Článek
Jistě také znáte přísloví: „Škola, základ života.“ Je tím myšleno, že máte brát vážně vše, co se ve škole naučíte, protože to bude ovlivňovat veškerý váš budoucí život. Autor tohoto citátu asi ani netušil, jak hluboká a dalekosáhlá je jeho pravda. Větší vliv, než učivo samotné, na váš život totiž má zejména způsob, jakým učení probíhalo…
Seď a poslouchej…
To musíš umět, jako když bičem mrská…
Podívej se na Haničku, jak jí to pěkně jde, proč nejsi jako ona?
První šrámy na sebevědomí, první pocity „nédostdobráctví“, první honby za prázdnou dokonalostí.
Celým školství prorostla nulová úcta k osobním preferencím, vrozeným talentům, unikátním přístupům, kreativitě či aktuálnímu rozpoložení. Žák je jen kolonka v tabulce, která se musí nasypat hodnotami bez hlubšího pochopení kontextu či pěstování té šťavnaté úrody, která v něm pučí a jen jen čeká na hojné zalévání.
Velmi ojediněle se najde hlava osvícená, která pochopila Komenského školu hrou, ale i ta je ve výsledku ve většině případů uválcována silou byrokracie a dodržováním osnov.
Od kreativního jedince k ovčímu chování a zase zpět…
Vše, co se po dospělém jedinci vrženém do pracovního trhu žádá, je z něj ve školním prostředí účinně vytloukáno. Kritické myšlení, asertivita, nadšení, motivace, houževnatost, expertiza na oblast svých zájmů, schopnost spolupráce či přirozená radost z načerpávání informací. Naopak jsou do popředí vyzdvihovány slabé stránky a lynčování za chyby, které jsou však nedílnou součástí kreativního procesu. Dává tento systém smysl?
Vzhledem k nevhodným postupům přejímání informací ve vás zůstane pouze zlomek vědomostí, ze kterých by bylo možné čerpat. Zato naučené negativní programy, které mají zásadní, ba doslova toxický, vliv na kvalitu vašeho života, přetrvávají po celý život. Navíc stojí mnoho úsilí je vytrasovat, odhalit a nahradit novými funkčními vzorci chování.
Ale co kdyby učení probíhalo jinak?
V podporujícím prostředí, kde jsou vyzdvihovány vaše klady, každý den zažíváte úspěchy, pochopení vašich potřeb a jemné vedení pomocí poutavých technik učení i stavění na vašich talentech. Jak daleko byste asi dokázali za dobu své školní docházky dojít?
Ne, nemaluji vzdušné zámky. Jsem totiž celoživotním bojovníkem za lepší podmínky ve školství a znám cenu pozitivní motivace. Z vlastní zkušenosti vím, jakých zázraků je lidský mozek schopen. Váš i můj, základ máme všichni stejný. Je jen na každém z nás, jak s ním naložíme. Tedy lépe řečeno, jak se naučíme s tímto darem hospodařit. Kvůli sobě, kvůli svým dětem, kvůli celkové osvětě, že je možné naprosto cokoliv.
Co je na současném modelu škol zásadně špatně, a jaký to má vliv na život?
Většina žáků zažívá každodenně pocit neúspěchu, vytýkání chyb, neustálé srovnávání, až si z něj škola pomalu ale jistě vychová závisláka na jedničkách. Honba za jedničkami však nekončí ani po studiích. Mizí nadšení i radost z poznávání, člověk touží jen po droze jménem pochvala a uznání, která je v naprostém rozporu s vnímáním vlastní hodnoty i silných stránek. Člověk se neustále vzdaluje sám od sebe, ztrácí se v průměrnosti, sebemrská se za chyby i pády a neustále pátrá po tom, co mu v životě chybí.
Tyto přešlapy jsou však součástí každodenního života a té skutečné cesty k životnímu štěstí. Znamenají pokrok kupředu nikoliv selhání. Trestání za chyby a nízké hodnocení svých schopností, které si majoritní většina společnosti bravurně osvojila právě ve školních lavicích, však přináší pouze další demotivaci, strach, pocit nedostatečnosti, což je naprostá stopka pro přenos mezi nervovými spoji. V tomto prostředí se proces učení naprosto zastavuje, a to ať je vám 4 nebo 40.
Učení probíhá neustále, aniž byste jej učením nazývali, jen máte ve zvyku tíhnout k oblastem, které vás motivují nejvíce a přirozeně v nich jít do hloubky. A to je přesně to, v čem školní systém selhává. Nedostatečná motivace vede k tomu, že si žáci (a později i dospělí) stále myslí, že musí být učení mučením.
Místo lákavých informací je dětem ve škole servírovaná hrozba špatných známek. Hodnocení, které si však děti ze školy odnášejí, ve skutečnosti nepatří jim, ale učitelově schopnosti je zaujmout. Prohlédněte si proto žákovskou knížku svých ratolestí ještě jednou, možná z ní vyčtete více, než je tam uvedeno. Pokud totiž v lidském mozku neprobudíte zájem pod příslibem zábavy či hry, nemáte šanci jej přesvědčit k pozornosti.
Mozek ze své přirozenosti touží objevovat a zkoumat. Ne však pasivně a v útlaku. K tomuto tématu se více do hloubky vyjadřuji na mém blogu.
Co dělat, když škola selže?
Umět se rychle a efektivně učit je zásadní konkurenční výhodou ve světě budoucnosti. Umět prezentovat, takříkajíc prodat, co člověk umí, je klíčem k prosperitě.
Pokud to za vás neudělá škola a nemáte možnost ji vyměnit za jinou, naučte své děti, jak se pohybovat ve světě vzdělávání sami. Základem je odvrátit se od naprosté kritiky (chyby ani nedostatky neexistují, jen zkušenosti), všímejte si, jaký studijní typ je vaše dítě, naučte děti přemýšlet v souvislostech a nelpět na rušivých detailech, naučte své dítě pěstovat jeho autenticitu a vlastní názor, ne být ovcí.
Vše, co jste si tak ze školy odnesli, vlastně paradoxně neovlivnilo vaše vědomosti, nýbrž vaše chování, vztahy i sebehodnocení. Ve škole jste získali zásadní vzorec pro život, podle kterého nyní žijete a věříte mu.
A proč je tak důležité být motivován a umět se učit správně? Jednoduše proto, že jedině potom můžete zažít pocit svobody. Neb jak rád říkám:
‚‚Kdo neřídí, je řízen.‘‘
Libor Činka
