Článek
Papež Jan Pavel II. byl také jedním z nejaktivnějších cestovatelů. Během svého pontifikátu navštívil 124 zemí.
Papež, který se narodil u Slezska
Pocházel z Wadovic, což je do oblasti Těšínska coby kamenem dohodil a zbytek došel.
Mapa Těšínska, dříve bylo součástí říše polských vojvodů
Narodil se 18. květen 1920 ve znamení býka. Zabejčený opravdu byl. Když jej něco popadlo, nedalo se mu vzdorovat. Za nacistů pracoval v chemické továrně, aby se vyhnul deportaci do Reichu. V roce 1942 začal se studiem na kněze. A také založil takzvané Rapsodické divadlo, kde v divadelních skečích odporoval komunistickému režimu. Jeho divadelní talent podědila také jeho neteř, která je českou herečkou, ale ta je svými eskapádami od svého zbožného strýce dost daleko. Jedna z posledních informací z médií o této herečce je, že si nechala udělat nové poprsí. Co by asi na to řekl strejda? Možná by mu to zas až tolik nevadilo, řádný kus komedianství v sobě nezapřel.
Jan Pavel II. se jako papež stal mezinárodně uznávanou celebritou. Dveře si u něj podávaly známé osobnosti kulturního i filmového světa. A snažily se přijít na to, v čem vlastně spočívá tajemství jeho výkonů, které vpravdě předčily dosah kdejakého herce či populárního zpěváka. Kam se na něj hrabe nějaký Bruce Willis přezdívaný Čechy mile Bruš Vyliž nebo italský král vysokého C Pavarotti. Jako úřadující papež dokonce natočil CD s církevními zpěvy. A podívejte, jak uměl točit holí, ani komik Charlie Chaplin by se za něj nestyděl.
Ale nepředbíhejme, ještě tak daleko nejsme. Ještě není papežem, stále je pouhým mladým knězem, kterým se stal v roce 1946.
Malý Karel s rodiči. Již od malého dítěte je vidět, že tento jedinec si nenechal šlapat po svých představách o životě.
V teologii nebyl samouk
Jako mladý student teologie byl Karol záhy poslán do Říma, kde ho v teologickém myšlení vyškolil jeden z největších teologů 20. století, francouzský dominikán Garrigou-Lagrange. Doktorát dokončil v roce 1948 s tézí o Svatém Janu od Kříže.
Garrigou-Lagrange
Pan profesor
Téhož roku se vrací do Polska a stává se vikářem několika farností v Krakově a také studentským kaplanem.
I jako papež harcoval se svými pobočníky po horách.
Dál pokračuje ve studiích filozofie a teologie. Habilituje se prací o křesťanské etice. Stává se profesorem morální filozofie a sociální etiky. Později, již jako papež, se musí srovnat s lidskými následky své katolické etické politiky, kdy věřícím zakáže používání antikoncepce, jmenovitě kondomů, a to vede k další vlně HIV zejména v zemích třetího světa.
Unikátní fotografie zachycující papeže v Gabonu, centru péče o HIV nakažené. Povšimněte si jeho výrazu.
Další církevní pocty
V roce 1958 je jmenován pomocným biskupem v Krakově. A v roce 1964 arcibiskupem Krakova. Následně se stává kardinálem v roce 1967, což je základním předpokladem, abyste se stali papežem.
Tedy podle pravidel katolické církve se papežem může teoreticky stát kdokoliv, ale jen teoreticky. Stačí, když budete katolíkem, nemusíte být katolickým činovníkem. Tak to zkuste, třeba to vyjde, brzy budete mít šanci. Ale pozor, většina papežů skončila svůj úděl vyčerpáním, dříve to byly i pokusy o otravu a vraždy, a nedávno to byly vážné nemoci. To víte, když od vás celé společenství věřících čeká energii a podporu, tak to často jeden člověk dlouho nedá. Ale papež Jan Pavel II. patřil mezi ty největší držáky. Proto se zařadil do trojky nejdéle sloužících papežů v historii.
Budoucí papež byl aktivním sportovcem, to mu dozajista prodloužilo život
Z přehlíženého Poláka se stává papežem
První vystoupení Jana Pavla po volbě papežem.
Italové byli vždy hrdí na to, že ovládají celé pole křesťanů ve světě, a tak na svou nacionální pýchu natolik nedali dopustit, že celých 455 let nepustili k veslu nikoho jiného než Itala. To se však muselo změnit, katolické církvi došla energie a tak se musela poohlédnout jinde.
Kde jinde by se dalo čerpat než u svých velkých podporovatelů a šiřitelů dobré energie kdekomu? Poláci. Národ, který zachránil Habsburky v čele s Janem Sobieskym na svůj účet před Turky a vlastně celou Evropu. Zkrátka národ dobrodějů, kteří se sice po světě zastávají kdekoho, ale sami sebe se zastat neumí. Poláci vždy měli největší počet svých lidí mimo vlastní území v poměru na obyvatele a za komunistického režimu tomu nebylo jinak. Italští biskupové si velmi dobře povšimli zabejčeného antikomunisty Karola Wojtyly, který mohl jako jediný jejich církev dostat z průšvihu.
A tak se to stalo 16. října v roce 1978 kdy byl Karol Wojtyla zvolen papežem. Poměrně ve světě neznámý kardinál. Západní svět byl zděšen, Polák a papežem? No, vy jste se snad v té Itálii zbláznili. To se však mělo brzo změnit.
Za svůj pontifikát napsal 14 encyklik, 13 apoštolských exhortací, 11 apoštolských konstitucí a 14 apoštolských dopisů. Také uveřejnil tři knihy. Předsedal 138 beatifikačním procesům, z nich vzešlo 1 310 nových blahořečených a z 48 kanonizačních ceremonií, které vedl, vyšlo 469 světců. Dá se říci, že jako papež vyprodukoval dost energetického pole na to, aby mohla církev žít ještě mnoho let po jeho smrti jako na obláčku.
To se však nyní změnilo, jihoamerický papež František je na pokraji svých sil a církvi zvoní umíráček. A pokud jde o to, co vyprodukoval on sám? Mnohé to nebylo. Ostatně nízká produktivita práce v latinoamerických zemích je přímo příslovečná.
Papež ve Filadelfii slouží mši pro více než milion lidí
Již nikdy církev nebude mít takového komunikátora jako byl papež Jan Pavel II. Ten za svůj pontifikát obsloužil na 16 700 000 poutníků u svých generálních audiencí, kterých měl více než 1000 a učastnil se jich i když mu nebylo dobře a trpěl Parkinsonovou chorobou. Nepočítaje kolik zahraničních politiků střetl při svých jednáních jako hlava vatikánského státu.
Papež, který se nebál Židů ani Arabů
Papež František, který šel u Zdi nářků ve stopách Jana Pavla II.
Jan Pavel II. se angažoval v mezináboženské komunikaci. Svolal proto v roce 1986 den modlitby za světový mír v italském Assisi. Zúčastnila se ho řada reprezentantů široké náboženské škály, včetně amerických Indiánů. Navštívil římskou hlavní synagogu a Zeď nářků v Jeruzalémě. Katolická církev v jeho době neměla diplomatické vztahy mezi Vatikánem a Izraelem, což napravil. A také zlepšil vztahy s muslimy, v roce 2001 navštívil jako první vysoký katolický představitel mešitu v syrském Damašku.
Papežova historicky první návštěva katolického představitele v mešitě:
Pokud jde o mezikulturní vztahy a katolickou teologii bohužel v této oblasti se moc pozitivně neprojevil. Trval na starých zabetonových představách, které neaktualizoval podle aktuálního dění a potřeb světa. Rouboval svět na katolictví a ne naopak.
Díky své polské energii pečujícího, tvrdohlavého a laskavého starce se mu řada lidí přizpůsobila bez reptání, ale bez něj tato politika již není možná. Církev se snažila zvolením kardinála Ratzingera, předsedy dříve inkviziční komise a nyní komise pro čistotu víry, na jeho působení navázat, ale nepochopila, že u Pavla nešlo o sílu teologie, ale o charisma polské osobnosti, kterou Ratzinger zcela postrádal. Navíc byl sám jako mladý členem Hitlerjungend, což prostě člověka poznamená.
Rusové a Číňani se papeže báli
Jan Pavel II. s ruským prezidentem Putinem ve Vatikánu. Hra na ostří nože. Kdo z koho?
Říká se, že papež tahal za politické nitky nebo spíše za celou politickou oponu, a tak ve značné míře přispěl k pádu komunismu. Rozhodně to tak vypadalo při jeho návštěvě v roce 1979 v Polsku, kterou si Poláci vyvzdorovali proti Sovětům a svým vlastním soudruhům. Ostatně polský soudruh, to je tak trochu misnomer. Zde je záznam z této návštěvy, posuďte jakou obrovskou rázovou vlnu v Evropě vyvolala:
Jediné země, které se Pavla bály jako čert kříže, byly Sovětský Svaz a Čína, oba státy mu odepřely možnost oficiální návštěvy a moc dobře věděly proč.
Papež a jeho atentátník nebo spíše atentátníci
Atentátník Mehmet Ali na penzi poskytuje rozhovor médiím.
13 . května 1981 se na náměstí sv. Petra odehrála tragédie. Papež byl dvakrát střelen atentátníkem Mehmetem Ali Ağcou, který za sebou už měl jeden úspěšný atentát. V roce 1979 zabil tureckého novináře. A tak v případě papeže se zdálo, že Mehmetova další mise bude taky úspěšná. Jenomže kdo si to myslel, ten se hluboce mýlil. Papež to přežil. Italský soud atentátníka poslal do žaláře nadoživotí. Papež mu odpustil a na papežovu žádost dostal milost a byl deportován do Turecka v roce 2000. V roce 2007 Mehmet Ali Ağca přestoupil na římské katolictví. V roce 2008 požádal o polské občanství, chtěl se totiž v Polsku usadit. Prohlásil, že atentát inicioval ajatolláh Rúholláh Chomejní.
Papež bezprostředně po atentátu. Působí klidně a nepřítomně. Jako obvykle.
Tento atentát však nebyl jediný, který papež přežil. O druhém atentátu se moc nemluví, pochopitelně proto, že jej inicioval samotný katolický kněz. Ultrakonzervativní (lze-li si ve společnosti Jana Pavla II. někoho takového razantnějšího co do konzervatismu ještě představit) kněz Juan Fernandez Krohn, Španěl, který odmítal církevní změny navržené papežem. Zaútočil na něj 12. května 1982 nožem a stačil pontifika zranit na ruce.
Zatímco papež Ağcovi odpustil, kněz Juan tvrdí, že jemu nikdy. Ostatně oba atentátníci žijí dodnes. Ağca kdesi v Turecku a Juan pendluje jako blogger mezi Belgií a Španělskem.
Paradoxně oba atentátníci byli vedlejším produktem papežova úsilí. Jeden jeho otevřenosti vůči náboženství ostatních a druhý jeho zabejčeného konzervatismu, který však některým fanatikům víry nebyl tak jako tak dost dobrý.
Budoucnost pontifikátu a Katolická církev
Bangladéšský biskup
V kuloárech se šeptá, že budoucí papež může být ze zemí jako je Ghana či Filipíny. Italové definitivně nemají energii na to, vyprodukovat kvalitního papeže, který by něco vydržel. Afrika možná ano, ale má své vlastní zájmy. Asijské země sice mohou nabídnout svého kandidáta, ale ty mají také svou podtextovou linku a zájmy někde jinde, než šířit slávu katolické církve. Zdá se, že se Vatikán octne duchovně v podobné pozici jako za papeže Pia IX, kdy katolíci kompletně ztratili kontrolu nad Itálií. Papež Pius IX. se ve Vatikánu zalígroval a už nikdy z něho nevyšel.
Holt to ti Italové budou muset oddřít sami a sníst si, co si sami nadrobili.
A nebojte se, mám pro vás katolíci spásný nápad. Co kdyby se papežem stal Čech. Třeba kardinál Dominik Duka. V politikaření je to přeborník. Tento muž s image důstojného potentáta a výrazem zaslouženého papaláše by světové katolictví spořádal tak, že by z něho třísky lítaly. A to právě potřebuje.
Zdroje:
