Článek
Podezírám Řeky, že měli mezi sebou hodně histriónů a protože je chtěli zabavit, vymysleli pro ně divadlo. A máme tu herectví.
Hysterik se snaží věci přehánět, zatímco depresant je podceňuje
Co nebo kdo jsou histrióni zač
Histrionská porucha patří v psychiatrické klasifikaci pod dramaticko-emoční osobnostní vady, v jedné rodině s narcisty, paranoiky, schizoidní poruchou, závisláky a sociálními fobiky. Dříve se jí nakrásně říkalo hysterická psychopatie.
Histrióni chtějí být za každou cenu středem pozornosti, jsou to ti, kteří ve třídě nejen že chtěli, ale museli být hvězdy za jakýchkoliv okolností. Pro to, aby se zviditelnili, jsou ochotni zničit pěkné přátelské a rodinné vztahy, podstatné je, že pozornost budou mít oni místo vás. Tuto diagnózu v populaci hrdě nosí především to něžnější ženské pohlaví.
Mediální histrióni
Nejspíš bychom mezi takzvanými celebritami našli velmi mnoho histriónů, ostatně co jsou někteří ochotni udělat naprosto bezohledně vůči své rodině i sobě samým, aby byli vidět, to je opravdu nemoc. Zkuste se nad tím zamyslet, když uvidíte zas a znovu nějakou celebritu zneužívat svou rodinu, problémy a nemoci k tomu, se vám cpát pod nos, zvažte takové zprávy vynechat, pomůžete tím světu, aby se stal lepším a bezpečnějším. Třeba tím i někomu zachráníte život. Akce vyžaduje reakci, proto je ve světě, kdy lidé reagují na chorobné požadování pozornosti, více histriónů. V České republice se točí zhruba do deseti takových mediálních histriónů, u kterých víme od A do Z vše o jejich životních peripetiích, místo toho, abychom věděli něco o lidech, kteří jsou druhým užiteční a umí je opravdu potěšit. Takoví lidé se vám však pod nos nehrnou. To vy jim musíte pomoct je zviditelnit a dát jim přednost před histriónskými osobnostmi s poruchou.
Histrióni se často objevují v rodinných klanech a tak je jejich působení na vás intenzivnější. Třeba matka s dcerou, které sdílí svou úchylku. Mohl bych vám pár takových mediálně známých rodinek identifikovat, ale neučiním tak, protože tady nechci promo histriónů. Ještě by si na tom udělali další reklamu, histrióni totiž použijí úplně vše včetně psychiatrické diagnózy, aby se před vámi předvedli. Apeluji na svědomí novinářů, kteří mají možnost si vybrat, na koho nebo na co se zaměří, aby nepodporovali šíření této nemoci. Pod článkem uvádím odkazy na dvě zprávy, které ukazují, jak vypadá pozitivní reportáž o normálních lidech, kteří se snaží pomoci druhým bez toho, že by na sebe chtěli strhnout pozornost. Za poslední měsíc jsem našel jen dvě takové zprávy, za to jsem viděl spoustu promo zpráv na české histrióny v oblasti umění, kultury a byznysu.
Histrionské chování
Histrióni jsou neustále emočně nabuzení a u vás hledají to, abyste jim potvrdili, jak jsou dobří, skvělí, a neustále je dopovali energií, pokud jim dojde. Před takovým histriónem je lepší se občas schovat či zavřít, jinak neuniknete jeho neustálé snaze na sebe přivolávat pozornost. Jednou to může být to, jak všechno věděli a jak si ve všem poradili, podruhé zase to, jací jsou chudáčci, kteří potřebují vaši asistenci. Histrión vyzkouší úplně všechno na škále lidského chování a myšlení, aby na sebe zafixoval vaši pozornost. Problém je to, že to je jako droga, a vy jste v pozici dodavatelů. Když droga dojde, problém budete mít vy.
Odborníci odhadují, že zhruba jedno procento populace se vyznačuje touto diagnózou v průběhu svého života, a někteří jen dočasně. Nejspíš je vyléčí terapie realitou. Většina histriónů jsou lidé, kteří žijí single či jsou rozvedení, to jaksi vyplývá z toho, že se s nimi dost dobře nedá žít v jedné domácnosti. Podobně jako si hypochondr neustále vymýšlí různé nové choroby, histrión se snaží zveličovat svůj osud a životní problémy. Častěji vyhrožuje demonstrativní sebevraždou. Může trpět depresemi a úzkostí. Na histriónskou poruchu prášky ještě nikdo nevynalezl, ale taková osoba může brát léky na její vedlejší účinky jako je splín či deprese.
Příčiny vzniku histrionské poruchy osobnosti
Psychodynamická perspektiva vidí příčinu v tom, že tito lidé jako děti zažili toxické rodiče. Nejspíš control freaky, kteří je měli pod palcem jako bachaři, a pokud šlo o vyjádření lásky, tak na ně byli skrovní jako paňmáma mlynářka na krajánky. Aby se prý zbavili svých hluboce potlačených traumat, zvlášt strachu ze ztráty, naučili se tihle lidé přehrávat, vymýšlet si krize a situace, které ostatní lidi nutí k tomu, na ně reagovat a chránit je. Tak k tomu bych řekl, že to vidím 50/50, někteří to dělají jen z frackovitosti a sebezaměřenosti, jiní opravdu z hlubokého strachu. Nejhorší je kombinace obou, protože tam těžko rozlišíte, z jaké příčiny to daný jedinec zrovna dělá.
Kognitivní teorie to zase vidí jinak. Zaměřují se na vysokou míru ovlivnitelnosti mezi histrióny. Jednoduše histrióni se zabývají sami sebou do té míry, že ztrácí reálný kontakt se světem. Díky tomu nejsou v obraze, neví, co se právě děje, a tak musí spoléhat na to, co jim napovídá jejich okolí. To je v některých případech vede k absolutní závislosti na druhých. Nebo třeba na konspiračních teoriích.
Sociokulturní perspektiva je opět jiná. Prý je histrión produktem socio-kulturního systému. Zvlášt u holčiček byla společnost v tomto benevolentní, důraz na to, že žena si sama neporadí a musí být ochraňovaná, podle těchto teorií vytvořilo ženy, které přehánějí nebo přehrávají svou ženskou roli, aby na sebe strhly pozornost. To jsou ty chudinky, které si nezašroubují samy ani žárovku. Na tom určitě něco je, protože v asijských kulturách je méně histriónů. Oproti kultuře latinsko-americké, která zdůrazňuje feminitu jako svou hodnotu, kde je jich mraky.
A jak je to doopravdy? Nejspíš je histrión tak od všecho trochu.
Terapie histrionské poruchy osobnosti
Bohužel většina lidí s touto diagnózou si svůj problém nepřizná a odborníka nikdy nevyhledá. Není to atraktivní diagnóza, jednak se na ní neberou prášky, nedostanete na ní invalidní důchod a vůbec. Další problém při samotné léčbě spočívá v histrionské poruše samotné. Řada histriónů bude předstírat, jak došla k obrovským změnám a všechno pochopili jen proto, aby se před terapeutem zase předvedli. Nebo můžou zkusit terapeuta i svádět, ostatně mezi takovými trpitelkami jsou často ty, které si potrpí na svůj atraktivní vzhled a na tom, že se předvádí se svou sexuální atraktivitou. To chce terapeuta, který umí říct ne.
Pokud jde o způsoby terapie, záleží na perspektivě terapeuta. Pokud se na histrionskou poruchu bude dívat z kognitivního hlediska, bude se snažit změnit názory a postoje histrióna. Terapeut s psychodynamickým přístupem bude po klientech chtít uznat svou přehnanou závislost na druhých, hledat uspokojení v sobě a stát se více samostatnými.
Společenská a individuální medicína na histrióny
Jak jsem uvedl výše, vy, kteří máte dosah na společnost, což jste vy všichni, už jen tím, jaké informace sdělujete ostatním a jaké zprávy si přeposíláte, vyřaďte ze svých řetězových e-mailů zprávy o hloupých arogantních lidech, kteří se jen naparují. Nahraďte je zprávami z vašeho okolí nebo ze vzdálených zemí o tom, jak byl někdo druhým užitečný a jak to bylo oceněno. Takto vytvoříme novou společnost, která se nebude zaměřovat jen sama na sebe. Česká společnost je totiž sama o sobě jeden velký histrión a potřebuje proto nekompromisní léčbu.
Na individuální úrovni přesměrujte pozornost histrióna na něco společensky užitečného. Když už se potřebuje za každou cenu předvést, vymyslete pro něj něco, co vám ani jemu nebude škodit.
Je velký rozdíl v tom, jestli se někdo bude chtít ukázat chutnou bábovkou nebo tím, že vám předvede hysterický výstup, na který nezapomenete. Že ano?
Autor je psycholog, který pracuje s anglosaskou perspektivou psychologie. Termín histrión (doslova herec) užívaný v textu je pouze pracovní název. Psychologové užívají termín histrionská porucha osobnosti.
Zdroje:
Dobré zprávy o lidech, kteří nemají histrionskou poruchu
Odborné zdroje:
Lenzenweger, M. F. (2008). Epidemiology of personality disorders. Psychiatric Clinics of North America, 31, 395–403.
Kraus, G., & Reynolds, D. J. (2001). The „A-B- C’s“ of the Cluster B’s: Identifying, understanding, and treating Cluster B personality disorders. Clinical Psychology Review, 21, 345–373.
Fabrega, H. (1993). Toward a social theory of psychiatric phenomena. Behavioral Science, 38, 75–100.
Dahl, A. A. (1993). The personality disorders: A critical review of family, twin, and adoption studies. Journal of Personality Disorders (Spr. Suppl. 1), 86–99.
Beck, A. T., & Freeman, A. M. (1990). Cognitive therapy of personality disorders. New York: Guilford Press.
