mnou do praxe přijde klient, který se hrozí letu na dovolenou, vůbec nerozebíráme konstrukci letadel ani statistiky nehodovosti. To je jen další racionální analýza, která nikam nevede. Místo toho se podíváme na to, jak ten strach v přítomném okamžiku v hlavě konstruuje. Jak vypadají ty vnitřní obrázky? Jak rychlý a detailní je ten katastrofický film, který si v mysli promítá? Jaký má zvuk?
Jakmile změníme tyto jemné parametry vnitřního kódování, podvědomí okamžitě změní svou reakci. Bez boje, bez slz a bez nutnosti být neuvěřitelně statečný.
Dobrá zpráva je, že jelikož se vaše mysl dokázala tento chybný program naučit v jediné vteřině, dokáže se ho stejně rychle a elegantně odnaučit. Ve své praxi jsem si mnohokrát ověřil, že k trvalému a automatickému přepisu těchto fóbických programů stačí ve velké většině případů pouhá tři sezení a opět můžete získat zpět svobodu při cestování, kterou vám strach tak dlouho odpíral.
P.S. Stejný princip rychlé změny vnitřního programu funguje i u ostatních fobií. Ať už vás ochromuje strach z pavouků, výšek, uzavřených prostor, hadů, nebo máte hrůzu z mluvení na veřejnosti, vaše mysl pracuje podle stejného vzorce. Změnou vnitřního kódování se dokážete zbavit jakékoliv fobie, protože pro vaše podvědomí je to procesně stále stejná úloha, u které stačí jen přepsat chybný software.
