Článek
Jako temný středověk se obvykle popisuje 900 let evropské historie mezi 5. a 14. stoletím. Určitě jste slyšeli, že v té době lidé hrozně trpěli, byli zaostalí a církev spolu s vrchností jim kazili život.
Temný středověk jako renesanční propaganda
Dobře to známe, zvlášt tady v Česku, když se mění režim, všechno, ale úplně všechno na tom předchozím bylo špatně. Od tkaniček do bot až po prezidenty. Tak nějak podobně vznikla fake news o temném středověku. Vypustili ji do éteru tehdejší humanisté. Respektive lidé, kteří si často na nějaký humanismus jen hráli. Vůbec si jen chtěli hrát. Se slovy, koncepty a o dopad svých myšlenek na společnost se vůbec nezajímali.
Byl to italský básník 14. století Petrarca, který použil pro předchozí období přízvisko temný. No ale ten tím nemyslel tu obludnost, která z toho nakonec vznikla. Jednoduše si stěžoval na celkovou podle něj špatnou kvalitu literatury v jeho období a konkrétně měl na mysli Itálii.
V roce 1602 použil César Baronius frázi saecullum obscurum, temný věk, když se věnoval hodnocení 10. a 11. století. Myslel tím znovu něco jiného, zkrátka mu chyběla data, a proto chtěl takto popsat zející díru v historické literatuře. Bohužel termín přežil svého původce, nadále jej užívali historici vždy ve chvíli, když něco nevěděli, či nemohli zjistit a chtěli tím vinit své předchůdce. A už jsme u temného středověku.
Opravdu zpátečnická doba?
Dá se říci, že středověk byl naopak velmi kreativní a volný, když jej porovnáte třeba v českých zemích se svěrací kazajkou habsburskou. České země byly za vlády Karla IV. nejsilnějšími, kdy vůbec byly. Kam se hrabou renesanční změkčenci a pleticháři na ideu chrabrého rytíře, pro nějž bylo ctí bojovat za čest a ideály. No moc si ho neidealizujme, ale ideály tam byly taky.
Lidé tehdy byli součástí globálního světa možná daleko více než nyní. Nikoliv virtuálně, kdy uvidíte zprávy z jakéhokoliv konce světa do pár sekund na displeji svého telefonu, ale reálně, fyzicky. Dá se říci, že zrovna v českých zemích byl velký mezinárodní kulturní pohyb a samozřejmě čilý globální obchod. V 11. a 12. století byly zakládány první univerzity. V Bologni, Oxfordu, Salamance a Paříži. Vznikaly nádherné iluminované rukopisy. Nové myšlenky, peněžní systémy a teritoriální identity. Prostě se dělo daleko více než dnes.
Středověká politická struktura společnosti
Když se zhroutil starověký Řím, Evropa v raném středověkém období postrádala nějakou velkou politickou strukturu a centralizovaný mocenský střed, kromě krátkého období během vlády Karla Velikého. Místo toho vyrostla církev do nejmocnější evropské instituce také díky mnišským organizacím, klášterům, které začaly působit již ve třetím století a dosáhly svého vrcholu v období 1000-1300 n.l.
Králové, královny a ostatní mocnáři během raného středověkého období museli s církví počítat a spolupracovat. Růst moci papežů započal v období od roku 590 n.l. Evropští vládci nemohli monopolizovat svou sílu tak, jak tomu bylo za doby starověkého Říma. Tato myšlenka omezené královské autority v podstatě předznamenala Magna Chartu (Velká listina práv a svobod 1215), která právně omezovala moc panovníka a předznamenala zrod britského parlamentu.
Mnišství a rozvoj středověké společnosti
Rozvoj mnišství měl zásadní vliv na západní hodnoty a přístupy. Jeden z důvodů, proč protestanti v 17. a 18. století označovali katolickou církev jako neosvícenou a temnou, bylo právě potlačování nezávislého myšlení, které nepochybně probíhalo, ale zároveň bylo hodně prostoru pro nové myšlenky a učení. V každé době probíhá jistá cenzura a někdo se staví do role cenzora, tomu se přirozeně v zaostalejší lidské společnosti nejde vyhnout. A nejinak tomu bylo ve středověku.
Řada středověkých mnichů byla patrony umění nebo tito mniši byli přímo sami umělci. Můžeme vzpomenout třeba na Benedikta z Nursie (480-543), který založil klášter v Montecassinu. Jeho benediktýnská regule vytvořila model fungování dalších klášterů. Omezovala také autoritu opata, který byl vyzýván k tomu, aby byl nejpokornější z mnichů. Benedikt byl také tím, který bojoval proti mnišské zahálce. Připravil pro mnichy poměrně vyrovnaný životní program. Denní režim se rozděloval na intelektuální, duchovní a manuální činnost. Tento mnišský vzor posléze absorbovala protestantská pracovní etika.
Vemte si dnešní vzory, které jsou oproti těm středověkým mnišským de facto zpátky v prehistorii. Pro většinu lidí existuje striktní dělba práce. Buď pracují rukama, nebo myslí. Ti, kterým to moc nemyslí, navíc ještě předstírají, že myslí, anebo se tím dokonce živí. Ti, kteří pracují rukama, si osobují právo hodnotit duševní práci. Žijeme v době totálního zmatku. Jak občerstvující bylo ve středověku ujištění, že duševní práce má své řádné místo ve společnosti ve spojení s příjemnými fyzickými úkony kdesi v mnišské zahradě.
Když jste chtěli ve středověku budovat kariéru, měli jste možnost se stát mnichem, pokud vás zajímalo především duchovno. Pokud jste byli dynamičtí, tak by pro vás bylo vojenství. To se týkalo samozřejmě chlapců z chudších rodin. Ostatní měli ještě jiné možnosti. Dnes se sice doba tváří, že má každý tisíc voleb, ale většina z nich jsou pouze virtuální kdyby.
Zemědělství ve středověku
Před dobou raného středověku byla evropská zemědělská prosperita postavená na jihu, kde byla písečná, suchá a dobře rozdrobitelná půda vhodná na primitivní prostředky orání. Technologické inovace však umožnily zpracovávat i půdu daleko úrodnější, akorát náročnější na zpracování. Do 10. století díky tomu nastal zemědělský rozmach v severní části Evropy. Další novinkou byla koňská ohlávka, která umožnila lépe využít koně při zemědělských pracích. Ti pro ně byli vhodní daleko víc než třeba voli. Zároveň s tím přišla na trh kovová koňská kopyta. Vědci se domnívají, že období oteplování nastalo ve středověku v době mezi rokem 900 a 1300. To samozřejmě umožnilo zemědělskou produkci v místech, ve kterých dosud nebyla možná.
Věda ve středověku
Na základě teologických církevních problémů s pitváním lidského těla by se jeden mohl domnívat, že se vědecké pokusy a rozvoj ve středověku zpomalil či zcela zastavil. Nebyl tak rychlý jako v období renesance, ale ta právě na vývoj vědy ve středověku plynně navazovala.Ve středověku se islámský svět dostal na špici v oblasti matematiky a vědy. Také na základě řeckých a jiných antických textů přeložených do arabštiny. Centrum islámské vědy bylo však také v Evropě v oblasti Španělska, kterému tehdy vládli muslimové.
Karolínská renesance v 8. a 9. století: umění, literatura a architektura
Karel, syn Pipina malého, zdědil franckou říši spolu se svým bratrem Karlomanem v roce 768. Karloman zemřel o pár let později a 29 letý Karel získal kontrolu nad celou říší. Je znám pod přízviskem Veliký. Za svou vládu podnikl více než 50 vojenských tažení, bojoval proti muslimům ve Španělsku, proti Bavorům a Sasům v severním Německu a Lombardům v Itálii. A hlavně exponenciálně zvětšil francké impérium.
Byl také reprezentatem prvního germánského kmene, který cele praktikoval katolicismus. Rozhodl se proto, že bude svou nově nabytou víru šířit. V roce 800 ho papež Leo korunoval vládcem Římanů. Z toho nakonec vznikl titul císaře Svaté říše římské.
Karel Veliký vybudoval poměrně silný centralizovaný stát, za jehož fungování došlo k renesanci římské architektury a k zásadním reformám ve vzdělávání. Také v zápisu textu, pravopisu a gramatice. Zavedl tečky, čárky a mezery mezi slovy. Dokonce vlastní ručně psaný skript takzvanou karolínskou minuskulí. V té souvislosti podporoval vytváření edukativních manuskriptů.
Karolínské reformy a jeho vláda skončily s jeho smrtí v roce 814 n. l., jeho dědictví se však nevytratilo a díky jeho důrazu na vzdělání a kulturu byly položeny základy pro rozvoj knih, škol a učebních technik, které se dále rozvíjely v renesanci a dalších kulturních obdobích.
Srovnání středověkého myšlení s moderní dobou
Na základě různých akčních historických filmů nebo dokonce historicky laděných počítačových her se dnešní mládež může domnívat, že středověk byla doba krutá, když každý den tekla krev a život se s lidmi vůbec nemazlil. Kam se hrabe na dnešní plyšovou dobu. Ale není to tak úplně pravda.
Dnes se také dějí děsivé události, třeba ve válkách nedaleko od nás, ale některé záležitosti, které dnes lidé zažívají běžně denně by lidem ve středověku připadaly být jako z opravdového hororu. Tehdejší lidé by si vůbec neuměli představit společnost, kde se spolu lidé vůbec nebaví, nereagují na sebe navzájem, nijak se o sebe nezajímají ani na oko, to by jim připadalo jako žít v říši mrtvých a dnes se tak žije úplně běžně. Koukání na filmy a počítačové hry by jim zase připadalo jako život v říši snů nebo stínů. Nechápali by, co mají dnešní lidé ze života.
Anketa
Ad poznámka k pitvě: Navázat na umění starých Egypťanů nebylo možné ani žádoucí. Oni totiž lidskému tělu v podstatě nerozuměli, sice byli schopni lidskou schránku mumifikovat, ale pokud jde o přesah jejich lékařských znalostí jak léčit tělo a jak s ním zacházet, byli oproti středověku ořezávátka. Ve středověku se stali hlavními lékařskými autoritami Abu Bakr al-Razi a po něm Avicenna a to trvalo až téměř do 19. století. Mnohé jeho základní poznatky o nemocech však platí dodnes.
Zdroje:
Jacques Le Goff. Encyklopedie středověku. 2014. Vyšehrad.
Jacques Le Goff. Intelektuálové ve středověku. 1999. Karolinum.
Jacques Le Goff. Kultura středověké Evropy. 1991. Odeon.
František Graus. Živá minulost. Středověké tradice a představy o středověku. 2017. Argo.
