Článek
Ne vždy má člověk štěstí, a je požehnán pevným zdravím. Některé zdravotní komplikace jsou méně závažné, některé naopak více. Každý se se svým údělem snaží poprat, jak jen nejlépe umí. Pak se ale může objevit situace, se kterou málokdo počítá, která může již tak náročný život závažně zkomplikovat.
Komplikace, se kterou nikdo nepočítal
Zaměřme se na příběh maminky, která se sama stará o dítě s Downovým syndromem.
Její syn má kromě mentálního postižení také poruchu autistického spektra a trpí sebepoškozováním. Péče je prakticky nepřetržitá a běžný pracovní život pro maminku nepřipadá v úvahu.
Sehnat nájemní bydlení se ukázalo jako téměř nemožné. Vodicí pes je pro řadu pronajímatelů problém a možnosti se rychle tenčily. Na vlastním pozemku se proto rozhodla postavit menší dřevěný domek.
Tady přišlo první vystřízlivění. Stavební povolení trvalo dlouhé dva roky.
Když se z naděje stane past
Po získání povolení začala maminka hledat firmu, která by domek realizovala. Nakonec narazila na podnikatele Tomáše Bittnera, jehož nabídka byla výrazně levnější než u konkurenčních firem.
Rozhodnutí bylo pochopitelné. Vybrala veškeré úspory, vzala si úvěr a zaplatila zálohu. Jenže dům nikdy nevznikl.
Podle reportáže TV Nova nebyla jediná. Stejnému podnikateli naletělo více lidí, kteří dnes zvažují podání žaloby. Peníze jsou pryč, stavba neexistuje – ale úvěr zůstal.
Dluhy bez domu, starosti bez řešení
Situace je o to tíživější, že maminka musí úvěr splácet dále, a přitom nemá žádnou nemovitost. Zároveň nemá vyřešení jiné bydlení, navíc přišla o veškeré úspory, a tak se musí připravit na to, že krom placení nájmu jí zůstala na krku splátka úvěru.
Tenhle příběh by nebyl možný, kdyby stát chránil slabší stranu smluvního vztahu stejně důsledně, jako chrání banky nebo velké instituce.
Místo toho se člověk v těžké životní situaci ocitá v systému, kde:
- Peníze rychle zmizí.
- Odpovědnost se řeší velice pomalu.
- Pomoc přichází pozdě, nebo někdy i vůbec.
Co můžeme udělat my
Na portálu znesnáze stále běží sbírka, do které lze přispět i malou částkou, a pomoci tak mamince zvládnout situaci, kterou si většina z nás ani neumí představit.
Pomoci lze i sdílením sbírky na sociálních sítích a jejím rozšířením mezi další lidi.
A v neposlední řadě můžeme držet palce, aby se celá záležitost podařila vyřešit ve prospěch této rodiny.
Co by měla udělat vláda
Tenhle případ bohužel není výjimkou. Krásně ukazuje, jak je děravý systém na ochranu slušných lidí, zejména těch, kdo jsou v nelehké životní situaci, a kteří rozhodně nemají prostředky na dlouhý právní boj s podvodníky.
Stát by měl mnohem důkladněji kontrolovat firmy a podnikatele. Rozhodně by nebylo na škodu, aby se zavedly povinné úschovy většího obnosu peněz u státem zřízeného subjektu, aby se zamezilo dalším podvodům.
Určitě by se dalo i výrazněji zrychlit proces schvalování stavebního řízení, zejména pak u zranitelných skupin lidí. V krajních případech umožnit efektivní postih majetku pachatelů, nikoli jen papírových vlastníků.
Na závěr
Tenhle příběh není jen o jednom podvodníkovi. Je bohužel o systému, který dovolí, aby člověk v těžké životní situaci přišel o všechno, a co hůř, zůstal na to sám.
A právě to by nás mělo znepokojovat nejvíc. Přeji paní co možno nejvíce pozitiv, a aby tento případ dobře skončil.
