Článek
Smrt. Pro mnohé trest a utrpení. V mém případě velké poznání a vysvobození.
Můj život se stal pouhým přežíváním. Dlouhodobá neschopnost něco změnit a udělat vedla mou mysl do pasti ruminace a depresí. „Co se musí změnit? Co mám udělat, abych z tohoto mého pekla mohl konečně odejít a začít žít?“ Myšlenky v hlavě byly plné zoufalství a nekonečných otázek.
A pak to přišlo. Mé regresní sezení. Poslední záchranu jsem hledal ve spiritualitě a v něčem, co pro mě do té doby znamenalo jen bláznovství.
Krok do neznámé minulosti
Minulý život.
Vstoupil jsem do nějaké minulosti, která zdánlivě nebyla z mého života. Ale jak jsem se mýlil! Ten život byl sice v jiné době, s jiným oblečením a jinými lidmi, ale byl jsem to já!
Stál jsem tam nad propastí plný zoufalství a přemýšlel nad svým životem. Tolik darů jsem dostal. Tolik příležitostí, a díky své nečinnosti jsem všechny promarnil. Kvůli své lenosti a tomu, že jsem bral vše a všechny jako samozřejmost, jsem o všechno přišel. Rodina mě opustila, majetek se rozplynul.
A tam v hloubi duše jsem věděl, že jsem si za to mohl sám. Cítil jsem za zády, že je tam možné východisko, ale síla se už vytratila. Vzdal jsem to.
„Sakra. Stejný pocit, jako mám teď. Stejná emoce. Teď to vzdávám taky!“ Myšlenky v hlavě proudily a já si uvědomoval tu spojitost s mojí dalekou minulostí. Propast se zdála jako jediné východisko.
A já skočil. V ten moment, těsně před dopadem, jsem si uvědomil, že už je pozdě. Ucítil jsem obrovskou bolest v srdci a slzy se mi vehnaly do očí. Cítil jsem přesně to, co cítím teď ve své současnosti – zklamal jsem sebe i ostatní.
Filmové střihy reality
A najednou střih…
Současný život
… sedím u klavíru a hraji. Jde mi to, ale já necítím radost. Dělám to pouze z donucení, nechci zklamat rodiče. Střih…
… jsem ve svém zaměstnání. Trávím tolik hodin prací a rodinu vůbec nevidím. A mně opět tečou slzy po tvářích. Zažívám stejnou emoci jako v minulém životě. Pocit, že o vše přicházím. Střih…
… rychlý sled událostí. Obrazy se střídají. Luxusní auto a jízda v něm – dovolená v zahraničí – večírky a alkohol. Vše beru jako samozřejmost, o kterou nemůžu přijít… Střih…
… stojím u hrobu otce. Jediné, na co v tu chvíli myslím, je, že jsem ho zklamal. Vzpomínám na své malé já, které tak trpělo, aby se zavděčilo rodičům – malé já, které má pocit, že promarnilo svůj život. „Promarnil jsem svůj život.“ To je ta emoce. To je ten pocit, co mě sžírá. Střih…
Cesta zpět z okraje propasti
… opět stojím nad tou propastí. Už vím, jak skončím. Mám stejný pocit jako v křesle u terapeuta. Můj život jde stejným směrem. I teď se cítím jako nad propastí, a pokud něco neudělám, tak umřu. Pokud něco neudělám, přijdu o svou rodinu.
Ale teď už vím, že můžu naslouchat těm novým příležitostem. Teď už vím, že se nesmím bát. Vím, že se musím otočit a vykročit jiným směrem.
Ten pocit v okamžiku smrti mi otevřel oči. Věděl jsem, jak moc to bolelo. V ten nejhorší okamžik jsem si uvědomil, že cesta a příležitost ke změně tam celou dobu byla. A já se rozhodl, že chci žít.
Ano. I poznání smrti a omezujících myšlenek či programů v současném životě nám může pomoci opět nalézt sílu a vidět nové příležitosti, které nám život nabízí.
Tento příběh mého klienta je krásným spojením návaznosti minulého života, traumatu z dětství v současnosti a škodlivých myšlenkových programů. A jak jsme všechno vyřešili? Tak o tom až v dalším článku.
A co vy? Máte také vlastní zkušenost s takovým propojením?
