Článek
Psychokecy v knížkách seberozvoje či moudra od psychoodborníků jsou nic oproti tomu, co vás naučí jedna malá holka.
V Česku je totiž všechno opačně, psycholog je často slabý na nervy, psychiatr je psychouš a tajtrlík, pedagog demagog, řemeslník psycholog, profesor je na nic, samouk je profesor, uměnovědec nenávidí umělce a jejich projevy, lékař nesnáší léčení a nemocné, zato miluje nemoci, soudce nevěří ve spravedlnost, učitel neumí učit, zato ten, který učit umí, nemá školu na učení a tak učit nemůže, podnikavý člověk nedostane dotace zato ten, který nedělá vůbec nic je dostane právě proto, školomet s několika tituly z různých oborů je diletant, zatímco člověk s geniálním mozkem se kterým si vystačí je renesančním týpkem, který má recept na všechny problémy světa a je nezaměstnaný. A nedostane ani dávky.
To je ta vaše kocourkovská republika, na co si tady hrajete? Brzy s tím půjdete do kýblu.
Pipi se na vás totiž chystá a pěkně vám pocuchá nervy.
Chápete, že abyste ze života něco měli, musíte ho otočit naruby? Začínáme, bude to jízda, držte si klobouky nebo paruky.
Předpoklad č.1.
Pipi neměla nikoho z rodiny, kdo by ji buzeroval, hlídal a otravoval
Nechme ji nyní nebo spíše její biografku promluvit:
„Kdysi měla Pipi tatínka, kterého měla strašně ráda. Měla samozřejmě i maminku, ale na tu se už ani nepamatovala. Maminka totiž zemřela, když Pipi byla ještě úplně malá v kolébce… myslela, že je maminka v nebi a malou skulinou se na ní dívá, a tak jí někdy zamávala a řekla: „Jen se o mě neboj! Já se o sebe postarám.“
To je ale žúžo viďte. Nikde žádné matky, které ustaraně kontrolují váš prostor, nesmíte spadnout ze stromu, nesmíte se ušpinit, nesmíte si hrát na ulici, co kdyby vás zajelo auto. Přímo recept na neurózu v dětství a na neurotika v dospělosti.
Pokud se již nemůžete zbavit svých otravných rodinných příslušníků, nezbývá vám než jen si z jejich kontrolorských řečí nic nedělat, a naopak přidat a vyvést jim nějakou lumpárnu.
Ono to totiž není vůbec lumpárna, jen něco moooc přirozeného pro někoho, kdo je plný energie a života jako malá Pipi.
Předpoklad č.2.
Pipi uměla mlžit
Lidi se nejvíc vozí na tom, co z vás vytáhli. Hrají si na svatoušky a citlivky a pak s tím, s čím se jim svěříte, zachází jako svině. Proto preventivně mlžte.
Nechme znova promluvit Pipi:
„Ano, lhát se nemá, nikdy,“ řekla Pipi: „A kdo by taky na mně mohl chtít, abych pořád mluvila pravdu, když jsem jenom dítě, maminku mám andělem a tatínka černošským králem a celý život jsem strávila na moři?“
Předpoklad č.3.
Pipi reagovala na útok ještě větším útokem
To je to, o čem se vás chtějí psychouši doma či v práci nebo někde v poradně přesvědčit, aby si z vás zpracovali takové to bezduché želé. A hlavně abyste jim tu opičárnu nerozšlapali jako divocí buvoli, tak z vás prostě dělají vola nebo krávu.
Buďte jako Kristus, nastavte jim svou druhou tvář. Zajímavé je, že i v tom jsou vedle jak ta jedle. Kristus po celou dobu své dráhy svým spoluobčanům vyhrožoval, jak je bude na konci časů soudit, a že skončí v ohnivé gehenně. Tak ta facka, kterou si nechal dát, byla jen předehra k jeho tvrdé protireakci.
Když na vás někdo zaútočí, jak říká i český omezený trestní zákoník, musíte vyvinout obranu silnější, než je útok. Nejlépe dvakrát takovou. A když na vás lidé útočí slovy, platí to dvakrát.
Scéna:
Šikanátor: „Koukněte na ty vlasy, je jako liška. A ty boty! Sáhl Pipi na cop. To jsem se popálil…“ „Nejsi zrovna zdvořilý k dámám.“ Popadla ho a vysadila ho na větev.
A tak to šlo s jedním za druhým…
Předpoklad č. 4
Pipi reagovala na útok úřadů a takzvaných autorit tak, že jim popletla hlavu. Není to těžké, žádnou bednu totiž sami nevlastní.
Scéna:
Strážník: „Ty patříš do dětského domova.“ Pipi: „Já už v něm místo mám.“
Strážník plný arogance: „Ale holčičko, ty jsi nám nerozuměla, ty patříš do skutečného děcáku.“
Pipi: „Smí se v tom vašem domově mít koně?“
Strážník: „To ne“.
Pipi: „A opici“?
Strážník: „Jasně že ne“.
Pipi: „V tom případě si shánějte děti jinde, já se stěhovat nebudu.“
Předpoklad č.5
Pipi uměla školu hrou
Scéna:
Učitelka: „Nechceš k nám na chvilku přijít do třídy?“
Pipi: „To radši ne,“ řekla Pipi upřímně a opřela se na stromě pohodlně o větev. „Mně by se z toho točila hlava. Máte tam té učenosti tolik, že by se dala krájet. Ale třeba jí trochu vyletí oknem a naskáče mi do hlavy.“
Upřímně z českého školství by geniální pedagog a zakladatel školy hrou J. A. Komenský zvracel. Českou školu jsem nesnášel, české úči taky. Jen mě otravovaly život. Blbé komentáře, útoky, a to vše jen proto, že mi to myslelo, narozdíl od nich. A já si to nenechal líbit. Odjel jsem za vodu. A tam se dalo volně dýchat, a teď mám tady taky právo dýchat a dělat si s vámi co chci, stejně jako Pipi. Není divu, že Pipi pochází ze Švédska, kde Komenský své pedagogické metody zanechal přímo švédské královně. Tomu, že nezanechal nic vám, se nedivte.
Na co si tady hrajete? Potřebujete tituly, kredity a a impaktované časopisy, v hlavě máte slámu, a pak si na pozice, které určují sociální běh společnosti, na ředitele institucí, na dozor nad společností dosazujete šašky, kteří nemají nic z toho, co vy požadujete jen proto, že tím chcete někoho mlátit jako kladivem po hlavě.
Podívejte se na svou politickou garnituru. Podívejte se na vaše korporátní manažery. Podívejte se na vaše kapitány průmyslu. Na vaše miliardáře a milionáře. Kolik z nich rozumí lidem, psychologii, společnosti a mají kouska srdce? Houby s octem, žádný. A ti, co ho měli, vymřeli z vaší trapné buzerace na nějakou psychosomatickou nemoc. Už chápete, jak příšernou karmu máte na hlavě? Myslíte si, že to vykompenzuje to, že na nějakého psychouše, kterému prdly nervy a začal střílet, naložíte vaše hříchy a pošlete ho jako kozla do pustiny případně mu ještě dáte posmrtně kytku a bude vymalováno? Tak to ne, svatoušci.
Předpoklad č.6
Pipi se s drzouny nemazlila a dala jim co proto
Scéna:
Přišel pán, který chtěl vyvlastnit její domov, asi si ho koupil ve zmanipulované tombole:
„Tenhle dům se bude bourat, tak šup pryč.“
Pipi: „Tak kdy s tím začneme, s tím vytloukáním?“
Pán se k tomu neměl, byl nějak zaražený.
Pipi: „Tak teda natluču já tobě. Mně se zdá, že by ti menší výprask neuškodil.“
Několikrát vyhodila tlustého pána do vzduchu. Vynesla ho k autu a hodila na zadní sedadlo.
Pán nastartoval, odfrčel a už se tam neukázal.
Znáte to tady vůbec? Krásné Česko, pchá? Jedna polovina hamtá a pak, když má svůj brloh jistý, tak útočí na druhé a směje se druhým ze svého kutlochu, a na druhou útočí jejich výsměch a exekutoři. Tomuhle říkáte krásná země? Smradlavá hnusná díra je to! Kdo si to nenechá líbit je jako Pipi, ta si s parazitem okamžitě poradila. Myslíte, že máte nárok na to otravovat druhým život? Tak uvidíte. Pipi vám dá.
Chcete-li být jako Pipi, můžete se to naučit. Až budu mít náladu jako Pipi, třeba na to téma udělám komerční seminář. Jestli se mi bude chtít, ale teď jdu lézt na stromy.
P.S.
Pro ty, kteří budou tvrdit, že to takto nefunguje, mám jediné řešení. Vyzkoušejte to. Jak říká můj duchovní přítel, buddhistický vůdce: „Lék funguje jen tehdy, když jej opravdu berete, a ne když pouze civíte na recept a složení.“
A každý, kdo by jen pomyslel o tomto článku nebo autorovi něco zlého, chtěl přidat nějaký zlý komentář či na něj koukl úkosem, bude potrestán Pipi tím, že ho škaredě vytahá za vlasy či za paruku.
