Článek
Nejsem příznivcem nějakých vyhrocených úvah, tak jen řeknu, že se domnívám, že čeští podnikatelé nejsou nějak moc sympatičtí pánové a dámy. Křetinský? Babiš? Tykač? Bakala? Kellnerová? Ne, děkuji. Já si dávám pozor na to, s kým dělám kšefty. Ten člověk mi musí být sympatický. Tak to prostě je. Dělat kšefty s někým, kdo vypadá jako by vypadl ze čtvrté cenové po deseti kouscích nebo jako by na něčem jel, to pro mě není. Shrnu tady několik svých letitých zkušeností s českým byznys prostředím. A řeknu vám, proč si myslím, že to v něm smrdí jako v žumpě.
O duševním vlastnictví a českých podnikatelích
Není divu, že v USA s vámi nikdo o své podnikatelské nebo marketingové koncepci nepromluví, dokud z vás nevypadnou dolary. Nebo alespoň dokud nepodškrábnete smlouvu o spolupráci s jasně definovanými podmínkami. Tady je to opačně. Podnikatelé tu mámí koncepce zdarma jako tele z jalové krávy. Pak není divu, že ti nesympouši jsou zazobaní, zatímco ti, kteří mají něco v hlavě, si můžou akorát tak ustlat někde na seníku. Pokud jim na tenhle trik skočí. A bohužel je tady pořád dost takových ňoumů, kteří se nechají obalamutit jedna dvě. Když slyším slovo start-up, otevírá se mi kudla v kapse.
Slyšel jsem jednoho investora u kávy, ok, tak jim to střihni, oni do toho stejně dávají jen tu práci, dej jim místo 50% jen 20%. Z osobní zkušenosti znám příklad majitele softwarové firmy, který se vyjadřuje k mladíkům, kteří mu ten software píší, ti kloučci jsou neuvěřitelně drzí, oni si snad myslí, že jim budu uznávat nějaká autorská práva! Nebo firma, která měla postavené výrobky na špičkovém designu, si svoje moderní koncepce nechávala zpracovávat u mladých designérů hned po škole jen tak za nic, za to, že mohou mít pocit, že se někde uplatnili. To je, přátelé, pěkně prosím, hnusárna.
Je potřeba jasně říct mladým, ale i starším, kterým to ještě nedošlo, dávejte si pozor na start-upy, nedávejte nikomu svoje know-how za míň, než je jeho skutečná hodnota. Tohle by měl dělat samotný český stát, bohužel je v tomto jaksi v zajetí investorských bludů a chová se jako jejich slouha, místo toho, aby vymyslel program na ochranu vlastního duševního vlastnictví a vlastních lidí, kteří ho produkují.
Ochrana duševního vlastnictví není prosím to, že já si budu muset platit několik tisíc za svůj nápad. Je to o určitém společenském konsenzu, který je považován za standard. V tomto případě je český standard hluboký podstandard. Tak například v Německu si můžete uzavřít pracovní smlouvu pouze podáním ruky. Tady vám k tomu nestačí ani cár papíru a nekonečné sliby. A o tom to je.
Nepěstujme si tady zloděje duševního vlastnictví, kterými je místní byznys prolezlý a stahují se sem zloději know-how z celého širokého okolí. Ti, kteří ho provozují, jsou u mě naprostý odpad. Vůbec se nedivím, že o Česko odborníci a kreativci ze zahraničí pro jistotu ani nezavadí. Nejspíš totiž nejsou blázni. Pokud tu někdo chce řešit posun republiky k zemi inovací a hodnot kreativního ducha, měl by nejdřív vymést tuhle část žumpy, jinak se to tu nehne z místa.
Investoři jako provozovatelé hazardních her na cizí účet
Uvědomte si, že investoři nejsou žádná svatá lóže, často jsou to jenom ne zrovna nápadití slídivci, kteří nic jiného neumí kromě toho, strkat někomu nos do života a šmátrat po jeho pokladech, aby mu je mohli ukrást nebo z nich těžit, a na základě toho pak nadouvat svoje nevyzrálé ego k prasknutí. Dávejte si na ně dobrý pozor. A řeči o tom, že je třeba, aby všichni hodili své nápady do placu (míněno investorům k dispozici) a pak část z nich vyjde a část vůbec, jak se nás snaží někteří státem podporovaní investoři přesvědčovat ohledně start-upů a jiných investičních příležitostí, je jen výzva k hazardu, na kterém má vždy vydělat investor a tu a tam nějaký vynálezce či kreativec, zatímco mnoho jiných skončí jen odrbáni o nápady a s pocitem, že jsou nuly, poté, co svoje kreativní potenciály dali v plen investorské hře na svůj účet.
Takhle se ale byznys nedělá. Takhle se dělá hazard. To si už rovnou o svoje nápady můžete zahrát karty nebo kostky a ušetříte si spoustu nervů, času a energie. A opět ti, kteří k takovému „byznysu“ provokují, podle mého názoru vůbec nepochopili, že věci se dají dělat daleko sofistikovaněji. Bohužel mezi ně patří i samotný český stát, který se na tuhle hloupou hru nechal také nachytat. Lidé, kteří si neumějí simultánně představit, jak budou věci vypadat v budoucnu a budou se vyvíjet, trpí totiž pocitem, že život je stejně jen hazard a že je možné proto k němu také tak přistupovat. Ale chyba lávky, věci jsou úplně jinak a jsou lidé, kteří umějí předvídat mnoho věcí daleko dopředu. Investoři mezi ně ale zpravidla nepatří (bohužel většinou ani dnešní politici), ti spoléhají na ekonomické a investiční nástroje, které jim mají právě tuto jejich neschopnost vykompenzovat na účet ostatních, nejlépe těch, kteří něco dovedou a jsou schopni něco tvořit.
Proto znovu opakuji, pokud jste kreativní a něco umíte, nenechte svoje schopnosti sežrat hazardéry. Nechme provozovatele investičního hazardu podnikatelsky vyhladovět tím, že budeme spíš živit komplexní víceúrovňové předvídání s jistými nutnými prvky nejistoty, kde nebudou kreativní lidé ždímáni a odhazováni jako použité kapesníky.
O majiteli firmy, který si koleno nechal vrtat
Jeden takový podnikatel, který zaplať pánbůh již zkrachoval, vlastnil velkou, dříve slavnou komo firmu. Na boty, botičky… asi budete tušit značku. Domluvil jsem se s ním, že jeho firmu dám do pořádku, vázly mu totiž obraty, a vzhledem k tomu, že vím, jak pracovat s různými zákaznickými skupinami a mám tak více než 20 let marketingových zkušeností, jsem byl nadšený z toho, že podpořím nějakou ryze českou značku.
Jenže, když jsem dorazil do pošedivělého areálu, který byl plný spletitých chodeb, uliček a velikých budov, moc rachotu tam nebylo. Většinu produkce už dávno tento ryzí český patriot vyráběl v Číně.
Udělal jsem mu prezentaci s tím, jak má postupovat, ale jen obecně, on však, číman jeden, chtěl ze mě vytáhnout daleko víc. Samozřejmě zdarma. A pak se pochlubil, že když mu někdo radí, tak mu za to někdy dá boty a někdy asi ani to. No, tenhle podnikatel udělal fakt hodně bot, a proto skončil.
Pro mě je to takový role-model českého podnikatele. Myšlenky a koncepty pro své podnikání tahá z ostatních, svému oboru vůbec nerozumí a pak se chlubí cizím peřím. Naštěstí české podnikatelské prostředí tím, jak je zadřené, vydává svědectví o tom, že takovým týpkům už nikdo, kdo má všech pět pohromadě, neradí a radit nebude.
Lekce pro ty ponaučitelné. Chcete rozhýbat své podnikání? Zaplaťte si dobrého konzultanta a přestaňte vyhazovat prachy za blbosti jako jsou semináře komunikace od různých pochybných figurek. A hlavně, nekraďte nikomu nápady, to dělají jen hnusáci. Važte si lidí, kteří něco dovedou a hýčkejte je a chraňte jako oko v hlavě.
O bojácném Floriánkovi: jo, ne, jo, ne…
Znáte to přísloví, hráli, hráli, až se obehráli? To je to takové věčné čekání na Godota.
Upřímně se přiznám, že už nemám trpělivost ani čas na nekonečné schůzky a na šnečí rozhodování českých podnikatelů a majitelů firem, kteří jsou dost rychlí na to, aby jim zajiskřily vočiska na pytel s penězi, ale dost pomalí na to, aby poznali výjimečnou koncepci, která jim v průběhu času přinese daleko víc než momentální výdělek.
Přesně takoví jsou čeští podnikatelé, nejsou schopni rozeznat kočičí zlato od pravého. Proto jsou tak zadření a byznys jim jde jako psovi pastva. Chtělo by to trochu svěžího větru do téhle zatuchlé kotliny. Pak se nedivte, že tu větší část firem nakonec vlastní cizí podnikatelé, kteří jsou schopni se rychle rozhodovat.
O hloupém Honzovi, který rozdává rozumy za pecí
Hloupý Honza, takový zlatý český střed, týpek co seděl za pecí, ale když na to přišlo, začal ze sebe sypat moudra jako by celý život strávil někde na dvoře královny ze Sáby. Tak to je ukázkový příklad typického českého podnikatele. To jsou ty články, že firma zkrachuje, protože nemá na elektřinu, že může rovnou zhasnout a zahodit klíč někam do křoví. Mám za sebou poměrně rozsáhlou zahraniční zkušenost a musím říct, že tyhle vzlyky a srdceryvné trylky jsem nikde jinde neslyšel než jen na planetě Česko.
Máte pocit, že vám to skuhrání nějak svědčí? Že to podpoří podnikání, hrát si na chudáčky? Jasně, je to trik. Zpočátku. Pak se těmi chudáky prostě stanete. Taková je nevyhnutelná realita. Místo toho, aby bylo Česko poseté hrdými firmami a podnikateli, vypadá jako jedna smrdutá loupežnická díra, kde se nic neděje, kde si všichni jen stěžují s tím, že občas na obchodní stezku vyleze někdo s bambitkou a okrade pocestné. Pak zase zaleze do díry, aby tam hodoval. Nic pro normální lidi, řeknu vám.
Že zrovna vy nejste typickým českým podnikatelem? Ale jděte…
