Článek
Předehra
19. srpna 1619 prohlásil generální sněm zemí Koruny české Habsburka Ferdinanda II. za sesazeného z českého trůnu a zvolil si falckého kurfiřta Fridricha z rodu Wittelsbachů. V té době mu bylo 23 let. Habsburk byl mezitím zvolen římskými kurfiřty za římského císaře. To byla ale smůla. Co Češi asi čekali, že přehlasují celou Evropu? Jak naivní.
Pozadí
Habsburkové nemohli nechat Čechy jen tak, z jejich pohledu si zvolili Češi za krále šaška. Už předtím v Praze působil Rudolf II., který se z jejich rodu poněkud odrodil a poměrně se počeštil. Hlavně v tom, jaké provozoval pletichy. Do poslední chvíle svého života usiloval o to, aby jeho bratr Matyáš neusedl na trůn. Neváhal proto použít jakékoliv falešné praktiky jako je chudáčkování a předstírání zhroucení. Na Pražském hradě se naučil od Čechů leccos, na vyučenou v mládí strávil poměrně dlouhé období na španělském dvoře, nicméně i tam se potkal nejspíš s českými zvyky. Ty tam byly zavlečeny přes dřívější obchod s českými otroky.
Když měl být zatčen, předstíral zhroucení a hořce plakal. Žádal české pány o ochranu, protože se prý zapletl se špatnými lidmi a spílal svému osudu. Připomíná mi to české litanie na téma, jak jim celý svět ublížil. Rudolf II. dožil ve svých komnatách Pražského hradu díky Matyášově benevolenci.
Armáda českých stavů
Původně byl velitelem stavovských armád schopný, avšak horkokrevný vůdce Jindřich Matyáš Thurn. Ale Češi chtěli svému novému vládci vlézt víte kam, tak udělali fatální chybu. Zvolili si někoho prestižnějšího, ale méně schopného, Kristiána z Anhaltu. Mezitím se Thurn snažil zabránit rozkladu vojska. Češi totiž neměli na to, zaplatit mu žold.
Korunovace
Fridrich Falcký byl za všudypřítomného nezájmu Pražanů korunován 4. listopadu v katedrále svatého Víta 1620, jen několik dní před svou fatální porážkou. Pražané své nadšení už vybili při defenestraci. Teď už měli pocit, že vše půjde na automat. Nestalo se tak. To by nebyli Češi, aby si sami neshodili na hlavu pořádnou porci smůly. Po Praze se předem šířilo, že Fridrich nevydrží a bude jen zimním králem.
Vojska
Mezitím se různě spojovala a rozpojovala konkurenční vojska. Podle toho, kdo se k nim přidal nebo odešel. Thurn se 6. listopadu dostal do Prahy s jedním plukem a dvanácti praporci jízdy. Velitel Anhalt dorazil také a přikázal vojákům budovat opevnění právě na bělohorské pláni. Místo bylo strategicky ošetřeno, byl na něm dobrý přehled kdo odkud kam jde. Jediná schůdnější cesta k němu byla od vesnice Řepy. A na tu stranu mířila děla, takže se zdálo, že žádný problém nenastane.
Vojsko českých stavů mělo 10 tisíc pěších vojáků a 5 300 jezdců. Češi se v podstatě do tohoto vojska nezapojili, nechali za sebe z většiny bojovat žoldnéře. Měli ještě dorazit Uhři, ale ti poslali zprávu, že se zdrželi. Těch mělo být asi 10 tisíc.
Katolická liga spolu s císařskými měla 17 tisíc pěšáků nebo snad 11 tisíc, podle toho, na jaký zdroj narazíte. K pěšákům patřilo 10 tisíc jezdců. Podstatný problém byl nevyplacený žold na straně českých stavů. Zatímco katoličtí žoldnéři na tom nebyli o mnoho lépe, byli motivováni tím, že se probijí do Prahy a žold si jednoduše vezmou sami.
Bitva či spíše bojůvka nebo bitka
Maxmillián, bavorský vévoda, dorazil za katolickou stranu k Bílé hoře jako první. Jeho podplukovník, který měl udělat průzkum, si místo toho vzal s sebou celý pluk a dostal se na dostřel stavovským. A už tady udělali stavovští v čele s Anhaltem strategickou chybu. Váhal, jestli střílet nebo nestřílet. Ztratil tak drahocenné minuty. Císařské pluky tak mohly v klidu zaútočit. Mušketýři Thurnova pluku začali zmateně utíkat. Anhalt se to snažil napravit a vyjel v čele své jízdy proti Španělům. Jeho důstojníci se mezitím věnovali vydávání zmatených povelů, a tak některé oddíly bojovali neorganizovaně a jiné vůbec. Jednoduše utekly.
Situaci se snažil zachránit Anhaltův syn, Kristián Anhalt mladší. Ten vyjel sám se svým koněm, s bojovým pokřikem, a podařilo se mu na chvíli nepřítele zmást. Nakonec měl štěstí, že se dostal do zajetí. Žoldnéři stavů se rozprchli do celé Prahy. Velitel Kristián Anhalt starší ztratil nervy a utekl. Jedině Thurn zachraňoval stavovskou čest. U zdi obory Hvězda ještě bojoval Jindřich Šlik, který se nakonec nechal naverbovat po bitvě Habsburky a stal se prezidentem císařské válečné rady.
Celá bitka trvala necelé dvě hodiny. Padlo 1 300 stavovských žoldnéřů a 3 000 bylo zajato. Katolická liga spolu s císařskými ztratila celkem 300 vojáků.
Někdejší výtržník Mikuláš Dačický z Heslova k bitce poznamenal: „Stala se jest tu hanba, lehkost, posměch Čechům a potracena starobylá chvála česká, následující pak zhouba a žalost převeliká!“
A co dělal velký český král Fridrich Falcký během bitvy? No přeci obědval, a když pak po obědě zjistil, že určitou částí Prahy nemůže projet, tak pochopil, že je zle, no a frnknul.
A jak to dopadlo s odvážným Thurnem? Snažil se poté usmířit s Habsburkem. Ten však o něčem takovém nechtěl ani slyšet, prý Thurn střílel na vídeňský hrad a to se neodpouští. Thurn ještě stačil utéct, ne však 27 českých pánů, ale to už je jiný příběh.
I když v podstatě se znovu opakuje. Národ, který sám za sebe nebojuje, vyčkává, jak vše dopadne, aby se přidal na stranu vítězů. Jak nerytířské a slabošské. Ale Čechům se nezavděčíš, jednou měli chrabrého Žižku, který neprohrál žádnou bitvu ani bitku, a podle nich byl raubíř, vrah a loupežník, podruhé měli Thurna, který byl ochoten se za ně bít, ale nechtěl přijít o život, když už bylo vše ztraceno ne z jeho viny, a byl za zbabělce. Thurn se však českými pomluvami nedal zmást, dožil v klidu jako velitel švédské pevnosti v Estonsku a zemřel v dobrých 73 letech.
Historické poučení, které z toho plyne je, že nejlepší je se mezi Čechy vůbec nemíchat.
Zdroje:
Jan Bauer, Ďábel Valdštejn. 2017. Nakladatelství Čas.
Chaline Olivier. Bílá hora. 2014. Karolinum.
