Článek
Stěhování Čechů za prací: přelom 19. a 20. století
Podle demografů se na přelomu 19. a 20. století z Čech spíše odcházelo než přicházelo. Každý rok to bylo z tisíce česky mluvících obyvatel dva nebo tři lidé. Němců se to netýkalo, ti naopak často žili v pohraničních oblastech s vysokou mírou industrializace, a měli pracovních příležitostí dost. Kam vlastně Češi šli? V té době bylo Česko součástí habsburské monarchie, takže to byla Vídeň a Dolní Rakousy. Jakmile se nastartovala migrace do USA, tak vyjížděli tam, případně do Brazílie i Kanady. Před první světovou válkou žilo podle odhadů historičky Kárníkové za kopečky 1,2 milionu rodáků z Česka. Očividně se v Česku lidem nedařilo natolik, aby zde byli ochotni zůstat. Někteří zde kvůli rodinným a jiným vazbám zůstat museli, ale ti, kteří mohli, tak šli za štěstím jinam, i kdyby to bylo za roh do Vídně. Když se podíváte na zvonky v běžné vídeňské čtvrti, určitě tam vždy na domě najdete alespoň jedno původně české jméno, které dnes zní třeba jako Kubiczek nebo Czerny.
Stěhování za prací v EU: aktuálně
Dnes sice teoreticky je dost možností se někam v rámci Evropské unie přesunout, ale pouze teoreticky. Migranti ze zemí Unie do jiných států Unie narážejí na nerovné startovní podmínky, u kterých nemohou vzdorovat migrační vlně ze třetích států. Možnost ubytování a práce, případně registrace na pracovním úřadě spojená s příspěvkem, se pro ně v mnoha případech značně komplikuje. Romantická představa čeledína, který si sbalil svůj ranec někdy na konci 19. století v zemích rakousko-uherské monarchie, je dnes daleko od pravdy. Můžete sice využít služeb pracovních agentur a zajistit si českou pracovní smlouvu, ale tyto agentury si jednak mohou brát část vašeho výdělku a rovněž často nemají přímý vstup do toho, jak bude vypadat vaše práce či ubytování, které sami zprostředkovávají.
Dá se říct, že od 19. století se toho hodně změnilo ve smyslu komplikací se odstěhovat na nějakou dobrodružnou pracovní misi. Vše se zdá být předem nalinkováno, především pro pracovníky nadnárodních společností, ale jejich jediné vzrušení z cizích zemí zpravidla spočívá v tom, že si dají kafe někde ve Francii v podobné industriální kavárně jako v Praze.
Česká povolání: konec 19. století
Jak asi dobře víte, rakousko-uherští úředníci byli posedlí katalogizováním, byrokratizováním a podobně. Ostatně mnoho z tohoto ducha zbylo v českém úředním šimlovi a řádí zde dále. Proto máme k dispozici statistiky tehdejších povolání do poměrně velkých detailů. Ze statistiky z roku 1869 se dozvídáme, že nejvýraznější část obyvatelstva se zabývala zemědělstvím. Tvořili ji tři skupiny. Samostatní podnikatelé v zemědělství, nádeníci a čeleď. Jak vidíte, zemědělské lobby bylo v Čechách vždy nejsilnější a na něm vyrostla řada podnikatelů, ohleduplných i bezohledných. Když vezmete v úvahu poměrně velkou skupinu lidí, kteří se dřeli na cizích pozemích jako čeládka do úmoru, můžete si udělat poměrně jasný obrázek o vztazích v českých zemích. Totiž další velká skupina byli dělníci, kteří sloužili pro potřeby další kategorie samostatných podnikatelů v průmyslu a hornictví. O úřednictvu a obchodu netřeba se zmiňovat. Samostatnou kategorii tvoří majitelé domů a rent, zřejmě odsud pochází ta česká posedlost domy a potřeba zosobňovat si dům jako nějaký zlatý důl, který je cennější než vztahy s ostatními případně i rodina samotná. Takovým majitelům domů, podnikatelům v zemědělství a průmyslu pak sloužil početný houf osobního služebnictva. Velmi malou skupinu tvořili duchovní a vzdělanci.
Když se podíváte na současné rozložení zaměstnání, docházíme k podobnému schématu až na zdánlivě drobné detaily. Dnes je nepoměrně více takzvaných vzdělanců, tedy lidí s vysokou školou, ale na jejich vzdělanost či schopnost se orientovat ve světě to zpravidla mnohdy nemá velký vliv. Je zde velká skupina lidí zabývajících se penězi a finančnictvím, která od 19. století a začátku 20. století nabyla až obludných rozměrů. Zřejmě to souvisí s tím, že nejsou finance nijak kryty narozdíl od dřívějších dob a banky mohou peníze vytvářet samy, v podstatě z ničeho. Pro vzdělance však dnes není mnoho pracovních příležitostí, vlastně stejně jako dříve. Buď máte možnost si to odsedět léty na univerzitě a usilovat o doktorský titul, případně dále, ale integrální přístup a schopnost si dát věci dohromady od vás nikdo nepožaduje. Takový biolog často neví nic víc než svou biologii, stejně jako antropolog ví vše o kulturách cizích, minimum však o vlastní. Lidí, o kterých by se dalo říci, že jsou renesančního typu, je zde jako šafránu a o jejich pracovním uplatnění by se dalo hlasitě diskutovat.
Přelom divokých 90. let 20. století
Přeneseme se až do doby nedávno minule, do euforie 90. let. Zde, pokud budeme pokračovat v analýze jednotlivých povolání, klesla zemědělská aktivita až na 5%, snížila se zaměstnanost v průmyslu a vzrostlo neuvěřitelně množství různých podnikatelů a podnikavců v oblasti služeb. Řada z těchto služeb nebyla řádně vykonávána, případně se firmy dostaly do druhotné platební neschopnosti. Každý měl pocit, že si tak nějak může dělat co chce, ovšem na úkor druhého.
Zaměstnanost: rok 2023/2024
Analýzou současných inzerátů na největším českém pracovním portálu Jobs dojdeme k poměrně jasným faktům. Převážná většina firem poptává zaměstnance s frází, která zní: Možnost spolupráce na HPP nebo OSVČ. Tento letimotiv sice má vzbudit očekávání svobodné volby, ale v realitě to znamená, že na HPP vás nikdo nezaměstná. Tedy zpět k takzvanému švarc systému. Zejména v oblasti hlavního města působí řada firem s poměrně zvláštními názvy, jakoby neměly znamenat pro jistotu vůbec nic a nevzbuzovat žádné naděje pro dlouhodobou spolupráci. Jsou to firmy, jejichž název tvoří prostě vybrané náhodné kombinace čísel či písmen, nikoliv však monogramy jejich majitelů. Dá se tedy předpokládat, že nejsou vytvořeny, kulantně řečeno, k dlouhodobému vytváření hodnot. V inzerátech se nejčastěji hledají flexibilní zaměstnanci, pro práci na recepci pomalu potřebujete doktorát z oceánografie, ale jediným pracovním bonusem pro vás má být kávovar v práci. Jestli je funkční, o tom se inzeráty nezmiňují. Z dlouhodobé analýzy portálu Jobs vyplývá, že zhruba 70% firem hledá tytéž pracovní pozice opakovaně a to po méně než půl roce či třech měsících. To je opravdu alarmující, buď si nedokážou zaměstnance vybrat, nebo se může jednat i o testování trhu, takzvanou fiktivní nabídku, která rozhodně není fér pro lidi, kteří upřímně hledají práci.
Suma sumárum se dá říci, že podmínky v této krásné zemičce tak krásné a malebné nejsou, především pro ty, kteří by rádi zažili něco jiného než stále opakovanou rutinní činnost, ať je tomu v kanceláři, na univerzitě či v běžném životě. Češi oproti proklamované flexibilitě a kreativitě od doby, kdy byli součástí pevně uspořádané rakousko-uherské monarchie, nic moc nového pro talentovaného člověka, který by rád strávil život uspokojujícím podnětným způsobem, nenabízí.
Zdroje:
Číselné historické analýzy převzaty z publikace Dějiny obyvatelstva českých zemí, autoři: L. fialová, P. Horská, M. Kučera, E. Maur, J. Musil, M. Stloukal ., 1998, Mladá Fronta.
Analýzy zaměstnaneckého trhu práce na portálu jobs.cz , 2023-2024. Autor: Libor Šimek
Dále Ministerstvo práce a sociálních věcí, informační servis o pracovních podmínkách v EU.
