Článek
Byl to velký sběratel umění. Velmi netypického umění. Ostatků svatých. Pro ně dokonce určil jeden hrad vybudovaný jako schránku pro ostatky. Je kousek od Prahy. Můžeme ho tedy směle označit za duchovního hrabivce. Zachtělo by se vám stehenní kosti sv. Štěpána nebo lebky vojáka, který probodnul Ježíše Krista na Kalvárii? Kouknu se, co mám na skladě.
Králova koruna
Vyňal z vlastnictví králů korunu, kterou nechal zhotovit. Nechtěl totiž, aby ji některý král po něm zastavil či o ni přišel. Koruna obsahuje trn z Kristovy koruny. Byl posedlý duchovnem, napsal dokonce vlastní spis, který se věnoval duchovnímu napomínání. Byl označen jedním duchovním velikánem za Antikrista a udělal vše pro to, aby tak jeho veřejný obraz nevypadal. Ale moc se mu to nedařilo. Po jeho panování zasedl na trůn jeho syn, který, jak bychom to řekli kulantně, všechno to duchovní napomínání vyhodil z okna a raději holdoval vínu než Bibli.
Králova rozhodnutí a astrologie
Veškerá svá životní rozhodnutí stavěl na duchovních radách a na astrologických konzultacích. Založení jedné vzdělávací instituce, vlastně první v Česku, včetně části města Prahy, datoval přesně ke dni, který určily hvězdy.
Král a tajemné jevy
Nejen to, právě oddanost mysticismu mu nejednou zachránila život. Když byl jako mladý kralevic na pobytu v Itálii, narozdíl od svých druhů se o Velikonocích jako správný křesťan postil. Oni ne. Všichni se otrávili návnadou, která byla určena pro něj. V mládí velmi hýřil a choval se sexuálně nespoutaně. Varovala ho nejen tato příhoda, ale i věštecké sny, které měl také o jiných členech svého rodu. Jednou se mu objevil ve snu jeho bratranec, který byl zasažen ohnivým mečem, kterým mu anděl uťal pohlaví. Krátce nato zemřel na střelné zranění. Špatně si to vyložil, ta smrt bratrance měla být původně jeho smrtí, ale nějak to zařídil, kál se a podobně, že se to stalo někomu jinému.
Ve svém vlastním životopise popisuje řádění poltergeista na Pražském hradě. Ten tam určitě řádí dodnes a taky kostlivci ve skříních, kteří se tam nahromadili za vlády ostatních výtečníků.
Astrologické záliby
Tehdejší astrologie nevypadala tak, jak popisuje film Císařův Pekař nebo jak se chovají dnešní astrologové. Byla to věda, která měla své zákonitosti a byla integrálně spojena s astronomií. Vyskytli se samozřejmě podvodníci a kulišáci, ale byli zde také mistři svého oboru.
Král zvolil čas položení základních kamenů některých staveb na minutu přesně podle astrologických výpočtů. To, že jsou jeho stavby dodnes magnetem milionů lidí svědčí o tom, že to nebyla nějaká pověra či nesmysl. Jestli to jejich návštěvníkům přináší štěstí, je už věc druhá. Samotnému jejich zakladateli to život neprodloužilo spíše naopak.
V astrologii hrají roli planety nikoliv fyzickou, ale duchovní. Jsou to prostě duchovní symboly, takže námitky astrofyziků, že jsou tyto vlivy blbost, ukazují nepochopení samotných duchovních principů, na kterých je astrologie postavena. Obecně slouží astrologie právě těm, kteří se v lidech nemají jak jinak vyznat. Karty, věštění z koule a podobně jsou jen náhražky pro duchovně hendikepované, kteří neumí číst z duchovních znamení a lidských tváří.
Panovníkovy problémy
Víme o tom, že v mládí v turnaji utrpěl vážný úraz, který způsobil, že měl krk trochu nakloněný. Podle výzkumů moderními metodami byl král vysoké postavy, atletického typu se silnou kostrou. Pravidelně totiž cvičil, nebyl to jen nějaký intelektuál, který leží v knihách. Jak se ale říká, kdo hodně ví, má také hodně zodpovědnosti, a tou byl zatížen i král. A proto na něj také dolehla nemoc, která by se dala dnes popsat jako zanícení míšních kořenů, které se objevilo znovu po letech jeho úrazu páteře, poté žil ještě sedm let a u toho trpěl dnou. K tomu si podle ohledání antropologa Emanuela Vlčka zlomil krček stehenní kosti. Zbytek dokonaly nehostinné nedostatečně vytopené místnosti Pražského hradu.
Král ve svých duchovních spisech napsal:
„Královskou důstojnost zdobí, když ji poslouchá lid jí podřízený. A stejně tak ji zdobí, když se král stará víc o to, jak se mají lidé, než se má on sám, protože je spjat s lidmi, jako duše je spjata s tělem.“
Vtělil svou duši do české země stejně jako sv. Václav. Ostatně toto jméno měl původně a druhé přijal později v 8 letech po francouzském králi.
Král byl mrtev.
Vojtěch Rankův z Ježova, bývalý rektor pařížské Sorbonny na jeho pohřbu Čechům sdělil, že přišli o „otce vlasti“.
Král země české a císař říše římské si je vzal do hrobu.
Anketa
Zdroje:
Jiří Spěváček. … - život a dílo. 1980. Svoboda.
Emanuel Vlček. Jak zemřeli. 1993. Academia.
.... Vita Caroli Quarti. přetisk. 2016. Cpress.
.... Majestas Karolina.
https://edicee.ucl.cas.cz/images/data/antologie/zliteratury/VZCL3/145.pdf
