Důkazy o existenci Boha

Kurt Gödel (1906–1978) svou rovnici vůbec netoužil publikovat, protože nechtěl své okolí uvést v omyl. Existencí Boha si totiž sám nebyl jistý.

Tady můžeme snadno narazit. Co nebo kdo je Bůh? Slovanský výraz Boh či Bog je spojen s bohatstvím. Takže Slované, jak se zdá, měli své bohy jako svou kasičku. Dalo by se uvažovat o tom, že takový vztah k Bohu nebo bohům nebyl ojedinělý. A opravdu, třeba Římané chápali podobně jako Řekové svůj vztah k bohům jako víceméně transakční. Má dáti, dal. Když něco udělám pro Boha, tak on udělá něco pro mne.

Tento obchodní vztah poněkud narušilo původní křesťanství, protože tam se v komunitách majetek sdílel a o zisk jedince vůbec nešlo. Nicméně posléze z ryzího křesťanského ideálu vyrostla nenasytná církev a církve další a příběh už dál známe.

Hlavní argument pro existenci Boha, který je obsažen již v Bibli v listu Hebrejcům, je použit apoštolem Pavlem. Dnes tomuto typu argumentu věřící říkají argument z designu.

Věřící používají jako hlavní důkaz pro boží existenci sami sebe. Komplikovanost životních struktur počínaje lidskou buňkou přes lidský mozek a konče vesmírem. Řada vědců proto připouští možnost designera, původce komplikovaných životních struktur. Matematická pravděpodobnost vzniku života bez stvořitele je totiž opravdu astronomicky malá.

Ti, kteří Boha z rovnice života vylučují, tvrdí, že je to naprostý nesmysl, že by za původem života stála nějaká inteligentní osoba. Pokud totiž Bůh existuje, argumentují někteří, že v takovém případě by musel být stvořen on sám, a tak by to pokračovalo ad infinitum.

Hlavní argument proti Boží existenci však spočívá v otázce dobra a zla. I když se věřící snaží argumentovat svobodnou vůlí, řada lidí se do vlastní špatné životní situace nedostala svým přičiněním, ale díky zlé vůli ostatních. Bůh, který připouští takovou míru utrpení ve světě, je pro řadu lidí stěží myslitelný. A proto se stávají třeba agnostiky, kteří tvrdí, že je možné, že nějaký Bůh existuje, ale pokud ano, tak se o lidstvo vůbec nezajímá. To je takové kompromisní řešení otázky boží existence.

Představa, že Bůh je nějaký nezbytný koncept, který provázel lidstvo odnepaměti, není úplně na místě. Džinismus, náboženství bez Boha, se vyvinul ještě dříve než buddhismus. Je postaven na kalkulačním mechanismu karmy, který se dost dobře bez Boha obejde. V podstatě si nakumulujete dobré skutky jako bitcoiny a záleží na tom, jak dobří v tom jste. Pokud umíte vyrábět dobré skutky beze zbytku, bez negativních příměsí, máte vyhráno, vaše duše je vysvobozena i bez jakéhokoliv božstva.

Stejně tak buddhismus ve své čisté původní podobě nevyžaduje osobní vztah s Bohem, s jeho existencí vůbec nepočítá. Podobně také konfucianismus, což je de facto nenáboženský etický systém, který sice respektuje božstva, ale zbožšťuje především sociální systém společnosti. Starověcí Číňané nevěřili v koncept Boha, ale v koncept nebes. Pokud nebesa nechtěla daného panovníka, musel prostě jít od válu. Jak jednoduché. A jak to vlastně poznali? Těžko říct, zrada či poklesky? Každopádně není tím pádem složité najít vysvětlení toho, proč je dnešní Čína komunistická. Věřící totiž nikdy nebyla. Taoismus je rovněž čínským náboženským systémem nebo spíše filozofií, i když zahrnuje i pověrčivost, věštění a božské bytosti, ale ti rozhodně nejsou jejím centrálním zájmem. Podstatné je dosáhnout rovnováhu mezi jin a jang, mezi dobrem a zlem, které pro taoismus v podstatě neexistuje, a tam se Bůh moc dobře nehodí. Leda by byl takovým šéfkuchařem vařícím z příměsí, které má k dispozici.

Dalším otazníkem je, jestli je na tom věřící člověk v životě lépe než kovaný ateista. To je dost sporný a tenký led. Pokud jste totiž upřímným věřícím, jistě vám víra pomáhá zdolávat mnohá životní protivenství, ale na druhou stranu vám taky může hodně peripetií přidat. Třeba tím, že vás přesvědčí, abyste pomáhali lidem sobeckým a zlým, a ti vás tím okradou o život a o čas, a to vše za nejistou odměnu pro vás někde na onom světě. Jak to tam na onom světě vypadá a jestli vůbec nějaký je, to je znovu otázka víry. Od náboženství tedy dostáváte povolení, že můžete věřit, že je dobré věřit.

Věřit nebo nevěřit, to spíše připomíná takovou hru s vlastním životem v kasínu, kde můžete vyhrát úplně všechno a stejně tak vše ztratit.

V poslední době se opět objevují teorie, se kterými přišli vědci a filozofové, které operují s myšlenkou, že náš svět existuje v mnoha provedeních současně. Paralelní vesmíry a časová linie, která se mění podle toho, v jaké se pohybuje dimenzi, není jen námětem sci-fi filmů a literatury, ale jsou součástí seriózních vědeckých hypotéz a teorií. Svět a jeho projevy jsou zkrátka natolik komplexní a komplikované, že se postupně přichází na to, že to s ním nebude zas až tak jednoduché, jak si lidstvo představovalo ve své minulosti. Ono taková představa, že existuje nějaký Bůh, a ten to tu má vše pod palcem a pod kontrolou, je pro mnohé lidi uklidňující. Zbavuje je úzkosti nad neproniknutelností a nesrozumitelností prostředí, ve kterém se lidská bytost v dalekém širokém vesmíru a neurčitém čase nachází a nabízí jim cestu a návod, jak se chovat k ostatním. Proto tolik náboženských kolektivů obvykle funguje jako víceméně stabilní společenská jednotka postavená na daném systému zvyklosti chování. Bůh pro ně pak znamená především společenskou kotvu a zázemí, které jim dává možnost pochopit rámec lidských vztahů a pravidla fungování v něm.

Pokud bychom ale vzali do důsledků možnosti, které nabízí oblast nových fyzikálních teorií a filozofie, mohli bychom si i představit tu variantu, že Bůh možná v některých dimenzích existuje a v jiných nikoli. Taková víra by jistě potěšila fanoušky science fiction a nadšence do teorií paralelních vesmírů, o to méně by však nadchla náboženské tradicionalisty. Ale kdo ví. Možná, že Bůh existuje v dimenzích těch, kteří v něj věří, a neexistuje ve světech těch, kteří v něj nevěří. Potom by teoreticky mohli mít pravdu všichni, ti, kteří v Boha věří, i ti, kteří v něj nevěří.

Vyberte si.

Zdroje:

Parveen Jain. An Introduction to Jain Philosophy. 2021. The Parveen and Neeraj Jain Endowment.

https://www.physics.muni.cz/~godel/152-521-1-PB.pdf