Článek
Miroslav Donutil se vyjádřil, že k seriálům tohoto typu má blízko, protože každý, i on, prožil něco, co se dá popsat jako zážitek mezi nebem a zemí. To asi opravdu každý, Mirku, ale jistě uznáte, že to nikoho nekvalifikuje k tomu, hrát si na experta na posmrtné záležitosti. Donutil se o to snaží. I když, snaží. Spíše hraje civilně, jak je mu vlastní. A figura léčitele je pravý opak toho, co bychom přirovnali k něčemu civilnímu nebo rovnou k jakémusi byrokratovi.
Starý Donutil se ve scénách pohybuje jako nějaký úředník z brněnského magistrátu, kde na vše má svůj elektronický přístroj či čtečku, která zachytí informace ze světa za zrcadlem. Respektive na to má svého asistenta, syna Donutila mladšího, který zmateně pobíhá na „místě činu“ a měří elektronické vyzařování. On sám používá jen ruce, které přikládá na inkriminovaná místa či lidi. To je snad jediné, co by mohlo někomu připomenout práci senzibila.
Tímto podobnost Donutila s léčitelem končí. Když se ve scéně řeší nějaký duchovní problém, Donutil zpravidla sedí stranou, ne proto, aby působil rozjímavě či usebraně, ale spíše připomíná nadutého Korejse ze seriálu První oddělení. Ten se se svým krájením jablka zapsal do krimi seriálových análů. Stejně tak Donutil si škrábe nějaké to ovoce a působí nezúčastněně, jako by jej ani to duchovno nezajímalo a hlavně nebavilo.
To jeho rodina v seriálu působí spíše jako taková podivná stafáž. Hlavně snacha, která hodně přehrává, kopíruje Donutila mladšího, kterého vyškolil Donutil starší, a snaží se působit dominantně na starého Donutila, zatímco s Donutilem mladším flirtuje. Zřejmě obvyklý scénář skutečného Donutilova rodinného trojúhelníku. Pokud jde o jakousi vnitřní pravdivost scénáře, tam je na tom seriál o poznání lépe.
Je vlastně dobře, že takový pořad byl natočen, alespoň trochu rozvíří poněkud bahnité a zanedbané vody české spirituality. Většina Čechů otevřeně odmítá jakékoliv explicitní vyjádření víry či se nehlásí k žádnému náboženství, ale ve svém soukromí důsledně pase po jakékoliv duchovní energii. I když Češi zpravidla neuznají, že by mohl někdo mít zázračné schopnosti, takové „obyčejné“ lidi jako byli léčitelé Paseka či Mikolášek navštívilo za jejich životy několik miliónů Čechů. Asi to s jejich nevírou v tajemné jevy nebude tak horké, co myslíte?
Představoval bych si na místě léčitele úplně někoho jiného než komisního Donutila. Třeba herce jako je Vladimír Javorský, ten by v takové roli byl uvěřitelný. A proč bych chtěl, aby mediálně léčitele prezentoval někdo úplně jiný? Protože by to bylo pravdivější. Léčitelé zpravidla nejsou žádní pánové, kteří by připomínali nějaké staré papaláše z Pelíšků nebo komoušského důstojníka z Tankového praporu, které Donutil hrál.
Léčitel je člověk, který je velmi citlivý a vnímavý na všechny jevy, nejen ty záhrobní, a působí tak na první pohled. Donutil se musel do této role sám vnitřně tlačit a znásilňovat, aby vypadal křehce, protože někde uvnitř je asi tak citlivý jako mozol na prstě.
Češi, řekněte mi, proč někdy neuděláte něco pořádně? To tak zavile nesnášíte dokonalost? Perfektní scénář, špatné obsazení anebo opačně, vždycky něco schválně zhoníte.
To se bojíte dokonalosti více než čerta?
Slovy filmových recenzentů, za scénář dosavadních dílů dávám 80% a za Donutila a jeho rodinku v těchto rolích 10%.