Článek
Znáte ty dvojice pečlivě upravené jako ze škatulky, ženy v sukni či šatech a muži v obleku. Poznáte je na první pohled, když u vás zazvoní nebo zaklepou na dveře. Nemůžete si je tak snadno splést s nikým jiným. V ruce mají totiž zpravidla Bibli nebo časopisy Strážná věž a Probuďte se!
Světové celebrity chodí dům od domu
Pro řadu lidí nejsou svědkové Jehovovi u jejich dveří žádným překvapením. Ale co kdyby se na vašem zápraží objevil třeba Michal Jackson, Serena Williams či zpěvák Prince? Ti všichni byli či jsou svědky Jehovovými a pravidelně se podíleli, jak říkají svědkové, na službě dům od domu. Svědkové své chození dům od domu považují za službu, nikoliv za něco, co by vás mělo obtěžovat. Oni přinášejí něco vám, ne vy jim. Tak to sami vnímají. Nesou totiž dobrou zprávu o tom, že tento ničemný svět brzy ukončí Bůh v Armagedonu a na celé planetě nastane pozemský ráj. Pro někoho dobrá zpráva, pro jiného ne až tak skvělá.
Motivy pro kazatelskou činnost
Původně svědky Jehovovy založil obchodník Charles Taze Russell na konci 19. století. Se svou kazatelskou a publikační činností se dostal až do Guinessovy knihy rekordů. Napsal, procestoval a prokázal neuvěřitelné množství hodin, knih, ušel či ujel milióny mil. Dokonce se objevil někdy na začátku 20. století i v Praze. Původně neměl potřebu někomu něco kázat, s tehdejšími církvemi se příkře rozešel, dobře viděl pokrytectví kněží a úskalí náboženských organizací. Nakonec po zralé úvaze dospěl k názoru, že Bůh opravdu existuje, ale narozdíl od současných svědků Jehovových byste v Russellovi kromě jeho evangelizační činnosti moc shodných prvků se současnými svědky neviděli. Charles Taze Russell by dnes svědkovským věroučným sítem neprošel a byl by z církve vyloučen jako odpadlík. Absurdní že? Ale je to fakt. Nebo spíše opačně. Současní svědkové Jehovovi se značně odchýlili od Russellova duchovního kurzu a jsou tak proto oni v pozici odpadlíků od jeho původní organizace. Publikace jejich zakladatele nejsou mezi současnými svědky k dispozici, a tak většina z nich netuší, kdo Russell opravdu byl a co učil.
Přitom na konci Russellova života dosáhl počet výtisků jeho bestselleru The Divine Plan of the Ages (Božský plán věků) přes 900 tisíc. V Americe i v Anglii jej znal skoro každý, kdo se zajímal o náboženské dění. Russell pravidelně vystupoval na takových prestižních adresách jako byla Carnegie Hall v New Yorku.
Pyramida je zobrazením perfektní duchovní bytosti.
Charles se aktivně stýkal s členy různých náboženských hnutí a nazýval je svými bratry. A nejen to, jak vidíte ve fotodokumentaci k článku, zabýval se egyptskou mystikou, a to by dnes současnými svědky Jehovovými nebylo trpěno. Byl by nejspíše označen jako člověk, který si zahrává s okultismem, a z církve vyloučen jako satanista. Absurdní viďte? Muž, který založil svědky Jehovovy, byl mystik a okultista, zatímco současní svědkové mermomocí bojují proti jakémukoliv kouzlu, byť by to bylo jen kouzlo osobní.
Russell narozdíl od svědků neměl problém s odlišnými názory, a dokonce i zkoumal velkou pyramidu v Gíze, ve které spatřoval ukrytý božský plán věků (viz předchozí foto). Byl to především mystik, až poté kazatel. Když Russell uprostřed první světové války zemřel, jeho inovativní multimediální činnost se stala inspirací pro všechny tehdejší badatele Bible, jak si tehdy svědkové říkali. Dokonce byl jeden z prvních průkopníků filmového průmyslu. Jeho projekt Tajemství stvoření (klikněte na link pro ukázku z roku 1914), který jako jeden z prvních spojoval synchronizaci hlasu a obrazu, byl jedním z nejúspěšnějších filmových podniků své doby.
Dá se tedy s nadsázkou říci, že současná organizace svědků Jehovových tyje právě z mystických základů, které položil Charles Russell, a ke kterým svědkové za více než 145 let svého fungování byli schopni dodat spíše jen kosmetické změny. Současná organizace svědků Jehovových se svůj okultistický původ snaží zamést pod koberec duchovním eufemismem typu „světlo poznání svítí stále více“ v odkazu na temné časy Russelovy. To však nijak nemění fakt, že základy organizace položil okultista Russell. Bez něj by svědkové dnes neexistovali.
Multimediální kazatelská činnost
Postupem času se svědkové Jehovovi rozrůstali, a nakonec se objevili snad v každé myslitelné zemi na světě. Jejich vlajkový časopis Strážná věž se dnes vydává v 463 jazycích! Je to vlastně největší náboženský multimediální projekt na světě. Inspirován Russellem, do vedoucí pozice tehdejších badatelů Bible nastoupil ostřílený právník Joseph Franklin Rutherford přezdívaný jako soudce Rutherford. Jeho působení přišlo akorát vhod, protože v té době 20. let 20. století byla Amerika daleka od toho, být zemí práv a svobod všech lidí.
Badatelé Bible byli zavírání do vězení za své myšlenky i za svou misionářskou činnost dům od domu. Konkurenční náboženství jako Katolická církev proti nim podněcovaly davy a nejednou se svědkové stali předmětem lynčování. Rutherford a jeho kolegové však vyhráli všechny možné právní bitvy, a tak ukotvili v americké ústavě právo na svobodu vyznání a svobodu náboženského působení. Tyto svobody použili posléze Američané jako vzor pro jakékoliv jiné další kauzy týkající se práva na vlastní kulturní a politické vyjádření.
Svědkové působili v době Rutherforda na veřejnost svým vlastním rádiovým vysíláním, které přejímalo asi 480 rádiových stanic po celém světě. A samozřejmě chodili dům od domu po vzoru původních apoštolů, kteří tuto metodu evangelizace užívali. Za Rutheforda přijali badatelé Bible nové jméno: svědkové Jehovovi.
Školení pro službu dům od domu
V roce 1942 se stal hlavním představitelem svědků Jehovových Nathan H. Knorr. Ten se plně zaměřil na misionářskou činnost. I když dnes lidé tvrdí, že svědkové Jehovovi nutně potřebují vlastní Bibli, aby si zdůvodnili její svébytný výklad, do této doby svědkové používali Bible konkurenčních církví, jako byl třeba Překlad Krále Jakuba (podobný české Bibli Kralické). Za doby Knorra vznikla takzvaná teokratická škola, kterou svědkové navštěvují dodnes. Pořádá se jednou týdně a vystupují na ní jednotliví svědkové, kteří jsou posléze hodnoceni z mluvy, řečnictví a biblického obsahu. Tato škola se stala přípravou pro jejich kazatelskou činnost.
Je činnost svědků Jehovových v souladu se zákonem?
Řada lidí, kteří nesou kazatelskou činnost svědků Jehovových s nelibostí, se odkazují na svá občanská práva, která jsou při domovní činností svědků domněle porušována. Některá města vydala vyhlášku o zákazu podomního obchodu. Tyto legální překážky se však na kazatelskou činnost svědků Jehovových nevztahují. Svědkové jsou řádně zaregistrováni Ministerstvem kultury a tato forma kázání patří mezi jejich občanská práva.
Změny ve formě prezentace a metodách kázání
Dříve byli svědkové Jehovovi tiskovou velmocí, kdy tiskli všechny své publikace ve vysokém nákladu. Svým zájemcům prezentovali informace o své organizaci výhradně ve formě tištěných publikací počínaje velkými vázanými knihami přes brožury na voskovém papíru až po letáky. Tyto časy jsou dávno pryč. Většina informací, které svědkové dnes o sobě prezentují, již není dostupná v tištěné podobě a je k dispozici pouze na jejich internetové stránce. Svědkové, kteří dříve upozorňovali na nebezpečí, které skýtá internet, prezentují všechny své materiály právě tam. A při své kazatelské službě místo rozdávání knih chodí s tabletem a dávají lidem kontakt na svůj internet.
Svědkové se samozřejmě nevěnují pouze službě dům od domu. Můžete je zahlédnout někde u nádraží či na náměstí, jak stojí u stojanu se svými časopisy. Rozhovor s vámi zapředou často jen tehdy, když začnete sami. Za covidu nebylo pro svědky možné jen tak zaklepat někomu na dveře, proto se zabývali jinou formou misionářské činnosti. Třeba voláním na čísla lidí, kteří již svědky znali, nebo psaním kazatelských dopisů.
Svědkové Jehovovi jsou jedním z mála náboženství, které své členy povzbuzuje k duchovní aktivitě. U katolíků či tradičních protestantů můžete jen tak zůstat jako pasivní člen, který se na žádných duchovních aktivitách nepodílí. U svědků je to obtížnější. Každý člověk, který se stává svědkem, totiž slibuje, že se bude podílet na aktivní evangelizaci a také se to od něj v rámci jeho členství vyžaduje. A proto chodí dům od domu.
Můžete si myslet, že se jedná o obtěžování či o nátlakovou formu šíření víry, ale přesto to budou svědkové Jehovovi dělat dál. Jestli máte pocit, že to někdo dělá z potřeby se nechat lidmi ponižovat nebo si nechat nadávat, tak jste na omylu. V takovém případě se jedná pouze o možnost upřímného vyjádření víry z přesvědčení.
Autor je religionista.
P.S.
Kdo je religionista?
Vzhledem k tomu, že došlo k záměně Libora Šimka některými čtenáři se Zdeňkem Vojtíškem a jeho Společností pro studium sekt, tak je třeba říci pár poznámek k oboru religionistiky.
Religionistika je vědecký obor, který se vyučuje na univerzitách. Pokud je mi známo, Zdeněk Vojtíšek nevystudoval obor religionistika a je členem Společnosti pro studium sekt. Tato společnost sdružuje lidi, kteří se dívají na jiná náboženství z perspektivy vlastní věrouky, nikoliv z odborného pohledu oboru religionistiky. Toť k rozdílu. Pan Vojtíšek tedy striktně vzato není religionista, a pokud je, jak se někde píše, dokonce v oboru soudním znalcem, jedná se zřejmě o nějaký podivný omyl.
Religionista zkoumá náboženství a jejich vnitřní fungování a jejich dopad na společnost. Jeho přístup se nepodobá odsuzujícímu pohledu v internetových komentářích řady lidí, proto můžete omylem pokládat tuto odbornou analýzu za propagaci náboženství svědků Jehovových. Tak tomu není. Religionista pouze předkládá vnitřní mechanismy jednotlivých náboženských skupin, hodnotí jejich vliv na společnost, ale soukromé hodnocení si nechává pro sebe.
Odkazy:
Fredrick Zydek. Charles Taze Russell: His Life and Times: The Man, the Millennium and the Message. 2009. CreateSpace.
George D. Chryssides. Jehovah’s Witnesses A New Introduction. 2022. Bloomsbury.
Jehovah's Witnesses—Proclaimers of God's Kingdom. 1993. Watch Tower and Track Society.
Celebrity svědky Jehovovými: