Článek
A vůbec, jste si opravdu jistí, že se nechcete stát muslimy? Mrkneme se chalífátu podrobně na zoubek, pro jistotu, abychom nedej Bože o něco nepřišli.
Podle průzkumů skoro polovina mladých muslimů v Německu požaduje islámskou formu vlády. Tisíce mladých lidí, muslimů, by v Německu rádo vidělo chalífát, a z nich 1 100 přišlo minulou sobotu do Hamburku svůj požadavek jasně a hlasitě veřejně vyjádřit. Víceméně pokojně skandovali: „Chceme chalífát!“ A tvářili se u toho jako trest boží nebo bič boží, chcete-li.
Co se skrývá za touto formou islámské vlády, které se říká chalífát, kterou tito lidé požadují? Stručně řečeno: dlouhá historie boje o moc. Seznámím vás s historickými a soudobými souvislostmi a řekneme si něco o možném budoucím vývoji.
Splní se mladým německým muslimům jejich sen? Uvidíme.
Ale nezačínejme od konce.
Historické pozadí chalífátu
Muhammad, duchovní a politický sjednotitel arabských kmenů a zakladatel islámu, zemřel v roce 632 n. l. Jeho smrt vyvolala spirituálně politickou krizi. Zemřel totiž bez mužského potomka a bez toho, že by stihnul ukázat prstem na svého nástupce. Libanonsko-americký historik Philip Hitti k tomu říká:
„Chalífát [chalífův úřad] je proto nejstarší problém, jemuž musel islám čelit. Je to dodnes živá sporná otázka.“
Muslimský historik al-Šahrastáni [1086–1153] k tomu říká: „Nikdy neexistovala islámská sporná otázka, jež vyvolala větší krveprolití než chalífát (imáma).“.
Už v témže roce 632 n. l., kdy Muhammad zemřel, se zdá, že se problém vyřešil. Abú-Bakr byl zvolen Muhammadovým nástupcem volbou v městě al-Madína.
To však muslimy nijak neuklidnilo. De facto se rozdělili na dva tábory. Sunnité uznávali zásadu voleného kalífy, zatímco šíitští muslimové, šíité, trvali na vůdci, který vzešel z prorokovy pokrevní linie. Měli na mysli linii skrze Muhammadova příbuzného a zetě Alího ibn Abí Táliba, prvního imáma (vůdce a nástupce), který se oženil s Muhammadovou milovanou dcerou Fátimou. Jeho vnuci byli Hasan a Husajn. Šíité prohlašují, že Alláh spolu s jeho prorokem označil Alího za jediného právoplatného nástupce a první tři kalifové ho zločinecky připravili o úřad.
Alí se stal čtvrtým kalífou, spory však neustaly. Vynořil se nový konkurent na úřad kalífy v podobě syrského místodržitele Mu‛áwija. Bojovali spolu a skončilo to nerozhodně, proto raději předložili své požadavky muslimské obci, aby ta za ně rozhodla. Alí byl takovou volbou oslaben, protože si tím mnoho následovníků znepřátelil. Čekali od něj přeci boj do poslední kapky krve. V roce 661 n. l. ho zavraždili otrávenou šavlí.
Od té doby byly obě skupiny, sunnité a šíité, nesmiřitelnými protivníky. Sunnité si zvolili panovníka z dynastie Umajjádů, zbohatlých náčelníků Mekky, kteří s prorokovou rodinou neměli nic společného. Šíité měli volbu jasnou. Prorokův vnuk Hasan. Ten však z pozice abdikoval a byl zavražděn. Volba padla na jeho bratra Husajna, ale ten byl zase zabit umajjádskými vojsky 10. října 680 n. l.
Značná část šíitů je přesvědčena, že bylo jen dvanáct opravdových imámů a ten poslední z nich byl Muhammad al-Muntazar, který se vypařil, aniž by zanechal potomka. Existuje však řešení pro tento problém. Víra, že mahdí, což znamená v překladu „božsky veden“, se v pravý čas vrátí, aby obnovil pravý islám a opanoval celý svět. Poté bude následovat krátké milénium před koncem všeho.
Mezitím se střídali ve vedení různí kalífové z obou stran muslimského tábora. Nejdéle se do pozice kalífů stavěli Turci.
Osmané se tvářili, že jsou v roli ochránců Islámu již od 14. století, jejich snahy si usurpovat vedení nad islámským světem neustaly až do roku 1923, kdy jejich vůdce Mustaf Kemal Pasha sekularizoval Turecko v pozici prezidenta a vyhnal ze země sultána.
Kdo křičí na německých náměstích?
Především sunnité. Až budou křičet šíité, bude zle. Sunnité své vůdce volí na základě sympatií a toho, jestli si umí najít své následovníky. Al-Káida byla sunnitského zaměření. Islámský stát je striktně sunnitský. Tato státní struktura je zaměřená proti jakémukoliv šíitskému vlivu. Použil jsem termín státní struktura, Islámský stát opravdu vykazuje rysy státu. V roce 2014 vydával dokonce vlastní zlaté i stříbrné mince, měl svou banku v Mosulu, kde rozdával bezúročné půjčky oddaným muslimům, emitoval vlastní registrační značky automobilů, měl policejní jednotky ve fešných uniformách, vlajku, internetovou televizi, rádio, a hlavně řadu IT odborníků, kteří byli a jsou schopni přivést pozornost k jejich tématům.
Kam se hrabou západní marketingoví guruové. Těmhle týpkům džihádisté vypálili rybník. V roce 2014 například IS propagandisté použili hashtagy týkající se hlasování o skotské nezávislosti #VoteNo and #VoteYes. Stejně tak zužitkovali dění kolem celebrit, uživatelé, kteří sledovali tag #LewisHamiltonGrandPrix v listopadu 2014 se dostali na video islámského státu zobrazující dětské bojovníky trénující s kalašnikovy.
Zní to děsivě, ale sunitské řady demonstrantů jsou ještě těmi umírněnými. Šíité věří, že Alí byl pravý nástupce Muhammadův a první „imám [vůdce] božsky chráněný před omylem a hříchem“. Veškeré Alího nástupce považují šíité za neomylné učitele s „božským darem bezúhonnosti“. Sílu tohoto přesvědčení demonstroval v Íránu Rúholláh Músaví Chomejní, který si žádnou skupinku fanoušků tak, jako to musí dělat sunnité, budoval nemusel. Svým charismatem, který nemohli popřít ani jeho největší nepřátelé ze Západu i Východu, donutil celý Írán šlapat jako hodinky a zobat mu z ruky.
Šíitský islám má totiž daleko rozsáhlejší zkušenost s mučednictvím než ten sunnitský. Šíiti jsou zvyklí na to, obětovat se pro svou věc a neváhají tak učinit. Nemusí pro to shánět mladé kluky, kteří se nechají zlákat penězi. Více o jejich vojenském potenciálu se můžete dozvědět v mém článku o Íránu. Írán je totiž šíitská teokracie. De facto se splnil Chomejnímu sen o islámském státu podle šíitských pravidel.
Až se spojí sunnité se šíity, případně se vyhrotí jejich společný boj za různé podoby chalifátu na evropské půdě, nezbyde z původní kulturní struktury Evropy kámen na kameni. A demokrace spolu s tím, jak je praktikována, jim v tom jen nahraje na smeč. Klidně si mohou pokojně demokraticky zvolit své představitele, kteří jim postupně pomohou se k jejich formě vlády dopracovat. Vidíme to třeba ve Velké Británii, kdy vůdčí představitelé národa, včetně starostů významných měst a britských premiérů, již nejsou rodilými Angličany.
Vzhledem k tomu, že Evropa prošla v posledních staletích poměrně intenzivní sekularizací, není zde vůči islámu žádná silná bašta náboženského odporu, která by jeho spirituální a kulturní útok ustála. Těžko můžete s naleštěným bourákem, smartphonem a hypotékou na krku, což jsou dnešní takzvané hodnoty západního světa, úspěšně vzdorovat proti válečníkům, kteří jsou ochotni bojovat do poslední kapky krve. Jak říká profil jednoho z vůdců německého hnutí Muslim Interaktiv: „Jedna prolitá kapka krve jediného muslima má cenu celé Káby.“
Tak, teď máte stručný přehled o tom, co je islámský chalífát a čeho je schopen, a můžete se rozhodnout, na jaké straně zůstanete, případně na jakou se dáte. Počítejte s tím, že se dokonce může brzy stát to, že si budete moci svobodně zvolit svou víru či nevíru stejně, jako si mohli běžní zákazníci Fordu v Americe první poloviny dvacátého století svobodně volit barvu svého auta. Buď to bude černá, anebo to bude černá. Bude to jen a jen na vás.
Doslov:
Ve své knize o chalífátu: Islamic Government: Governance of the Jurist, publikované v roce 1970, Ájatolláh Chomejní říká:
„Žádný rozumný člověk neočekává, že naše aktivity propagace a zvýšení informovanosti o této formě spravování veřejných záležitostí povedou rychle k formaci chalífátu. Abychom mohli uspět ve zřízení islámské vlády, je třeba vyvíjet soustavnou činnost. Vnímaví lidé v tomto světě postaví základy a doufají, že o několik stovek let později někdo přijde dokončit budovu na připraveném půdorysu. Jak řekl jeden kalífa starému muži, který sázel ořechovník: „Starý blázne! Proč sázíš ořechovník, když neponese ovoce dřív než za padesát let, v době, kdy už určitě nebudeš naživu?“ Starý muž mu odpověděl: „Jiní sázeli, abychom my dnes mohli jíst. Sázíme to, co druzí budou moci jíst v budoucnu.“…Islám a a šíité vznikli úplně stejně. Nejdřív byl plán, jenom plán, který ale po čase přinesl ovoce díky síle a rozhodnosti jeho vůdců a proroků.“
Nutno říci, že kniha vyšla v roce 1970 a od té doby nemuselo uplynout ani 200 let cesty k islámského státu v Íránu. Uplynulo jich pouhých 9.
A jaké přípravné kroky podle Ájatolláha Chomejního by měl věřící učinit?
„Zbavte se jakékoliv formy deprese a apatie. Zlepšete metody a program propagace, pečlivě prezentujte islám přesně v takové podobě, jaký je, a buďte rozhodnuti vytvořit islámskou formu vlády. Spojte se s těmi bojovnými lidmi, kteří mají rádi svobodu. Islámská vláda bude rozhodně ustanovena, to si buďte jistí. Máte sílu, odvahu a správnou strategii k tomu, abyste uspěli v probuzení ostatních lidí a k tomu, abyste je inspirovali v boji, který rozhodí imperialismu a jeho tyranickým metodám sandál. Den za dnem budete získávat nové a nové zkušenosti a vaše schopnost organizovat společnost se bude zlepšovat. Jakmile uspějete a svrhnete vlády tyranických režimů, budete sami s těmito zkušenostmi schopni spravovat stát a vládnout masám.“
Krásné a velmi návodné, viďte?
Autor je religionista a psycholog.
Zdroje:
Reza Pankhurst. The Inevitable Caliphate. A History of the Struggle for Global Islamic Union, 1924 to the Present. Oxford University Press. 2013.
Abdel Bari Atwan. Islamic State. The Digital Caliphate. University of California Press. 2015.
Philip Hitti. History of the Arabs.
