Hlavní obsah
Názory a úvahy

Ekosystémy zkolabují, protože lidé lezou planetě na nervy

Foto: Michael Gäbler/Wikimedia Commons/CC BY 3.0

Znáte to, když jeden druhého dlouho obtěžuje, využívá a dusí, začne se tomu takový jedinec bránit. A tak je to se vztahem lidí a planety.

Článek

Pokud se nemůže bránit někdo přímo, začne to dělat nepřímo, třeba tak, že svému tyrateli pořádně znepříjemní život ze zálohy nebo na něj v nestřežený okamžik ušije nějakou boudu. A dělá to nejen člověk. Když majitel týrá a napadá svého psa, ten ho jednou pokouše. Platí to tedy i pro zvířata. Ale i rostliny se umí mnoha strategiemi bránit proti napadení. Jedna kytička má trny, další jedy, jiná zase vypouští nepříjemné chemikálie do vzduchu. Stejně to platí i pro celé ekosystémy, které například nasadí náletové rostliny a přemnožený hmyz nebo hlodavce, aby svému narušiteli znepříjemnily život, a úplně stejně to platí i pro celou planetu.

Planeta vás má pokrk, přátelé. Myslete si o tom, co chcete, ale je to prostě tak. Děláte tady nepořádek, roztahujete se, myslíte si o sobě kdovíco, že máte nároky na kdeco, že jste kdovíjak chytří, schopní, vyspělí, úžasní, efektivní, že všemu rozumíte, víte přesně, co se děje ve vesmíru a že máte snad za účel být této planetě ozdobou.

Z lidí současného takzvaného vyspělého světa vyzařuje taková nebetyčná arogance, taková neuvěřitelná samolibost z představy o tom, jak daleko se dostali, taková nadutá nafouknutost na sebe samé, taková nárokovost, a hlavně nabubřelost z přesvědčení, že způsob života a společenské uspořádání, které si vytvořili, jsou tak dokonale nejlepší ze všech možných variant toho, co vůbec lze vymyslet, že by to s prominutím zabilo i slona. A nejen jeho.

Znáte takové ty lidi, kteří přijdou do společnosti, všude je jich plno, nejsou k zastavení a všude kolem nich se roztahuje aura nebetyčné dokonalosti, pulzují sebechválou a dávají všem najevo, že jsou nejúžasnější ze všech, že všechno ví nejlíp, že všechno mají, všude byli a od všeho mají klíče? Tak přesně tak se chová současná globální společnost.

Lidé jako celek se zabývají naprosto nepodstatnými sebestřednými záležitostmi, jako je to, jak přechytračit sousedy, jak si nejvíc nahrabat a čím se nejvíc vytahovat, případně s kým se co nejlépe navzájem pomlátit. Dřív v dobách před technologickou revolucí, kdy společnosti ještě nebyly tak propojené, to ještě šlo řešit tak, že se strhla krvavá bitka mezi dvěma různými společnostmi, která je tak nějak vzájemně vychladila a dala jim pocítit, že nejsou tak dokonale nejlepší a nejúžasnější, jak se potřebují cítit, a že jejich dokonalá morálnost není zas tak dokonalá. Naposled to v Evropě asi bylo za druhé světové války. Ale dnes? Když jsou společnosti už celoplanetárně propojené a války lokalizovatelné? Dnes nezbývá celému stvoření než to, aby se lidstvu zanítilo pod nohama, aby se celá planeta začala otřásat hněvem a hnusem a aby tomu zabržděnému lidstvu pořádně zatopila. A to se děje, protože ekosystémy opravdu směřují k tomu, aby tady bylo pořádně horko, sucho nebo dusno a binec a smrad, jako ve vysoké peci.

Chápu, že lidé nejsou obecně mentálně vybaveni k tomu, vyhodnotit situaci a jako společenský systém se domluvit na tom, jak se chovat, aby se to nedělo. Že mají na starosti důležitější věci, jako je se předvádět, nosit obleky, shazovat své oponenty v práci, v politice, na ulici, v hospodě nebo na pracovišti, hamtat majetek, ujíždět si na svých schopnostech investovat nebo hrabat peníze, lítat z jednoho místa na druhé, povalovat se u moře a v přírodě, a mnoho dalších pro většinu lidí naprosto zásadních věcí. Tyto činnosti provozované samoúčelně ale generují tak nesnesitelné a ohavné spirituální pole, že se to zkrátka někde musí projevit.

A protože se lidé tak nějak tiše dohodli, že to všechny dohromady svorně baví, tak nezbývá než to, aby se proti nim spikla příroda, živly, planeta Země. Živly a přírodní energie totiž nejsou tak nevědomé, jak si většina lidí myslí, zpravidla jsou často vědomější než lidská masa, ostatně z nich lidská masa vzešla, a stejně tak do ní může zase snadno zpátky zapadnout. Lidská nádoba není jediná možnost, jak naplnit hmotu duchem a jak vytvořit vědomé bytí. Jako vědomé myslící bytosti nejste nenahraditelní, vážení, a narozdíl od vás osobně má planeta a příroda mnohem, mnohem více času.

Podle mého názoru musí ekosystémy zkolabovat. Ne proto, aby se lidstvo probudilo, ale aby bylo přírodními prostředky dostatečně zkorigováno, protože příliš mnoho lidí na této planetě nemá potenciál dosáhnout vyšší úrovně vědomí a korigovat své myšlení, chování a vnitřní postoje, a tato nevědomá masa tu dělá až příliš velký nepořádek a nepříjemné klima na to, aby to mohlo být přírodními mechanismy celé planety tolerováno.

A pokud se vám to nelíbí, zamyslete se někdy nad tím, jaký je váš účel existence na této planetě, a pokud se domníváte, že to je se bavit, roztahovat, předvádět a prezentovat své ego, pak vězte, že vám planeta může snadno předvést totéž, tentokrát na váš účet.

Přeji příjemnou zábavu.

Autor je antropolog

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz