Článek
Buddhismus jako náboženství lásky a míru. Takový je jeho veřejný obraz určitě na Západě a minimálně v Česku. Představitele tibetského buddhismu ostatně uvedli do Evropy Češi. Jmenovitě Václav Havel. Tak bychom o tomto náboženství měli něco vědět.
Rovnou tu někdo namítne, ale vždyť to není náboženství, to je životní filozofie! No, jak se to řekne. Řekněte to třeba Tibeťanům. Ti mají z buddhismu upletený životní styl, víru i politické řízení. A co se týče té lásky? Je to, jako byste viděli příběh amerických osadníků a Indiánů očima filmu o Vinnetouovi a Old Shatterhandovi. Nesporně zemřelo v převážně buddhistické zemi jako je Kambodža několik set tisíc lidí ve vlastním vnitřním nenávistném konfliktu. Nedávno to byli muslimové, obviňovaní celým světem z rozdmýchávání konfliktů, kteří byli obětmi genocidního pokusu v buddhistické Barmě. Nuže, svět není černobílý, a reklama, kterou buddhismu udělali lidé na Západě není v souladu s realitou buddhismu samotného. Samotný Dalajláma ve svých pamětech vzpomíná, jaké to bylo, když se do Tibetu dostaly nové zbraně, jmenovitě děla. Konkurenční tibetské kláštery na sebe střílely z děl z jednoho kopce na druhý jako pominutí.
Buddhismus, to je možná termín, který se usadil na Západě. Ale zeptejte se někde v Indii. Těžko byste hledali buddhistu. Tam je náboženských směrů na miliony a na názvu nesejde. I křesťané tam jsou. Ale ti v Indii moc nepochodili. Indové je zpočátku mírumilovně přijali, ale čekali od nich, že se integrují jako jiné náboženské směry. Pro křesťanskou misii nemají Indové pochopení. Například v Jižní Koreji je dosti sešněrovaný systém buddhistických představitelů, kteří bdí nad tím, aby se do země nedostala jiná náboženství. Takže kdo tu pak dělá misionářskou činnost? Záleží na místě, polokouli a kultuře. Ty stejné pojmy znamenají něco jiného někde jinde.
Takový základní buddhismus, který vznikl v Indii, je théravádový buddhismus. Je světově proslulý svými meditacemi, které se po světě, především tom západním, šíří asi jako Coca Cola. Nádech, výdech, relaxace, úleva od stresu, únik od společnosti. Je toho hodně v tomto prapodivném mixu. Především je v théravádě zaměření na nevhodnost těla jako takového. Základní meditace, které se moc na Západě neuchytily, se týkají zaměření na rozpad těla a na jeho nechutnou složku. Prostě není možné se na tělo spolehnout, už teď se s ním pro jistotu rozlučte. Proto také théravádoví mniši například v Thajsku jedí jen jedno jídlo denně. Má to jisté zdravotní nedostatky, o kterých možná tušíte. Pokud nevěříte na stravování ze vzduchu, což někteří z vás možná ano, tak to asi nebude ideální dietní systém po zdraví.
Je třeba chápat, že buddhismus jako takový se vyvinul jako systém pro Inda a pro Asijce a ne pro Evropany. Indové a jihovýchodní Asijci mají trochu jinou tělesnou konstituci, jiné zvyky, žijí v jiném prostředí, a proto proces transitu tohoto systému na Západ měl dlouhé trvání. Pokud jezdíte do Asie obdivovat velké sochy buddhů, vězte, že to není nápad někoho z místní kultury. Byl to nápad umělců, kteří přijeli spolu s Alexandrem Makedonským z Řecka okupovat Indii. Jejich idea byla zhmotnit buddhy a různé jiné buddhistické postavy v podobě soch. Je to tedy introdukovaný nápad. Asi jako byste tvrdili, že Indiáni mají nádherné náramky, které sami vyrobili, a následně zjistíte, že to byla bižuterie z Jablonce. Ano, i to se stávalo.
Například slovutné tibetské mísy jsou nápad jednoho indického obchodníka, kterému, světe div se, přebývalo nádobí. Nejspíš se k němu na trhu nachomýtl nějaký chytrý Tibeťan. Ať tak či onak, tibetské mísy propagované na Západě a vyráběné v Nepálu či Indii nemají žádný skrytý duchovní význam. Zvuk mají zajímavý, a to je všechno.
Z buddhismu si může člověk vzít ponaučení, že prostě není nutné věci hrotit a někdy je dobré nechat je plynout. Kdybyste žili v Asii, věděli byste to tak nějak přirozeně, vzhledem k vrozené pasivitě místních obyvatel. Ale takhle se to musí přechroustat a přenést pro Evropana v nějaké komerční zjednodušené knížce o meditaci. A pokud jde o tu meditaci, myslíte si, že buddhističtí mniši meditují? Samozřejmě, ale ne všichni. Někteří naivní Češi, kteří jeli na Srí Lanku k buddhistům, narazili na své předchozí ideální představy. Měli pocit, že mniši meditují, kde mohou. Zatímco mniši, které potkali, se věnovali úplně něčemu jinému. Třeba žvýkání relaxační drogy betel.
Je prostě velký rozdíl mezi náboženstvím psaným a náboženstvím žitým. Mimochodem stejně jako v případě buddhismu se Indové nechali Brity přejmenovat na hinduisty. Je to podobně Západem zavánějící pojem, který s reálným pojetím náboženství má pramálo co společného.
Militantní křesťané dnes mají problém s čímkoliv, co není v Bibli nebo v jejich kánonu. Tedy i s meditací. Šíří dezinformační teorie o tom, že skrze meditaci se dostávají její praktikanti k ďáblu případně on k nim. Skutečností je, že meditace není pro každého, stejně jako není pro každého modlitba. Lidem, kteří mají v hlavě lidově řečeno bordel, se meditací neuleví. Naopak, přibyde jim více zmatených představ, které se v jejich duši usadí jako špína ve dřezu při jejich meditativním pohroužení, a meditační praktiky jim nevyrobí žádný pomyslný rejžák na to, aby se svého zmatku zbavili.
Meditace je pouze nástroj, a ne očistný proces. Tito lidé by udělali lépe, kdyby si nejdříve vyřešili své vztahy s ostatními a sami se sebou, než se utíkali někam do světa neskutečna. Důsledkem takových meditací a hromad neřešených do podvědomí zasunutých problémů jsou pak jen usměvavé, ale arogantní obličeje praktikantů meditačních technik, jejichž život je plný zmatku, který valí dál na ostatní. Hlavně, že oni se cítí v pohodě. Ale všeho do času.
Takhle buddhismus původně zamýšlen nebyl. Aspoň trochu toho zlepšení v životě ostatních by přinést měl. I když dva hlavní směry buddhismu, hínajána a mahájána, se liší právě v tomto pojetí života. Zjednodušeně praktikanti hínajány se zaměřují na sebe a život odloučený od světa, versus praktikanti mahájány, což je třeba tibetský buddhismus, na spásu druhých. Slyšíte dobře, zní to podobně jako v křesťanství.
Ale takto jednoduché to není, je to jen povrchní dělítko v jistém nasměrování obou druhů buddhismu. Záleží na jednotlivých praktikantech, mezi učiteli hínajány jsou velmi angažovaní lidé a mezi učiteli mahájány jsou zase naopak velcí sobci. Například učitel „Diamantové cesty“ Lama Ole Nydahl, bývalý pašerák z Evropy, dostal od jistého Tibeťana svěcení jeho školy a šíří netolerantní myšlenky vůči ostatním náboženským směrům a působí rozkoly a zmatek ve vztazích svých evropských fanoušků. Chodí na pódium ve vojenských maskáčích a vypadá spíše jako nějaký představitel extrémistického hnutí. Nuže proti gustu není dišputát. Uvádím jej jako příklad, kam až můžete buddhismus dosledovat, a jaké má hranice projevu či učení. Téměř žádné.
Buddhismus je spíše soubor přístupů k životu, který byl na Západě přebalen do řady produktů, aby zvýšil prodej svým učitelům a žákům. Ve stupni duchovního vývoje je spíše zaměřen na lidskou mysl než na duchovní svět a jeho jednotlivosti a souvstažnosti, která ale oproti buddhistické víře v mnohých případech nemá takové možnosti, jak se v buddhismu tvrdí. Nepochybně je v původní podobě buddhismu vklad něčí velmi vyspělé mysli, který však, má-li mít praktický dopad, musí být aktualizován v souladu se současným děním. Řada lidí, kteří praktikují meditace, zůstává s nevyřešenými problémy v jejich životě, kteří se jen kupí na hromadu. Jak říká jeden výtečný učitel théravádového buddhismu Ajahn Chah, je to jako kdyby vám dovezl k domu někdo kupku hnoje. To jsou ty problémy druhých. Máte dvě možnosti, buď se rozčilovat anebo ho odvést na zahrádku a tam z něj může vyrůst něco užitečného.
No jo, ale co když nemáte žádnou zahrádku?
Zdroje:
Crosby Kate. Theravada Buddhism. Blackwell.
Robert Thurman. Essential Tibetan Buddhism. HarperCollins.
Dalajláma. Moje duchovní pouť životem.
Richard. S. Cohen. Beyond Enlightenment: Buddhism, Religion, Modernity. Oxford and New York: Routledge, 2006.
Sokphai Din. The Killing Fields of Cambodia: Surviving living hell.
C.J. Charpentier. The use of Betel in Ceylon. Anthropos.
Charles River Editors. Alexander the Great in India: The History and Lecacy of the Macedonian King’s Final Campaign.
Fujda. M. Akulturace hinduismu a formování moderní religiozity.
https://www.koreaherald.com/view.php?ud=20220121000667
