Článek
Hinduismus sám sebe nazývá sanatana dharma, což znamená něco jako „věčné náboženství“. Poměrně odvážné tvrzení, mohli bychom říci. Taky to může zavánět něčím, co připomíná něco jiného „věčného“, jako je opakování pořád dokola, rutinu. Prostě všeprostupnou nudu.
Hinduismus jako západní koncept nikoliv praktikované náboženství
Hinduismus, to je vlastně vynález britské koloniální správy. Britové se totiž ve spletité teologii a dogmatech indického lidu nedokázali vyznat, tak potřebovali orientaci. Tu si zajistili tak, že vytvořili takzvaný guide book neboli průvodce, kam si poznamenávali všechno, co znamená to, čemu Indové věří. A hlavně všechno, co jim řekli samotní Indové.
Britská koloniální správa se totiž neobešla bez rozsáhlého úřednického domorodého aparátu, který zprostředkovával komunikaci mezi Brity a jejich poddanými. Běžný návštěvník Indie uvidí stejně jako Britové hinduismus pouze ve zprostředkované podobě, zkresleně. Ono se to ani nijak jinak vidět nedá. Náboženský systém Indů je záměrně nepřehledný, respektive je prostě zmatečný i pro samotné rodilé hinduisty.
Tvrdí se, že hinduismus nemá žádný prostor pro dogmata, ale řekněte to některému ze zapálených vesnických příznivců boha Višnua nebo indickému bankéři, který denně obětuje bohu Krišnovi.
„Provizní systém“ hinduistických bohů
Oproti řeckým bohům, kteří spolu čile komunikovali, bojovali spolu, scházeli se a diskutovali o vážných otázkách na Olympu, tak indičtí bohové se spolu moc nebavili. Proč taky, každý z nich potřeboval svou vlastní skupinu fanoušků, a když někdo zvládl obětovat a fandit několika z nich, bylo to už tak jako tak pro takového indického boha malá domů. Taky je hinduistický koncept postaven na tom předpokladu, že „vítěz bere všechno“. Tedy skoro všechno. Proto nejvyšší bůh Višnu má sice nejméně chrámů v Indii, ale proč by je taky měl, když všechny obolusy a kredity jdou přímo k němu od těch ostatních bohů, ty jsou přeci pouze jeho manifestací.
Hinduisté rovněž věří v určitou formu odpustků. Ve středověké Evropě nastal poprask s tím, že si každý bohatý člověk mohl zaplatit čisté svědomí u katolických kněží. Stejně tak si však můžete dodnes v Indii vyplatit své odpuštění obětováním hinduistickým božstvům. Váš dar chrámu z vás snímá váš hřích.
Mnohoznačnost hinduistických konceptů
Možná se tak stalo naschvál nebo to bylo jen zmatkem v myslích původních tvůrců hinduismu, to už se nedovíme, ale hinduismus zasel do světa náboženských definic a systémů poměrně hodně rozporů. Což je vskutku paradox na to, že se snaží prezentovat svou extrémní tolerancí. Na slovo tolerance je vždy třeba dát pozor. Co se stane, když vám manžel nebo manželka řekne, že vás jednoduše toleruje? No, nic moc, viďte.
Jak říkají upanišady (indická náboženská díla), když se dva lidi sejdou a diskutují a jeden řekne „já to viděl“ a druhý „já to slyšel“, věřte tomu, který to viděl. Jak jednoduché, ale co když viděl nebo vidí špatně?
Koncept monoteismu je v hinduismu přímo napadán jako symbol máje, tedy iluze. Tvrzení, že bůh je pouze jeden, je mámení, říkají upanišady. V tomto slova smyslu brali Indové křesťanství. Misionáři, kteří do Indie přišli, byli nadšení z toho, jak místní obyvatelé přijali Krista. Oni ho sice přijali, ale dali si ho na oltářík k těm svým jiným bohům. A tím to haslo.
Naopak křesťané to nepochopili, že svým převracením na víru ještě posílili hinduismus. Ten přeci tvrdí, že všichni bohové, které uctívají lidé na celém světě, jsou aspekty jednoho boha a zároveň samozřejmě patří pod jejich patronát, hinduismus. Hinduisté připomínají společnost vydávající kreditní karty, která si účtuje za každou platbu kartou poplatek, kdy ze všech spirituálních transakcí jdou provize právě hinduismu, nebo jakousi duchovní franšízu.
V této věci je dobré si připomenout, že Indové jsou velmi hákliví na peníze. Jejich firmy působící po světě zpravidla neumí nebo nechtějí své zaměstnance zaplatit a vůbec není žádnou velkou výhrou dělat byznys s Indií. O tom se nedávno přesvědčili i Rusové, kteří v rámci principu z nouze cnosti musí do Indie vyvážet své komodity. Představa o tom, že všichni ostatní bohové jsou také součástí hinduismu, je pouze bláhovou iluzí lidí, kteří mají pocit, že si mohou nárokovat celý svět. Jen zbožné či spíše bezbožné přání, nikoliv realita. Prostě indická mája.
Navíc v hinduismu panuje všeobecná představa zmaru. Všechno dění, bytí a vztahy ve světě jsou předurčeny k úpadku a nelze tomu nijak zabránit. Alespoň tak to vnímá hinduistická teologie. Hinduismus lze řadit mezi náboženství pesimistická oproti náboženstvím jako je křesťanství, které naopak vzhlíží do budoucna v jádru optimisticky.
Bohové véd
Bohů mají Indové tolik, že se ani do véd (soubor indických náboženských textů) nevešli. Odhaduje se, že jich je přes 330 miliónů, protože každý aspekt přírody či člověka se může podle Indů považovat za božský. Jak jednoduché to tedy mají, to své vidění světa. A zároveň dost nepřehledné. Samotní bohové véd jsou často známí jen učencům až na pár profláklých figur jako je Brahma, Višnu, Šiva a další.
Individuální duše a kosmos
Aby toho nebylo málo, tak Indové věří, že duše každého člověka je spojena s duší ostatních, a vůbec je tak nějak symbolem toho věčného a nikdy neumírá. V tom se liší od buddhismu, který teologii věčného nezhasnutelného já popírá. Logicky vás může napadnout, když je tedy duše každého jedince tak přímo spojena s univerzální duší každého jediného člověka na zemi, proč tedy měli Indové potřebu třídit lidi do jednotlivých kast a držet je od sebe odděleně? To je tak, když vymyslíte nějakou myšlenku a nepřemýšlíte nad tím, jaký bude mít dopad. Myšlení v souvislostech, promyšlený zákon příčiny a následku, to je to poslední, co byste mohli v hinduismu najít.
Složitá hinduistická filozofie v kostce
Ačkoliv védy používají různé šroubované výrazy a slovní kličky, pokud rozšifrujeme jejich význam, je pojetí světa chápané hinduismem poměrně triviální. Vše se omezuje na dvě pozice: ten, který jí, a ten, který má být snězen. Ostatně tento vzorec Indové snadno vysledovali v bujné přírodě, kterou byli obklopeni. Tak to zkrátka dělají zvířata. Tento princip je také základem jejich obětin bohům. Když jsou to tak transcendentní bytosti, proč od lidí vyžadují pravidelnou krmi? Tady něco smrdí. A bude to víc než indická vonná tyčinka.
Upanišady
Upanišady to vyjadřují docela jasně:
Tento celý svět je jen jídlo a ten, kdo jej jí.
Veškerý tento vesmír, vědomý i nevědomý, je tvořen z obětního ohně a z oběti.
Hinduističtí bohové
Agni
Z tohoto důvodu je hinduistický bůh ohně Agni přítelem lidí. Dokonce dává lidem bohatství. Slouží jako ústa ostatním bohům, k tomu, aby mohli přijímat oběti. Zatímco Soma krom toho, že je bohem Měsíce, je také bohem léčitelství. Od toho se mluví o somatizaci, když si ztělesňujete nějaké psychické potíže. A samozřejmě znovu je to bůh, který daruje bohatství.
Soma
Bohatství je pro Indy zjevně velmi důležité, natolik, že musí být zvěčněno v jakémkoliv pseudoduchovním textu, který napíšou. Jde tedy v hinduismu o bohy nebo spíš o peníze? Pokud někdo popisuje dojem ze setkání v židovské synagoze jako návštěvu aukce či burzy, tak potom je setkání v hinduistickém chrámu takovým rozhovorem na bankovní přepážce. Kolik že mi to přibylo odminula na účtu?
Není divu, že hindustičtí guruové, kteří objíždějí své fanoušky po celém světě, rozhodně chudobou netrpí. Možná tak chudobou ducha, a vzhledem k propojenosti těchto konceptů duchovna a materiálna by se to mělo na životě a bohatství nebo spíše chudobě Indie projevit. Ono se to také projevuje. Indická ekonomika na tom není zrovna nejlépe. 60% indické populace žije na méně než třech dolarech denně. Jen velmi malá skupina obyvatel si může dovolit luxus toho, co někdo ze západní civilizace. Asi jim to jejich duchovní mojo moc nefunguje.
Indra
Indra je vládce nebes, hlavně blesku, a taky opilec. Rád si přihne a pak děj se vůle boží. Spíše je podoben křesťanskému Satanovi, který pokouší svaté. Stejně tak Indra posílá nymfy, aby sváděli hinduistické světce. Jeho nepřátelé jsou antibohové. Jsou to různí duchové, kteří se sápou na energii ostatních. Ale vzhledem k tomu, že všechno je podle hinduismu součástí božského, i ta největší krutost a špína, tak se v posvátných písmech diskutuje o tom, že jsou součástí normálních atributů bohů, akorát jsou jejich temnější stránkou, no.
Špína a hinduismus
Házení zbytků spálených mrtvol do Gangy
Když jsme u té špíny, napadlo vás někdy, proč se milióny Indů koupou v posvátné řece Ganze, která po většinu svého toku zrovna čistotou neoplývá? Je plná mrtvol různých zvířat i lidí a plná choroboplných zárodků, koupat se v ní za účelem duchovní očisty připomíná hodně špatný vtip nebo spíše starou pověru. Jako vypráví jeden příběh o mistrovi, který přivazoval kočku při svých kázáních k plotu, aby jej nerušila, poté co zesnul, dále přivazovali kočku, i když si museli nějakou novou pořídit. Ano, byly zřejmě časy, kdy byla Ganga čistá asi jako dříve česká Vltava, ale ty jsou dávno pryč. Přesto Indové tuto skutečnost ve svém duchovním konání nijak nereflektovali. A raději se koupou ve špíně, předstírajíce, že se jedná o rituál očištění.
Znáte to české přísloví, že někdo zametá věci pod koberec? Tak tohle mají Indové a Češi podobné. Místo, aby změnili své chování a postoje, raději v nich pokračují i za cenu sebepoškozování. O nějaké duchovní vyspělosti hinduismu to rozhodně nesvědčí, a o českém myšlení také ne.
Kubera
Kubera je ostatně hinduistickým bohem bohatství. Je symbolizován jako bílý skřet s velkým břichem. Není divu, že jsou často peníze spojovány s něčím ošklivým, a hinduismus rozhodně nějakým krásným obrazem světa neoplývá. Naopak, v jeho případě se dá mluvit o jakémsi nelegálním vývozu duchovní ošklivosti do celého světa. Například, když všehoschopný bůh Višnu spí, tak se prý celý vesmír dostane do beztvarého stavu a na zbytcích existence se živí velký had, na němž Višnu prodlévá. To rozhodně nejsou nijak poetické obrazy. Spíše naopak. Had v křesťanství symbolizuje negativitu, zatímco v hinduismu něco pozitivního. Kámasútra není žádnou poetickou učebnicí lásky, ale naopak oplývá ošklivými mentálními obrazy, ve kterých navádí k tomu, jak se nabourat do něčích vztahů a k manipulaci skrze sexuální energii, samozřejmě zase znovu s vidinou nepoctivého zisku.
Při srovnání hinduistického systému a jiných náboženských věrouk je evidentní, že hinduismus vykazuje velkou míru duchovní nadřazenosti, která je však pouze fiktivní. Hinduismus světu nenabídl nějaké osvobození z utrpení, spíše dokázal milióny Indů zhypnotizovat podobně jako starý derviš hypnotizuje kobru a své diváky. Indie zůstala svým myšlením hluboko ve starověku a připomíná jakýsi izolovaný ostrůvek historie, problémem však je, pokud se začnou její zastaralé koncepty prezentovat jako něco cenného a aktuálního, něco, čím by se měli současní lidé řídit. Pokud si chcete udělat cestu do „pravěku“, tak rozhodně zkuste Indii, ale prosím nevozte ji zpět do civilizovaného světa a neukazujte ji tady jako vzor nějaké prazvláštní vyspělosti, když je to naopak.
V Indii svého času byly velmi vyspělé prvky náboženského, sociálního a kulturního myšlení a chování. Bohužel to vše odvál čas jako písek, a po něm zbyly jen staré relikty ze starověku.
Zdroje:
Gavin Flood. Hindu Law. 2018. Oxford Publishing
Das. Rasamandala. Illustrated Encyclopedia of Hinduism. 2014. Annes Publishing.
Vātsyāyana. Kama Sutra.
Swami Harshananda. Hindu Gods and Goddesses . 2002. Advaita Ashrama.
Doniger Wendy. Hindu Myths. 2004. Penguin Books Ltd.
O realitě indické ekonomiky
Ganga: indická svatá řeka plná špíny a mrtvol
