Článek
Ajťáci jsou dnes jedni z nejlépe placených lidí. Za tenhle omyl společnost platí velkou cenu. Podobně jako kováři za starých časů měli pocit, že si mohou hrát i na felčary, když k nim lidé chodili na trhání zubů, tak ajťáci si myslí, že nějak ovlivňují svými algoritmy společnost. A ta tomu věří ještě víc. Je to brutální selhání v úsudku, za které lidé denně platí v podobě nefunkční sociální struktury, narušené komunikace a duševními poruchami.
Sociální a kulturní dopady glorifikace ajťáků
Třeba Japonsko drží 4. místo v počtu ajťáků na světě. Taky má prvenství v podobě největšího počtu mladých lidí, kteří se bojí vystrčit nos z domu. Chápete tu souvislost? Jsme lidé, ne roboti, a společnost postavená na algoritmech tu lidskou rozhodně nepřipomíná, leda tak nudné stereotypní mraveniště. Podstata stále stejných algoritmů jsou nekonečně opakující se rutinní činnosti a postupy.
Co je algoritmus
Algoritmy jsou dnes stejně posvátnými jako nějaká monstrance v kostele, které se lidé klaní jako kdyby obsahovala boží tělo. Algoritmus však neobsahuje nic nedotknutelného. Je to prostý návod jednání. Zůstaneme-li u tohoto přirovnání, i katolické řády připomínají jednotlivé algoritmy. Každý trochu jiný. Jsou to návody pro to, jak si zařídit život pro různé lidi. Algoritmus je recepis na určitý postup. Je to popsaný mechanismus toho, jak něčeho dosáhnout. Pro kováře byl algoritmus rytmus kování, teplota tavby a popis jednotlivých úkonů, které musí následovat jeden po druhém.
Kde se vzal algoritmus
Moderní termín algoritmus je odvozen od jména učence, který jej rozvinul, Al-Chorezmí (780-850 n.l.). V pozdním středověku se algoritmy vztahovaly k matematickým operacím, které zahrnovaly nové „arabské“ číslice a systém výpočtů. Dnes je chápán algoritmus jako série operací, které řeší nějaký konkrétní matematický problém. Algoritmy v programovacích jazycích určují počítači, co přesně má udělat, aby vyřešil nějaký úkol.
Al-Chorezmí nepoužíval žádné symboly nebo rovnice, ale vše popisoval slovy. To je pravý opak toho, co dělají dnešní matematici. Pokud se jich zeptáte na to, aby vám vysvětlili, co to znamená v realitě, často o tom nemají ani páru. Většina z nich se naučila matematické výpočty podle manuálu a o tom, jaké mají praktické využití, jakou mají obdobu v reálném světě, tuší jen málokdo z nich.
Algoritmus programátorů
V podstatě je to velmi primitivní věc, to, co dělají současní programátoři. Nejsou to žádní novodobí kněží, spíše připomínají skladníky kdesi ve velkoskladě. Jednotlivými příkazovými řádky a programovými symboly, které se naučí podle manuálu, překládají vaše slova ze strany na stranu, jako dělník s posuvným vozíkem, který často netuší, jaké že to zboží vlastně někam odváží. Proto je tak složité se domluvit s nějakým programátorem na tom, co má udělat, aby to bylo vidět v realitě tak, jak chcete.
Obrovské nervy na tom strávil Steve Jobs, protože trval na tom, že ta či ona věc bude vypadat tak či onak, zatímco programátor o tom neměl ani šajnu a často tvrdil, že to prostě není možné. Proto jich tolik Steve vyhodil na dlažbu. Jinými slovy programátor nezačíná s žádným nápadem či abstraktním projektem, programátor je něco jako zedník, který staví zeď podle projektového návrhu, o jehož smyslu nemá tucha. Něco jiného jsou lidé, kteří samotné programovací jazyky vymysleli, ale těch je hrstka. Zbylá část jsou jen učuspíni.
Steve Jobs nebyl ajťák, ale umělec
Abyste to pochopili, tak vám to řeknu takto. Kdyby neměli programátoři Steva Jobse, nevěděli by co programovat a jak to má vypadat, a žádný Apple a jeho geniální systém by neexistoval. Steve definoval procesy a algoritmy toho, jak se má jazyk Applu ubírat. Ještě jinak, Steve byl nenahraditelný, zatímco programátor byl nahraditelný, kdokoliv, kdo si přečetl manuál toho, jak programovat a řídil se danými postupy, jej mohl nahradit, nahradit však nelze kreativitu, která je u programátorů spíše vzácným jevem a aberací z jejich algoritmu.
Programování je dělnická, nikoliv intelektuální profese
Firmy zoufale hledají programátory, protože si myslí, že jejich konkureční výhoda je správa dat. Ne. Obsah dat je to, co je konkureční výhoda. I řekl Bůh: „Buď světlo! I bylo světlo.“ Podstatná je idea. Každý se může naučit programování, pokud chce a bude tomu chtít věnovat čas. Ostatně se řada horníků přeučila na ajťáky a jak jim to šlo. Nicméně programátor bez talentu, se kterým se musí narodit, bude stěží schopen vymyslet obsah a něco kreativního, novum. Často spíše programátoři připomínají skupinu dělníků, kterým někdo ukáže nádherný projekt, na kterém dosud nikdy nedělali. A začnou tvrdit, že tohle by nešlo.
Smiřte se s tím, ajťáci, jste pouze a jenom dělníci dneška. Nic víc, nic míň. A podle toho byste také měli být hodnoceni. Jste potřeba, ale nejste nenahraditelní.
Steve Jobs jednou řekl, že lidé s uměleckým talentem jsou dnes nuceni být tvůrci softwaru a programátory. Společnost, která přeučuje uměleckému talentu na algoritmy je padlá na hlavu. Steve přesně na tohle zemřel.
Čest jeho památce.
P.S.:
Podle posledních zpráv na business portále LinkedIn technologické firmy propustí tisíce svých zaměstnanců včetně ajťáků. Zjevně zjistili, že je vlastně vůbec nepotřebují.
Dle LinkedIn news to bude:
Microsoft: 10 000 lidí
Citigroup: 20 000 lidí
Amazon: 27 000 lidí
Google: 12 000 lidí
Meta: 11 000 lidí
Plány na propouštění má Mastercard, Scale AI, Cisco, Intel, IBM:..
Kam všichni ti adminové a ajťáci půjdou?
No přeci do velkoskladu. K vysokozdvižným vozíkům nebo k rudlům.
