Genocida v Kambodži svědčí o tom, že laskavá lidská gesta vždy nestačí

Reportér jednoho turistického průvodce po Kambodži o této zemi říká:

„Lidé jsou tu vřelí a přátelští a mají mezi sebou blízké vztahy. Při neformálních příležitostech se oslovují výrazy bratr, sestra, teta, strýc, babička nebo dědeček, dokonce i když se vidí poprvé v životě.“

A když budete googlit, najdete jako odpověď na otázku: Co je typické pro Kambodžu? toto:

A k tomu by se chtělo přidat… genocida…

Působí to téměř idylicky až na to, že mezi léty 1975-1979 zmizelo z povrchu kambodžské země na 1,7 milionů jejích obyvatel. Některé odhady hovoří až o 3 milionech obětí Pol Potova režimu, který zde tehdy vládl. Tito lidé zemřeli v rámci poprav, podvýživy, přepracování a týrání. Něco na způsob komunistického teroru. Přitom Kambodžané byli ještě nedávno předtím především pokojnými buddhisty.

Kambodža se v současnosti pyšní neblahou statistikou jedné nevybuchlé miny na obyvatele. Má také nejvyšší podíl lidí na světě s amputovanou končetinou. A rovněž je to země poměrně promořená virem HIV. Kambodžská genocida nezpůsobila všechny současné problémy, ale většina z nich s ní tak nějak souvisí. Řada z nich byla podnícena americkým embargem na Vietnam v průběhu 80 let. To je jedna z příčin, proč je život Kambodžanů tak obtížný.

Amerika přispěla do vínku svou nesnášenlivostí a strachem před kýmkoliv, kdo je jiný než ona sama, a Sovětský svaz spolu s Čínou svou ideologií, která umožnila fungování Pol Potových Rudých Khmérů. Nevidím bohužel žádný pozitivní kulturní dopad, který by přinesla globální politika velmocí do oblastí jako je Kambodža. Až na dojemné fotografie celebrit jako je Angelina Jolie u odminovacích aktivit a samozřejmě také adopce kambodžských dětí, které jsou vysoce viditelné v médiích pokud jde o celebrity jako je samotná Angelina.

Komunistická strana spojená s Khmery byla založena v roce 1951. Její vedoucí činitel Pol Pot v Kambodži po návratu ze svých studií ve Francii působil jako učitel dějepisu. Byl to evropsky vzdělaný muž, naplněný hodnotami svobody a demokracie. Učitel. A přesto se to zvrhlo, jak nikdo nečekal. Někdy prostě znalosti mohou být na škodu, pokud nemáte vhodnou hlavu a ty správné vnitřní hodnoty.

Pol Pot pochopil zásady konspiračních teorií a hodlal je využít. Z komunistické strany udělal organizaci Angkar, což jednoduše znamená Organizace. Sám se k tomu vyjádřil takto: „Pouze prostřednictvím utajení můžeme být pány situace a získat vítězství nad nepřítelem, který nemůže zjistit, kdo je kdo.“

Nakonec se jeho nepřáteli stali vlastní lidé.

Kambodža byla dříve součástí slavné Khmerské říše (Khmerové - obecné označení obyvatel) a tak se hnutí později přejmenovalo na Rudí Khmerové (s tímto názvem přišel samotný král). Král byl svržen prozápadní vojenskou chuntou. A Khmerové se stali na určitou dobu spojenci tehdejšího panovníka. Mimochodem současný kambodžský král mluví česky, studoval totiž v Praze.

Američané podporovali vojenský pravicový režim, nicméně Rudým Khmerům se podařilo jej porazit. A to i za pomoci dětských vojáků, kteří se vyznačovali velkými krutostmi. Nakonec Pol Pot uchvátil moc nad celou zemí.

Zemi přejmenovali na Demokratickou Kampučči. Uzavřeli všechny instituce jako banky, nemocnice a továrny. Peníze zrušili, zakázali víru a vlastnictví. Vytvořili ze země dokonalou repliku jako z nějaké dystopické science fiction. Lidé mohli nosit jen černé uniformy a vlastnit pouze lžíci a misku.

Obyvatele měst režim sestěhoval z měst do vesnic, respektive pracovních táborů. Ale vést je pořádně nedokázal, proto jich velká část pomřela na nemoci a podvýživu. Khmerové vraždili všechny, u kterých měli jen stopu podezření, že by mohli být proti režimu. Stačilo, že jste měli brýle či nalakované nehty, a už jste šli před popravčí četu.

Nakonec Rudí Khmerové skončili jen díky válce s Vietnamem, která je vyčerpala. Dokonce se zpátky spojili s kambodžským králem a vznikla občanská válka. Konec jejich řádění utlumila až Pařížská dohoda v roce 1991. Paradoxně dohoda pojmenovaná po městě, kde kdysi samotný Pol Pot studoval hodnoty humanismu. Píšu utlumila, protože řada zfanatizovaných Khmérů pokračovala ve svém boji až do konce 90. let.

Dalo by se říci, že by to mohl být konec příběhu. Ale uvažte, že před začátkem těchto diktátorských experimentů a před tím, než se země stala laboratoří na vyvražďování vlastních obyvatel, žili její obyvatelé v poklidu a míru, především jako buddhisté. A buddhismus se přeci s fanatismem vylučuje. Je to jednoznačně mírumilovná filozofie. Nebo ne?

Dokonce i přes veškeré masakry, které způsobil Pol Pot, nebyl řádně souzen a nepřijal odpovědnost za to, co spolu se svými soudruhy způsobil. Dožil v klidu v  domácím vězení a zemřel až v roce 1998. Nikdo mu nezkřivil ani vlásek.

Jak je možné, aby se z laskavých lidí staly jako mávnutím kouzelného proutku vraždící monstra? Případ Kambodže nám může hodně napovědět o podstatě lidské povahy, když ji zbavíte veškerých etických či náboženských nátěrů. Ano, nelze se ohánět mírumilovností buddhismu, protože veškerá jeho duchovní síla nezabránila tomu, aby se většina místních buddhistů nestaly na jedné straně vražednými figurkami a na straně druhé dobrovolnými oběťmi masakrů.

Právě komunitní způsob života Kambodžanů a jejich vyhrocená úcta k nadřízeným, starším, paradoxně zafungovala proti nim samotným. Díky tomu, že nikdo kriticky nezkoumal a nepřemýšlel nad rozhodnutími Pol Pota a jednoduše jej nechal být, došlo k takovým událostem, nad kterými zůstává rozum stát.

Velkou roli v masakrech hrály také ženy, ať už jako žalobkyně či přímo soudkyně a vykonavatelky masakrů. To poněkud narušuje západní narativ o tom, že jsou ženy méně agresivní než muži a že jsou to ony, které usilují o mírumilovný životní styl, zatímco jsou to muži, kteří jej narušují. Tyranská povaha mnohých žen, která hrála roli nejen v kambodžském masakru, si zasluhuje další vědeckou pozornost především psychologů se zaměřením na psychopatologii.

Více než cokoliv jiného příklad Kambodže varuje před tím, co se stane, když se lidé vykašlou na to, aktivně vzdorovat proti zlu. Ne, nestačí být slušný a všímat si svého, pokud někdo šíří zlo do svého okolí a pokud vy nezasáhnete, přispíváte tím vražedné atmosféře ve společnosti. Co z toho, že vám nikdo neseká hlavy mačetou, můžete zabít i slovem, a to vnímavé lidi kolem sebe, kteří poté pomalu umírají třeba na rakovinu, v pocitu tísně a obklopeni duchem nevšímavosti a bezohlednosti, přetíženi umírají na podvýživu lidské laskavosti. Ještě jedno poučení si však lze vzít z toho, jak za Pol Pota fungovala nebo spíše nefungovala Kambodža.

Může se zdát, že každý je nahraditelný, ale pozor. Tyto extrémní případy jako je Pol Potův režim svědčí o opaku. V rámci tehdejšího režimu bylo běžné, že třeba nemocnici vedl 13 letý chlapec pověřený k tomu místním revolučním výborem. Spoustu pozic ve společnosti nahradili lidé, kteří pro ně neměli žádný talent a cit. Výsledkem toho, že zemědělství řídili ti, kteří o něm nic nevěděli, byl hladomor. Plodem toho, že vládu řídili lidé, kteří nic nevěděli o zásadách řízení, se dostala Kambodža do schizofrenické spirály a kompletní odtrženosti od světa.

Ti, kteří vědí, jak řídit společnost, jsou nenahraditelní a nikdy si nemyslete, že má společnost dost zdrojů na to, aby je mohla jen tak vyhazovat jak se komu zamane, a že lidi si může dovolit přehazovat jako vidlemi. Ti s talentem řídit společnost tu nejsou pro srandu králíkům! Příklad Kambodže je extrémní, nicméně právě díky extrémnímu přístupu, který v ní panoval, jsou tato fakta nepřehlédnutelná. A snad jej nakonec pochopí každý, i ten třináctiletý chlapec.

A hlavní poučení? Nemějte dlouhé vedení, nevyplatí se to nikomu. Bylo tomu až v roce 1997, kdy OSN uznala, že se v Kambodži odehrála genocida. Proč tak pozdě?

Nejspíš proto, že celý svět má jeden velký problém…

Zdroje:

Alexander Laban Hinton. Why Did They Kill? Cambodia in the Shadow of Genocide. 2005. University of California Press.

Tom Fawthrop and Helen Jarvis. Getting Away With Genocide? Elusive Justice and the Khmer Rouge Tribunal. 2004. Pluto Press.

https://cesky.radio.cz/pred-15-lety-se-kambodzsky-kral-norodoma-sihamoni-stal-cestnym-obcanem-prahy-8728370