Článek
Mytologické pozadí nymfomanie a satyriázy
Satyriáza je pojmenovaná podle satyrů, napolo lidí a napolo zvířat. Tito v řecké mytologii provázeli boha Dionysóse, který byl bohem vína a plodnosti. Jeho společníci se stali symbolem sexuálně aktivního muže. Nymfy byly v řecké mytologii bohyně nižšího řádu, které personifikovaly přírodu. A hlavně nemohly odolat erotickému zájmu mužů.
Historické pojetí nymfomanie
První použila termín nymfomanie jedna skotská lékařská příručka v roce 1769. O dva roky později použil termín jako název své knihy francouzský lékař JTD de Bienville. Do té doby by se nikdo něčemu tak „triviálnímu“, jako je ženská sexualita, nevěnoval. Lékař před nymfomanií varoval. Ženy trpící nymfomanií byly monstry v lidské podobě. Jejich nadbytečné sexuální impulsy začínají v jejich představách a pak následují fyzické symptomy jako je křik, podivná gesta, snaha přitáhnout pozornost mužů za každou cenu a poslední stádium nemoci je smrt.
V 19. století doktoři nazývali ženy, které měly potěšení ze sexu, nymfomankami. Na druhou stranu jsou dnes muži, kteří mají sex jako svůj koníček, nazýváni sexuálními závisláky. Některé veřejné postavy na druhé straně Atlantiku se této kategorie dovolávaly, když byly přistiženy při nevěře, a tvrdily já jsem závislý na sexu, nebojte se, už se jdu léčit, a zmizely někde v nějaké předražené klinice pro závisláky, kde se uklidili z veřejného dohledu.
Sigmund Freud házel všechny ženy do jednoho pytle. Všechny pacientky, které k němu přišly buď pro obsesivní sexuální myšlenky nebo pro jejich absenci, měly podle něj problém s tím, že mužům závidí penis. Sigmund byl prostě typický misogyn své doby a klasického prostředí vídeňské kavárny.
Současné pojetí hypersexuality
Studie mužů trpících satyriázou zjistily, že mají tak 8 orgasmů za týden, a tak dvě hodiny denně se věnují nekonvenční sexuální aktivitě. Tím je myšlena kompulsivní masturbace, střídání partnerů a závislost na pornografii. U nymfomanek studie zjistily, že často neprožívají žádný orgasmus, a to je také jedním z možných důvodů, proč vyhledávají kompulsivní sexuální aktivity. Pak jsou zase ženy, které jsou multiorgaistické, a tam se dá těžko spekulovat o tom, kolik orgasmů je moc, aby se staly sexuálně závislými. Používá se pro tento účel hlavně posouzení dopadu na jejich sociální život a vztahy. Pokud si žena sexuální aktivitou nabourává či ničí vztahy, mohou spadat do kategorie obsese. Což se znovu dá těžce posoudit, protože některé ženy si svým nadměrným sexuálním apetitem či jeho předstíráním sociální pozice ve společnosti naopak vydobyly. Ať tak či onak, výzkumníci a lékaři jsou v definici nymfomanie poněkud nejednotní a rozpolcení.
Němečtí průzkumníci zkoumali 988 žen, z nichž bylo 90% studentek. Ty, které měly vysoké skóre v oblasti hypersexuality, byly častými konzumentkami pornografie a aktivně se věnovaly masturbaci. Více než šestkrát týdně. Hypersexualita u těchto žen však neměla nic do činění se střídáním partnerů. Jinými slovy byla zcela neosobní. Pak, že ženy potřebují pro sexuální prožitek vztah a city, že.
Dnes lékaři neřeší nymfomanii či satyriázu, ale rovnou hypersexuální chorobu, která nemá pohlaví. Je to de facto porucha sexuální fantazie, daný jedinec se sexuálními představami nemůže přestat, ani kdyby chtěl, a ty ho nutí dělat věci, které prostě dělat musí, i když mu škodí. Tak nějak si to lékaři představují.
Co přispívá k hypersexualitě?
Někteří sociologové, ale i lékaři a psychologové spekulují, že k takzvané hypersexualitě, která je většinou odcizená od vztahů s ostatními lidmi, přispívá právě přehršel pornografie a pornografických obsahů. Ženy v pornografických videích působí jako nymfomanky, které nikdy nemají dost, a muži jako nezničitelní hřebci, satyrové. Skutečnost má však daleko od takového vnímání. Muži jsou často povzbuzováni farmaceutickými prostředky a ženy velmi přehrávají.
Léčba hypersexuality
Pokud jde o farmaka, tak se používají třeba antidepresiva, která jsou známá svými vedlejšími účinky, které postihují i sexualitu. Tlumí totiž sexuální chutě. Pak následují různé další chemické dryáky s tišícími účinky. Z oblasti neinvazivní léčby se jedná především o psychoterapii a samořejmě skupinová setkávání. Velmi dobře je známe z amerických filmů, kde je takových podpůrných skupin nepočítaně, a podezřívám Američany, kteří žádnou závislost nemají, že si raději nějakou vymyslí, aby se mohli družit na některém z jejich setkávání, ať už je to pro anonymní alkoholiky nebo sexuální závisláky.
Za mě doporučení zní takto. Pokud máte problém s přílišným zaujetím sexem, rozhlédněte se kolem vás, podívejte se na své vztahy. Pokud musíte hledat adrenalin a vzrušení jen v posteli, je něco špatně s vaším sociálním prostředím jako takovým.
Autor je psycholog.
Zdroje:
Kenneth C. W. Kammeyer. A Hypersexual Society Sexual Discourse, Erotica, and Pornography in America Today. Palgrave Macmillan.
Klein, V., Rettenberger, M., & Briken, P. (2014). Self-report indi- cators of hypersexuality and its correlates in as female online sample. Journal of Sexual Medicine, 11, 1974–1981.
Reid, Rory, Garos, Sheila, & Carpenter, Bruce. (2011). Reliability, validity, and psychometric development of the Hypersexual Behavior Inventory in an outpatient sample of men. Sexual Addiction and Compulsivity, 18, 30–51.
