Článek
Dnešní svět se točí výhradně kolem peněz. Bez peněz totiž v dnešní společnosti člověk jakoby nebyl. Jenže ve světle dění posledních let se nabízí otázka: není tenhle systém už přežitý? Možná je čas přestat vydělávat peníze a začít přemýšlet, proč je vlastně potřebujeme.
Historické hledisko
V historii, kdy vznikaly první společenství lidí, se běžně obchodovalo s produkty a službami. Chtěli jste chleba? Museli jste jej směnit za něco jiného, např. za nářadí, které jste vyrobili. Chtěli jste maso? Nebo cokoliv jiného? Museli jste něco nabídnout na oplátku.
Později ale přišel zlom, kdy vznikly první platidla. První formy platidel se objevují už ve starověké Mezopotámii, zhruba ve druhém tisíciletí před naším letopočtem, například za vlády Chamurappiho. Tento systém usnadnil velice komplikovaný směnný obchod.
V minulosti to totiž bylo mnohem složitější, než si dnes vůbec umíme představit. Měli jste spousty obilovin? Chtěli jste pořídit za to nářadí? Museli jste hledat někoho, kdo měl nářadí, a chtěl obiloviny. Platidla tohle měly zjednodušit.
Prodali jste produkt či službu za nějaký obnos, a za daný obnos jste pak mohli nakoupit to, co jste sami potřebovali. Tento systém se udržel až dodnes.
Peníze vznikly jako nástroj, který měl lidem usnadnit život. Otázkou je, kdy se z nástroje stal cíl.
Problémy tohoto systému
Bohužel, žádný dosavadní systém zřejmě nebyl bezchybný. Vždy existovali bohatší a chudší. Nicméně, ve světle událostí posledních let tak uvažuji, jestli nepřišel čas na změnu systému.
Zdraví
Říká se, že za peníze si člověk zdraví nekoupí. Je tohle pravdivé? Zkusme se na to podívat logicky. Veškeré léky, které vám lékař napíše, uhradí pojišťovna, případně máte doplatek. Práci lékaře musí někdo zaplatit. Výrobu léků, distribuci, tu taktéž musí někdo zaplatit. Takže, toto je první takový důkaz, který říká, že za peníze si zdraví kupujeme.
A co potom léčba, která "není hrazena z pojištění"? Může zvýšit šanci na přežití, dramaticky zlepšit kvalitu života v nemoci, ale přes to, tuto léčbu pacient nepodstoupí, protože na ní nemá peníze.
Společenské tlaky
Tahle kapitola je poměrně obsáhlá, ale taky dokonale ukazuje slabiny současného modelu „peněz“. Pro ilustraci si představte cíle green dealu, kdy se EU zavázala na snížení emisí o 90% oproti roku 1990, a to do roku 2050. Jenže již dnes se ukazuje, že tempo dekarbonizace a snižování emisí není tak rychlé, a dokonce zpomaluje. Proč? Není to rozhodně z nějakého rozmaru, že by lidé a firmy chtěly něco bojkotovat.
Problém jsou peníze. Firmy zkrátka nemohou dramaticky snižovat emise, protože jednoduše dostupné technologie nejsou efektivní, a jsou dost drahé. Lidé si nekupují nová elektroauta, a radši jezdí starou škodovkou, protože zkrátka nemají dost peněz. Lidé si nepořizují FVE, protože je opět, neefektivní a drahá.
Dalším problémem společenského tlaku, který můžeme pozorovat i ve školách. Dnes přeci každé dítě musí mít značkové oblečení, nový iPhone, jinak se stává terčem posměchu spolužáků, a v krajních případech i terčem šikany. Je tohle v pořádku?
Kriminalita
Kdysi, když člověk něco ukradl, třeba chléb rodině, usekli mu ruce. Na(ne)štěstí, tyto tresty dnes nejsou. Systém je poměrně jednodušší, než býval, třeba ve 12. stolení. Nicméně, stále se dějí, ať už drobné krádeže, nebo velké organizované činy. Proč? Je to opět jednoduché. Někdo krade, proto, aby měl víc, někdo krade ze zoufalství, aby uživil rodinu. Protože se vše točí kolem peněz.
Nůžky mezi chudými a bohatými se víc a víc rozevírají, což se může jevit jako něco, co je v pořádku. Je tomu tak? Nesignalizuje to hrozící nebezpečí? Co se dělo v minulosti, když běžný lid nebyl v bezpečí? Učíme se o tom na základní škole v hodinách dějepisu. Jedno takové přísloví říká, že společnost je odsouzena k opakování historie, dokud se nepoučí. TO konec konců můžeme vidět nejen v otázce peněz.
Co by se mělo změnit?
Současný systém je jistě vcelku slušný, ale bohužel i nedokonalý. Má mnoho problémů a problémy se budou stupňovat. V souvislosti s tím mě napadá myšlenka, co kdyby se společnost změnila? Dnes totiž klade důraz na osobní prosperitu, byť se to nezdá než na společné blaho.
Pracovali by všichni, a měli by tak přístup k základním věcem. Společnost by garantovala základní důstojný život každému, kdo přispívá ať už prací, péčí nebo jinou nezbytnou činností. Teď ale vyvstává jedna zásadní otázka. Co zneužití systému? Riziko zneužití by bylo omezeno samotným principem systému. Jak ale motivovat ke snaze? Skrze dodatečnému přístupu k „odměnám“.
Systém by tak byl nastaven vcelku rozumně. Pokud by vznikl tlak na to, že se musí něco změnit, šlo by to mnohem snáz, než tomu je dnes. Pokud bychom v této společnosti zakázali spalovací motory a nařídili používání elektromobilů, nebyl by v podstatě problém, protože by jsme neřešili finance. Samozřejmě by stále byly zřejmé nerovnosti, protože by bylo potřeba ocenit noční směny, nebo jinak náročnější práce, ale také by to znamenalo, že kdo pracuje, bez ohledu na druh práce, se vlastně bude mít dobře.
Ano, už by nešlo hromadit majetek, jak se dnes daří např. Elonovi Muskovi, kdy jeho majetek překonal hranici 600 miliard dolarů. Dnešní systém vysoce odměňuje talent, snahu, ale zároveň vyžaduje i nemálo štěstí.
Možná je současný systém skutečně nejlepším možným řešením. Možná neexistuje žádná lepší alternativa.
Ale pokud je to pravda, pak bychom si měli položit ještě jednu otázku: proč se v systému, který má fungovat nejlépe v dějinách, cítí tolik lidí vyčerpaných, zbytečných a nahraditelných?
