Článek
Rosenkruciánství je mýtus. Fake, jenž se zrodil v hlavách špiona Johna Deeho a edukátora Jana Ámose Komenského.
John Dee s legendou začal na základě inspirace v rudolfinských Čechách a Komenský mýtus dokončil a hlavně rozšířil, ale nepředbíhejme.
Rosenkruciáni se jmenují po jistém Christianu Rosenkreutzovi. Traduje se, že se dožil 106 let. Narodil se ve 14. století a zemřel na konci století 15. Rozšířil o sobě takovou tu běžnou pověst, kterou mají velcí mužové. Samozřejmě cestoval po Orientu, byl v Damašku a Egyptě a stal se nejosvícenějším člověkem své doby. Jeho společenství dodnes funguje, respektive jeho příznivci žijí i dnes, a tajného na nich není nic kromě toho, že si hrají na mystiky, a tradice, na kterou se odvolávají, je jen pohádka pro děti. V Německu, kde se jejich mýtická postava usadila, si jako správný Němec koupila dům a v něm spřádala plány světovlády. Tato figura je kompletní hoax. Christian nejspíš nikdy nežil.
Některé jeho zásady jsou vyloženě toxické a prozrazují v něm osobnost sociapata nebo rovnou psychopata, který rád těžil lidi. Tak třeba zásada, že nikdo z bratří nebude vykonávat jiné povolání než léčení nemocných a to zdarma. Nikdo nebude nosit žádný zvláštní oděv, ale přizpůsobí své oblečení tomu šedivému středu, který panuje v dané zemi. Každý z bratří si má před smrtí vybrat svého nástupce a bratrstvo má setrvat po 100 let v utajení. Kdyby žil Rosenkreutz dnes, nejspíš by to byl takový běžný dezinformátor, který by svá bludná učení publikoval kde jinde než na sociálních sítích. To v případě, že by existoval.
Rosenkreutz byl údajně pochován v kryptě, která měla svědčit o jeho výjimečnosti. Její stěny tvořily různé geometrické tvary včetně knih Paracelsa, celkově to působí jako takové hochštaplerské představení. Jeho následovníci si po smrti svého autora nemohli pomoci a tiskli různé manifesty, které měly odhalit tajemství řádu, který de facto žádným řádem nikdy nebyl. Když budete mít skupinku geeků nebo akademiků, co myslíte, že tajnosnubného spolu vytvoří? Společenství posvátného impactu nebo kult svatého čipu?
Příznivci rosenkruciánství v 17. století se navíc hlásili ke křesťanství, na co také jiného mohli tehdy navázat. Aby byli něčím zvláštní, tak odsuzovali papeže. Ono to bylo v době, kdy už byl naplno rozvinut protestantismus, tak tím nic neriskovali, zvlášt když to dělali na tajnačku. V erbu rosenkruciánů je svatoondřejský kříž s růžemi. Růže byla symbolem alchymie, takže taky nic inovativního svým symbolem rosenkruciáni nesdělili.
Frances A. Yatesová, britská historička, se snaží uvádět jako nepřímého zakladatele řádu Johna Deea, muže, který šmejdil v českých zemích za vlády Rudolfa II. Nutno dodat, že to byl špion a dezinformátor, kterého vyslala britská královna Alžběta (neplést si s Alžbětou Stuartovnou) na pražský dvůr, a když byla jeho identita prozrazena, vrátil se štandopéde domů. Historička Yatesová spojuje jeho úprk, kdy se vracel kočárem do Anglie přes německé země, právě se šířením rosenkruciánských manifestů. No, je to možné, protože Dee byl po svém výkopu z Čech pěkně naštvaný a určitě si chtěl zchladit žáhu. A také byl z Prahy pěkně nabitý dezinformacemi. Následkem toho vycházely takové knihy, jejichž název působí dnes poněkud směšně, třeba s titulem Amfiteátr věčné moudrosti. Ze všech rosenkruciánských materiálů prostě čiší, že to byl laciný fejk, ale snažil se působit hrozně mysticky, asi jako hospodské řeči českých chlapů, když na sebe chtějí zapůsobit.
Na tvorbu rosenkruciánského mýtu měla velký vliv tehdejší politická situace. A zase s tím souvisely Čechy. Nejspíš zdrojem dezinformací byly právě ony. Takzvaná mystická svatba představovaná takto rosenkruciány se totiž odehrála mezi Alžbětou Stuartovnou a Fridrichem Falckým, toho času krátce českým králem zvoleným odbojnými českými stavy. Takže odtud vítr fouká.
Alžbětě se v Praze nelíbilo, byla zvyklá na Paříž a oproti ní bylo město zaostalé. Pražačky ji pomlouvaly, nebyly totiž zvyklé na to, jak se správně a hezky oblékat. Jejich kaplan tehdy zničil výzdobu ve chrámu svatého Víta, byli totiž protestanté a Pražané žili myšlenkově ve starověku. Královně křivdili, a nejspíš jí záviděli nejen její chytrost, ale i šarm. Stuartovna byla velmi vzdělaná, filozof a matematik Descartes ji také věnoval jedno své dílo Principia. Události se tedy nemohly odehrát jinak, než že novopečený královský pár z Prahy odjel, což se stalo po prohraném klání (viz můj článek) na Bílé hoře.
Jednu z hlavních rolí zřejmě hraje Jan Ámos Komenský, který se po celý čas do tvorby různých pamfletů pletl. A hlavně stál pevně na straně protestantů. Stojí mimochodem i za založením britských Svobodných zednářů a u královny Alžběty Stuartovny po jejím vyhnání z Čech našel útočiště. Dokonce i filozofa Descarta Komenský svým, dnes bychom řekli prankem (vtip většinou od influencerů), dostal. Mladý filozof Descartes tehdy bojoval na Bílé hoře na opačné straně a ve snu měl prozření, že by se měl věnovat spíše matematice než vojenství. Doslechl se však, že v Německu působí Bratrstvo růžového kříže, které slibuje tajuplné poznání a skutečnou vědu. Vydal se ho hledat a nenašel ho.
Po návratu v Paříži Descarta čekalo překvapení. Po ulicích byly vylepeny letáky: „my, vyslanci převora Kolegia bratří Růžového kříže z milosti u Nejvyššího přebýváme viditelné i neviditelné v tomto městě…“ Tehdy Descart byl považován za jednoho z rosenkruiánů, i když žádného z nich nikdy nepotkal. Této nálepky se už nezbavil. Mám teorii, která sedí do kontextu myšlenkového schématu Komenského, který sice v pařížských ulicích tehdy nebrousil, ale měl pozvání od kardinála Richelieu, aby se dostavil do Versailles. Místo toho poslal knihu proroctví od svého média Mikuláše Drábíka. Očividně měl v Paříži Komenský dobré kontakty a bylo v jeho vlastním zájmu šířit různé zvěsti, které šly proti jeho úhlavním nepřátelům Habsburkům.
Nejspíš za celou legendou rosenkruciánů a jejím rozšířením po Evropě stojí známý učitel národů nebo spíše dezinformátor národů Jan Ámos Komenský. Když byl takový velký bojovník proti všem zlořádům světa, mohl se alespoň podepsat.
Zdroje:
Jan Bauer. Záhady českých dějin III. 2001. Moba.
Yates F.A.. Rosenkruciánské osvícení. 2000. Praha.
Komenského vlastní životopis. Pokračování v bratrském napomínání, 1670. Přetisk a překlad. 2017. ALM.
J.A. Komenský. Labyrint světa a ráj srdce. 1631 původní vydání. Přetisk. J.Otto. 1906
