Článek
Češi, Židé a stát Izrael
Češi byli tradičně na straně Židovského státu již před jeho vznikem. T. G. Masaryk byl v čilém kontaktu s Izraelci a zastal se v tehdejší kauze vraždy v Polné člověka, který byl obžalován kvůli svému etnickému původu. Češi jsou jedním z nejdůležitějších partnerů Izraele a možná to souvisí s tím, že již od doby středověku byla na jejich území, jmenovitě v Praze, jedna z největších židovských komunit v Evropě. Vztahy Čechů a Židů však nebyly vždy tak růžové, jak si někdo může malovat. Pogromy a čistky se v českých zemích vedly bez ohledu na vzájemně prospěšné vztahy. Vzpomeňme třeba ty v Praze za Karla IV., který nezabránil masakru tří tisíc Židů v ghettu vykonaném pražskými usedlíky. Byl to vlastně nejhorší pogrom Židů až do doby holocaustu, tak ho alespoň popisuje Jiří Hanák. V Praze prý nezbyl skoro žádný Žid.
Historie česko-izraelských kontaktů je tedy poznamenaná jak vzájemnými sympatiemi, tak krvavými konflikty. V případě Palestiny je příběh také trochu složitější. Židé podle Starého zákona zemi, do které se vrátili po dvou tisících letech žití v rozptýlení, vlastní. Chápu, že to může někomu připadat absurdní, ale je to možná snad srovnatelné, i když ne úplně, třeba se Sudety. Ty připadly Československu relativně nedávno, ale přesto si představte, že by se nějaký sedlák vrátil náhle k vašemu domu a tvrdil by, že tady žili jeho předkové, a teď je váš dům jeho. Z tohoto pohledu popisují současní nežidovští obyvatelé Palestiny židovské snahy. Jako snahu vyhnat je z území, kde vždy žili a dnes v něm chtějí žít Židé na jejich úkor.
Specifika českého přístupu k zahraničním konfliktům
Češi mají především snahu být znepokojeni každým názorem, který kolem nich proletí. Zřejmě je to dáno tím, že země ve středu nebo srdci Evropy spíše než pumpující orgán v těle připomíná průchoďák nebo nádraží. Vždy kolem nich něco projede, oni se tím nechají vyrušit, zaujmout a zapomenou na vše ostatní. Proto působí české postoje vůči izraelsko-palestinskému konfliktu tak vyhroceně a někdy i fanaticky.
Je to možná také tím, že Češi byli vždy zvyklí komentovat vše takzvaně z hospody a u piva. Tam to nepřipadalo být tak zlověstné, jako když něco podobného napíšou na internetu. Pochopte, když Lojza řekne Vojtovi, já tě zabiju, a u toho chlemtá pivo a ještě se olízne, nelze to brát tak vážně, jako když to napíše na internetu. Ale internet dnes připomíná slovo boží, a tak všechno, co se na něm píše, jak se říkalo dříve, co je v Rudém právu je pravda, se bere až tragicky vážně. A potom nemá váznout komunikace, při níž si lidé slušně vyměňují názory.
Izrael vs Palestina
Tento nadpis působí absurdně, protože Izrael považuje Palestinu dle svého svatého kánonu za svou vlastní. Izrael je Palestina, alespoň v podání ortodoxních Židů. Je třeba říct, že ne všichni lidé v Izraeli, tedy občané státu Izrael, jsou Židé případně Židé, kteří se hlásí k judaismu. To by se dalo říci o velké části obyvatel, kteří přišli třeba z bývalého Sovětského svazu a nyní mají izraelská občanství, případně o sekulárních Židech, tedy těch, které judaismus nezajímá. V takovém případě jakási platnost nároku na palestinské území v jejich myslích neexistuje, protože tento nárok je vznesen pouze v Tóře a jiných náboženských židovských spisech, a s nimi přeci Žid, který se nezajímá o náboženství, nemá nic společného.
Mýtus židovského národa
Někdo zde může namítnout, že přeci každý Žid patří do této množiny dědiců zaslíbené země, a i mnozí Židé by s touto perspektivou nesouhlasili. Například židovský autor knihy Vymyšlení židovského národa, Šlomo Sand, profesor na Tel Avivské univerzitě, rozporuje vyhnání Židů z Palestiny, které se mělo stát za doby okupování Jeruzaléma Římany. Podle něj Římané žádné masové vyhnání neprovedli. Jak se tedy Židé octli na tolika místech světa? Podle něj to bylo konverzemi jiných národů k Judaismu. Jednalo se například o Chazarskou říši či africké Berbery.
Sand jde dokonce tak daleko, a dokládá svá tvrzení mnohými historickými fakty, že současní Palestinci jsou vlastně tehdejší Židé, kteří přestoupili v době muslimské expanze na Islám. Podle této historické hypotézy, a hypotéza je vždy krok před potvrzením, není to tedy historický fakt, by tak Židé útočili na Židy při izraelsko-palestinském konfliktu. To pro řadu židovských odborníků na politologii a historii je naprosto vyloučené. S tím se nelze smířit.
Za mě jako antropologa, tedy člověka, který se specializuje na cizí kultury, mohu říci, že v mnohých směrech lze sledovat etnické odlišnosti jak ve fyziognomii a dalších rysech, jak u Palestinců tak u Židů, a Šlomova teorie mi připadá trochu přitažená za vlasy. V čem se Šlomem souhlasím je fakt, že k mísení národů a ras došlo a dochází, a proto lze těžko mluvit o nějaké tvrdé linii mezi dvěma etniky či národy. Ostatně na tuto hranici již narazili ve 30. a 40. letech nacisté u svých antropologických pokusů. Nakonec hledali původ plavovlasých Árijců nikoliv ve Skandinávii, ale v Tibetu, kde je úplně jiná fyziognomie tváří než taková, která panovala v německém akademickém prostředí a byla ustanovena jako vzor árijského člověka.
Situace se ještě komplikuje tím, že USA je naprosto nevyhnutelně na straně Izraele, ať se děje, co se děje. A díky čemu? Díky svému fundamentalistickému výkladu Bible, v tomto ohledu připomínají Američané de facto národy, o kterých mluví historik Šlomo. Tedy národy, které přestoupily na židovské náboženské pojetí reality. Jak prezident Biden tak exprezident Trump jsou součástí fundamentalistické americké kliky, která trvá na důsledném doslovném čtení Bible a podle Bible je přeci území Palestiny území Izraele. Tedy jdou jakékoliv kulturní a politické hry stranou, náboženství v USA hraje tu největší roli a protože je Bible především židovská, sdílí Američané sympatie prožidovské.
Rekvizice pojmů: vzdělaný zmatek
Pojem Holocaust se původně nevztahuje na židovské oběti v rámci 2. světové války. Pochází ze staré řečtiny a značí zápalnou oběť. De facto byl takovou zápalnou obětí Jan Hus, který se obětoval za své myšlenky. Dnes je tento pojem přímo vztahován právě k židovským obětem, ale nevztahuje se k nim nevyhnutelně. Stejně jako pojem antisemitismus je vztahován k židovské otázce, což je poněkud matoucí. Antisemita je přísně vzato každý, kdo má v nenávisti semitsky hovořící národy, a Semité jsou jak Židé, tak Arabové. Absurdní konstelace v této situace nastane, když Arab nesnáší Židy a naopak. Pak jsou oba přísně vzato lexikálně antisemité.
Je vidět, že manipulace s jazykovými pojmy vede k mnohým nesnázím a často k nežádoucím emocím a reakcím. Je třeba si dát pozor, abysme se nestali obětmi pojmů. Co se stane, když k něčemu takovému dojde, je vidět na nacistickém Německu. Řada lidí se divila, jak mohl tak vzdělaný národ být schopen takové krutosti. Právě proto, přátelé. Řada německých filozofů totiž svůj národ nabrífovala vznešenými pojmy jako je třeba nadčlověk, v nichž samotných neměla jasno. Německo za Hitlera je příkladem toho, jak dopadně někdo, kdo je vzdělaný, ale na vzdělání prostě nemá buňky. Často se říká, že vzdělání je lékem na všechny společenské neduhy. To si nemyslím, a ostatně se to i experimentálně neslavně prokázalo na několika miliónech Němcích i jinde.
Závěr
Kdo tedy stojí na té správné straně v izraelsko-palestinském konfliktu nebo snad v palestinsko-izraelském konfliktu? Je to konflikt, na který se nevztahují humanistické perspektivy Evropy? To je poněkud absurdní výrok, vzhledem k tomu, že křesťanství bylo předskokanem humanismu, křesťanské humanistické perspektivy se do Evropy dostaly právě z oblasti Blízkého východu, z Bible, která je orientální, nikoliv evropskou knihou.
Chce to rozum a srdce. To ve správném poměru vám pomůže tuto spletitou bolestnou otázku správně odpovědět.
Autor je psycholog, antropolog a religionista. Je politicky neutrální a nediskriminuje žádnou rasu či etnický původ.
Zdroje:
Šlomo Sand. The Invention of the Jewish People. 2010. Verso (Původní vydání 2008 v hebrejštině).
Miloš Pojar. T. G. Masaryk and the Jewish Question. 2019. Karolinum.
Jiří Hanák: Co to je, když se řekne…
V.V. Tydlitátová, I. T. Budil, L. A. Novotná, Z. Tarant. Encyklopedie dějin antisemitismu. 2013. Západočeská univerzita.
Hans Küng, Židovství. 2016. Barrister & Principal.
G. E. Schafft. From Racism to Genocide: ANTHROPOLOGY IN THE THIRD REICH. 2004. University of Illinois Press.
Nur Masalha. Palestine: A Four Thousand Year History. 2018. Zed Books.
