Článek
Írán je objektivně dědicem vojenské velmoci, která má tisíciletou válečnou historii a zkušenosti mocné říše. Pokud Írán poslal drony, které byly předem oznámeny jak Íránem, tak USA, a trvalo jim hodiny, než dorazily do cíle, tak nebylo žádným vojenským uměním je zlikvidovat. Cílem nebylo napadnout Izrael, ale vyslat signál. To už přeci dobře znáte.
Mohu zde uvést poměrně komplikované politické a historické souvislosti, které mě vedou k tomu považovat Írán za opravdovou hrozbu, a to nejen vůči Izraeli. Rozhodně není žádný objektivní důvod se opovržlivě vyjadřovat proti nedávnému demonstrativnímu útoku. Všichni, kteří tak činí, včetně vojenských analytiků či politiků bez ohledu na zemi jejich původu a jejich politickou příslušnost, jsou vedeni emocemi, nikoliv fakty. Nebudu vám dalekosáhle vyprávět o vojenských analýzách, vypůjčím si jen jednu, a to historicko-současnou zpravodajskou analýzu muže nadmíru povolaného k těmto úvahám, zpravodajce CIA Stevena R. Warda. Má za sebou 30 let zkušeností a analýz v oblasti Středního východu a jmenovitě Íránu. Tento analytik varuje před jakýmkoliv znevažováním íránské vojenské síly, ať může vypadat jakkoliv. Možná právě proto zapřísahal samotný Biden nic netušícího izraelského premiéra Netanjahua před možnou odvetou. Írán není žádné plyšové zvířátko, s kterým je možné si beztrestně hrát.
Historie Íránu a jeho vojenských možností je historií velkolepých vítězství i zahanbujících porážek, asi jako na horské dráze. Ovšem ty porážky jsou často jen zdánlivé a Íránci se vždy zvedli jako pták Fénix z popela, nebo jako Olgoj Chorchoj, kterého nikdo nikdy neviděl, ale hodně se o něm mluví a kdekdo se ho bojí. Třeba v roce 1978 měl Írán takovou vojenskou moc, že například F-14 TOM Fighter stíhačky měli na světě spolu s ním jen Američané. Írán financoval vývoj britského Challenger tanku spolu s jeho vybavením. I dnes jsou íránské drony poměrně destruktivním prvkem na rusko-ukrajinské frontě, ačkoliv v současném útoku měly k zahanbení předčasně jásajících sloužit pouze jako odstrašující, respektive spíše detekční prvek. K detekci čeho nebo koho? Třeba k detekci nepřátel z oblasti Jordánska, kteří sestřelili jejich část.
Írán je nepředvídatelný asi jako volný atom
V Íránu se dějí také dost zvláštní věci, které se nedají předvídat žádnými analytickými nástroji, k dešifrování iránských dějů a zvratů musíte být nezbytně nábožensky vzděláni a k tomu nádavkem mít zřejmě duchovní schopnost číst mysl druhých. Uvedu vám konkrétní příklad. Když se USA v roce 1978 těšilo ze spolupráce s Íránem, netušilo, že o rok později si samotný šáh, jenž chtěl obnovit supermocnost, kterou se Írán stal před 2 500 lety, bude muset sbalit veškerá svá fidlátka a uprchnout s ostudou ze země.
Vlády nad zemí se ujal téměř neznámý a podle tajných služeb a CIA poměrně neškodný Rúholláh Chomejní. Agenti CIA poznamenali, že netušili, jak se tam mohl takový člověk ujmout moci, neměl přeci žádné podstatné kontakty s VIP a hlavně s nimi samotnými. Jeho denní režim nezahrnoval nic tajuplného, jedl pečené placky s jogurtem, pil čaj a poslouchal rádio. A to ho předtím dokonce samotný šáh vyhnal ze země. Jenomže s jeho mysteriózním nástupem k moci se vše obrátilo vzhůru nohama. Američané vyslali své nejmodernější vrtulníky spolu s jednotkou Delta Force, aby osvobodili americká rukojmí a narušili jeho režim, nicméně všechny vrtulníky záhadně ztroskotaly náhodně vyvolaným vzdušným vírem. Náhodně nebo jinak? Podstatný je výsledek, mise selhala a Američané z Íránu odešli jako zpráskaní psi.
Zapomněl jsem vám k tomu říct, že se předtím mírovou cestou, tedy bez obětí, íránští studenti zmocnili vedení americké ambasády a jejich zaměstnanců.
Íránci drželi rukojmí z americké ambasády více než rok, brzy však propustili černochy a ženy s tím, že jsou to nejvíce diskriminované skupiny v USA a Írán přeci nevede diskriminační politiku.
Můžete mít prostě všechny zpravodajské informace světa, ale když nemáte schopnost si je dát dohromady, k ničemu vám to nebude. Američané spíše než na politické hrátky měli dát na jedno zvláštní místo v Íránu, které se jmenuje Qom. Zde je centrum náboženské a politické moci, ne v nějakém paláci z pohádek tisíce a jedné noci, kam se uchýlil šáh.
Irácko-Íránská válka: 8 let tam a zpět
Američané se však nevzdali, tak se domluvili se Saddámem Husajnem, sousedem Íránu na vojenské spolupráci. V irácko-iránské válce měl střídavě navrch Írán a Irák, nakonec skončila remízou. I když podle výkladu samotného Saddáma byla jeho velkým vítězstvím, víme však, jak s ním naložil a jak skončil oběšený Američany na kandelábru. Zatímco íránský vůdce Chomejní zanechal Íránu svůj silný duchovní odkaz, Saddám Husajn opustil Irák v kulturním a politickém rozkladu. A nejen to, používal při bojí s Íránem, aby nabyl nefér převahu, zakázané chemické zbraně. OSN jako obyčejně v těchto případech selhala a chyběl jí akční impetus. Írán bojoval férově, narozdíl od Iráku, dlouhá hrdá vojenská tradice bývalé supervelmoci se na Íráncích a jejich kódu cti podepsala.
Íránské vojenské supervelmoci
Achaimenovská říše se datuje od roku 700 až do 330 př. n. l. Až do doby otce Alexandra Velikého Filipa II. neměl perský stát v Evropě a Asii srovnatelnou konkurenci. Základem armády bylo takzvaných 10 000 nesmrtelných bojovníků, kteří byli stále doplňováni o nováčky. K Achaimenovským panovníkům putovaly celé karavany plné orientálního zboží a darů a vzdávaly jim čest jako králům vesmíru.
Další fází byla Parthská říše s centrem v dnešním Íránu. Panovala mezi léty 247 př. n. l. až do roku 224 n. l. Zformoval ji náčelník skytského kmene Arsakés I.. Skytové si sami říkali Skoloti, což pochází ze severoíránského slova iškuzi, a znamená to střelci nebo lučištníci. Dokázali přesně střílet přímo ze sedla, a to i směrem dozadu v trysku. Připomíná vám to dnešní íránské drony? A nejen je, Írán vyvíjí další podobné zbraně a vychytávky, ve věstníku Evropské unie se jimi však chlubit nebude.
Následuje Sásánovská říše, která spolu s říši římskou byla nespornou velmocí tehdejšího světa. Zanikla až s expanzí islámu v 7. století. Jejím základem byla těžká jízda a její vojenské jednotky mohly dosáhnout až 100 000 mužů.
Írán neskončil v propadlišti dějin
Můžeme se rovnou kvantovými skoky dostat až do chvíle, kdy Íránci odmítli příměří s ruským carem Alexandrem, který s nimi bojoval o územní vliv. Těch rusko-perských válek bylo od 17. až do 19. století několik. Nemyslete si, že se dnes Írán jen tak připojuje jako naivní spojenec k Rusku. Rusko po stránce vojenské velmi dobře zná z vlastní zkušenosti. Stejně tak Írán v roce 1982 odmítl zprostředkovatelskou roli tehdejšího Sovětského svazu při ukončení konfliktu s Irákem.
Írán má rozhodně potenciál překvapit, Izrael si sice hodně věří, ale z jeho vojenských úspěchů na úkor civilního obyvatelstva Palestiny nemají radost ani jeho samotní spojenci. Někdy je prostě lepší vést válku jinak. Drony, které možná měly doletět do Izraele a možná se s tím vůbec nepočítalo, mohou leccos naznačit.
Ti, kteří by rádi viděli Írán ve starém železe, si nejsou vědomi geopolitických, náboženských, kulturních a spirituálních souvislostí v rozsahu, v jakém je to nutné, aby se vyvarovali mediálních výkřiků a zachovali si chladnou hlavu. Jako by doufali, že celý Írán náhle zmizí jako mávnutím kouzelného proutku kdesi v propadlišti dějin, což je zahraniční politika, kterou vedou někteří v poslední době nejen vůči Íránu, ale i vůči dalším světovým mocnostem. Na to, jak se takoví diplomaté a politici chlubí svou úrovní, je to postup poněkud groteskní a zavání narušeným smyslem pro realitu.
Systém zahraniční politiky globálního světa, kde se jedna strana chvástá a vychloubá nad všechny ostatní, totiž nemá žádnou budoucnost. Možná se to tito politici naučili někde na pískovišti, kde pro ně bylo životním zážitkem kopat někomu do jeho báboviček, a už z toho nevyrostli. Každopádně takové politiky pro vytvoření atmosféry míru a stability rozhodně nepotřebujeme.
Zdroje:
Steven R. Ward. Immortal. A Military History of Iran and Its Armed Forces. Washington.
Khomeini v Saddam: the Iran-Iraq War
Mark Bowden. Guests of the Ayatollah: The Iran hostage Crisis: The First Battle in America’s War with Militant Islam
