Článek
Toužebná představa křesťanských idealistů či biblických naivistů o budoucnosti, kterou líčí pro lidstvo Bible, je značně neopodstatněná. Sice evangelium znamená dobrá zpráva a Ježíš přišel podle Písem lidstvo vykoupit, ale nic to nemění na poměrně negativním tónu Svatých písem, který se v nich ozývá od samotného počátku až do konce. Bible začíná odrozením člověka od Boha a končí knihou Zjevení alias Apokalypsou, která do nejmenšího detailu popisuje zničení jednotlivých složek lidské společnosti nadpřirozeným Božím zásahem. Máte-li pocit, že v životě jde o to, abyste si sedli na místo, pořídili rodinu a hypotéku, jdete podle Božího kompasu očividně špatným směrem.
Prorocká média dneška
Charles Taze Russel, jeho touha po rozluštění biblických proroctví vedla k založení svědků Jehovových
Není divu, že polovinu Ameriky zabírají fundamentalisté, kteří věří v doslovný význam Písma, a po celém světě pobíhají misionáři různých církví, nejvýrazněji to vidíme u svědků Jehovových, kteří přinášejí lidem do jejich domovů strach a bázeň, který vzbuzují biblická proroctví. Podíváme se dnes na některá z nich.
Bible jako jeden celek, Bůh pomsty i lásky v jednom
Boží oko, prý vidí všude
Starý zákon respektive starozákonní proroci se zabývají především osudem židovského národa, který nelíčí zrovna v růžových barvách. Ale tato proroctví se týkají také všech národů kolem. Kanaánejců, Filištínů a ostatních v Pentateuchu a Asyřanů, Babyloňanů a dalších v knihách Proroků. Proroctví Starého zákona se odráží v kultuře Nového zákona a rozhodně se nedá říci, že by se Bůh Jahve či Jehova ve Starém zákoně lišil od Boha Nového zákona. Ježíš si vůči tehdejším náboženským vůdcům nebral servítky a prorokoval nejen jim, ale celému Jeruzalému, zkázu. Biblické spisy Nového zákona končí popisem zkázy celého lidstva, která vrcholí v Apokalypse.
Proč je apokalypsa hrůzyplná
Jezdec smrti
Biblická Apokalypsa alá kniha Zjevení inspirovala mnohá hnutí k vyhroceným společenským aktivitám a k sebevražedným kultům. Své o tom vědí Izraelci, kterým se pravidelně na Olivové hoře v Jeruzalémě scházejí lidé, kteří čekají na apokalypsu. Apokalypsu chtěly některé náboženské kulty pro jistotu sehrát ve vlastní režii, aby o ni nepřišly, a tak Svatyně lidu, Řád slunečního chrámu a podobné podstoupily pro jistotu přechod do jiné dimenze sebevraždou. To Óm Šinrikjó (Nejvyšší pravda) pro jistotu v roce 1995 nachystala apokalypsu pro druhé. Zaútočila v tokijském metru jedovatým plynem. Útok si vyžádal smrt dvanácti lidí a tisíce dalších byly zraněny.
Co znamená apokalypsa
Svitky od mrtvého moře
Apokalypsa je řecké slovo, které znamená odhalení nebo odkrytí. Používalo se k popisu odhalení nějaké skryté informace. Skrytého poznání. Vzhledem k prorocké povaze poslední biblické knihy se pro ni ujalo označení apokalypsa. Mytologický význam apokalypsy je však mnohem starší a sahá až do staré Persie. Kniha Jewish Encyclopedia píše: „Židé dělili čas na dva věky. Jedním byl tento současný věk, který je naprosto špatný . . . Židé tedy čekali, až věci ve své podobě skončí. Druhým byl věk, který má přijít. Ten měl být zcela dobrý, měl to být zlatý věk Boží, v němž zavládne mír, blahobyt a spravedlnost . . . Jak se měl tento současný věk stát věkem, který má přijít? Židé věřili, že změnu nemůže nikdy způsobit žádný lidský nástroj, a proto vyhlíželi po přímém zásahu od Boha. . . . Den Božího příchodu byl označován jako Den Páně a měl být strašlivým obdobím hrůzy, zkázy a soudu, což byly porodní bolesti doprovázející zrod nového věku. O těchto událostech pojednává veškerá apokalyptická literatura.“
Židovská literatura apokalyptického typu se nejlépe uplatnila od počátku 2. století př. n. l. do konce 2. století n. l., což je doba, kdy měla být kniha Zjevení napsána.
Tyto výroky jsou inspirované démony, dělají zázraky a vychází ke králům celého světa, aby je shromáždily k válce, která vypukne ve velkém dni Všemohoucího Boha.
Kniha Zjevení explicitně hovoří o válce velikého boha Všemohoucího, o Armagedonu. V ní mají být zničeni ničemní lidé (kdo to je, na tom se leckdo neshodne, ale Bůh je si tím jistý). Po Armagedonu má následovat tisícileté období, jemuž se říká Milénium, během něhož bude Satan uvržen do propasti a Kristus, tato osoba, která má mít podle různých dohadů a křesťanských dezinformací ráda všechny, bude soudit lidstvo.
Viděl jsem trůny a ti, kdo se na ně posadili, dostali pravomoc soudit. Viděl jsem duše těch, kdo byli popraveni za to, že svědčili o Ježíšovi, a za to, že mluvili o Bohu. Byli to ti, kdo neuctívali divoké zvíře ani jeho sochu a nepřijali označení na čelo ani na ruku. A ožili a kralovali s Kristem 1 000 let.
Termíny Armagedon a Milénium jste jistě slyšeli, protože se staly součástí filmové a knižní kultury. Akorát v poněkud jiných kontextech vybuzují podobné emoci strachu a zmatku.
Historické výklady apokalypsy
Sv. Augustin, berberského původu
Raní křesťané, někdo by řekl již odpadlí, protože ve 4. století n. l. již se stala církev integrální součástí světské moci, tedy divokého zvířete, kterého popisuje kniha Zjevení, v čele s učitelem církve Augustinem tvrdili, že Milénium začalo Kristovým narozením, a že po něm bude následovat Poslední soud.
Proto jakmile se blížil konec vyměřených 1 000 let se lidé báli čím dál víc. Nicméně výpočet nebyl správný, stejně jako stanovení jeho počátku.
Drakonické líčení dopadů Božího hněvu na lidstvo
Oproti tomu, co kolem sebe šíří jako růžovou propagandu křesťanské církve, konec světa má být značně krvavý a samotný Bůh Bible nebude na nikoho brát žádné ohledy. Ani na ženy a děti, starce či postižené, každý bude souzen a odsouzen podle měřítek, které Bible zcela jasně nestanovuje.
Kniha Zjevení ve 14. kapitole popisuje anděly, jak se účastní krvavých jatek. Anděle si lidé většinou volají na pomoc v různých životních situacích. Známe oblíbeného andělíčka strážníčka, ke kterému se modlí katoličtí věřící již od dětství. Tito andělé však mají být účastníci speciální Boží operace, která má doslova pokosit značnou část lidstva.
A další anděl vyšel z nebeského chrámu a také on měl ostrý srp. A jiný anděl vyšel od oltáře a ten měl moc nad ohněm. Zavolal mocným hlasem na toho, který měl ostrý srp: „Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny na vinicích země, neboť víno dozrálo.“ Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil víno země a uvrhl je do velikého lisu Božího hněvu. A v lisu za městem byly hrozny stlačeny a vytékající krev dosahovala až po uzdy koní na vzdálenost sto šedesát mil.
Bibličtí proroci Starého zákona a apokalypsa
Biblický prorok Ezekiel podle Michelangela.
Proroci první části Bible do jisté míry knihu Zjevení předznačují. Jejich popisy nelibé budoucnosti připravené pro ty, kteří nenaslouchají Božímu poselství, jsou příznačné a hrůzyplné. Pojďme se podívat na některé z nich. Rozhodně jako sluníčkovská literatura vám to připadat nebude.
Pak jsem slyšel, jak říká těm ostatním: „Projděte městem za ním a zabíjejte. Nemějte slitování a neprojevujte soucit. Zabijte všechny starce, mladé muže, panny, ženy i děti. Ale nepřibližujte se k nikomu, kdo má označení. Začněte od mé svatyně.“ Začali tedy od starších, kteří byli před domem. Potom jim řekl: „Poskvrňte dům a naplňte nádvoří zabitými. Jděte! A tak šli a zabíjeli lidi ve městě.
Podle proroka Izaiáše se ten Bůh, který je představován Islámem jako všeslitovný a křesťanstvím jako milosrdný, bude opájet ve svém vzteku a likvidovat celé národy.
Jsem to já – ten, kdo říká, co je správné, a má moc zachraňovat. Proč je tvé roucho červené, proč tvůj oděv vypadá jako oděv toho, kdo šlape ve vinném lisu? Ve vinném lisu jsem šlapal sám, nebyl se mnou nikdo z národů. Šlapal jsem po nich ve svém hněvu, dupal jsem po nich ve svém vzteku. Jejich krev mi stříkala na oděv, znečistil jsem si celé roucho. V srdci totiž mám den pomsty, přišel rok vykoupení mého lidu.
Prorok Nahum odhaluje, že Bůh rozhodně není všeslitovný a tím méně laskavý, když se jedná o prosazování svých zájmů. Naopak je poměrně pomstychtivý a nehodlá s vykonáním své msty otálet.
Mstitel a žárlivý Bůh je Jahve! Mstí se Jahve, oplývá hněvem! Mstí se Jahve na svých protivnících, chová zášť vůči svým nepřátelům. Jahve je pomalý ke hněvu, ale veliký svou mocí. Beztrestnost Jahve nikdy nepopřeje. Vichřicí, bouří se ubírá, oblaka jsou prach zvířený jeho kroky. Bortí se před ním země, svět i všichni, kdo na něm bydlí. Kdo snese jeho rozhněvanost? Kdo obstojí před jeho planoucím hněvem? Jeho rozlícenost se vylévá jak oheň a skály se před ním lámou.
Ekonomicky se mohou lidé chválit, jak chtějí, ale biblická proroctví v tomto směru světové ekonomice moc nefandí, jak uvádí prorok Sefanjáš, je jedno, kolik si toho lidé postaví a nahrabou. Nakonec jim to stejně nebude k ničemu.
Jejich bohatství bude vydrancováno a jejich domy budou zničeny. Postaví domy, ale nebudou v nich bydlet. Vysadí vinice, ale víno z nich pít nebudou.
K tomu se přidává prorok Ageus:
A Jahvovo slovo se prostřednictvím proroka ozvalo takto: Je to snad chvíle, abyste si vy bydleli ve svých dřevem obkládaných domech, zatímco onen Dům je zpustošený? Nyní tedy mluví Jahve takto. Přemítejte ve svém srdci o cestě, po níž jste se dali! Mnoho jste zaseli, ale málo svezli do stodol; jedli jste, ale ne dosyta, pili jste, ale žízeň jste neuhasili; oblékli jste se, ale nezahřáli jste se. Námezdník si vydělal mzdu a vložil ji do děravého měšce!
Tato proroctví se mnohdy poprvé experimentálně splnila na židovském národě, který zatvrzele odmítal Boha poslouchat. Kniha Zjevení však ukazuje, že se tento biblický plán či schéma týká celého světa, nejen některých malých či velkých národů.
Samotná kniha Zjevení na konci, jakoby za celou Bibli, uvádí konečné upozornění pro toho, kdo by chtěl její poselství nějak zkreslovat či ředit, jak tomu očividně činí jednotlivé křesťanské církve, které navenek pro lidi vykreslují krásnou nápomocnou budoucnost či nebe kdesi na obláčku, zatímco se na ně chystá něco úplně jiného, alespoň podle toho, co samotná Bible tvrdí.
Každému, kdo slyší prorocká slova tohoto svitku, oznamuji: Pokud k nim někdo něco přidá, Bůh mu přidá ran, o kterých se v tomto svitku píše. A pokud někdo něco ubere z prorockých slov tohoto svitku, Bůh mu odejme podíl na tom, o čem se v tomto svitku píše, nedovolí mu jíst ovoce ze stromů života a vstoupit do svatého města.
Zdroje:
Bible, různé překlady
Saint Augustin, Collected Writings.
