Článek
Kauza jako z Kmotra nebo kauza kmotrů?
Beninské ženy. Máte pocit, že jsou naivní? Povedené trio se jich nebálo, měli se zamyslet než zašli za beninskou notářkou…
Z médií se dozvídáme, že měli ředitel Motola Miloslav Ludvík, jeho kamarád Pavel Budinský a šedá eminence českého byznysu Miroslav Jansta ďábelský plán. Ludvík a Budinský se udělali na vynucených úplatcích a potřebovali je zlegalizovat. Daňové ráje jako je Kypr nebo Seychely, tam už bylo asi narváno, tak zvolili africký Benin. Zde založili papírovou akciovku, Janstovi nabili kešenu a on jim mezi popíjením džusu s tonikem v beninském hlavním městě a pozorováním černých krasavic, jejich potěmkinovskou firmu vykešoval.
Evropská žalobkyně Laura Kövesi pod kterou se korupční kauzy v EU stékají jako Vltava. Tato paní nebude mít slitování, má za sebou několik tisíc odklizených korupčníků.
Jenomže tohle povedené trio nepočítalo s tím, že se dostali mimo dohled Čechů. Vzhledem k tomu, že Ludvík a Budinský ukrajovali z unijního, posvítili si na ně jiné šajby z EU, samozřejmě prostřednictvím svých českých zástupců. Spadla klec a teď se to bude táhnout roky, než někteří protagonisté nejspíš skončí patologovi na stole.
V Česku jsou velmi jednoduché podmínky pro to, jak podvádět, ale složité pro to, jak poctivě podnikat
Co z tohoto případu vyplývá? To, že v Česku je velký prostor pro podvody, ale záměrně zúžený prostor pro poctivé podnikání. Mám na mysli úplně všechno od daňové politiky až po zajištění školky pro dítě. Blatantní jsou případy, kdy se veřejně prodávají české i offshorové společnosti a každý ví, že se používají k tomu, aby se v nich chovali bílé koně. Zatímco zkuste nezaplatit halíř vyměřené daně a zaklekne na vás finančák jako divá saň.
Vyplácí se to Čechům podvádět?
Nedivte se, že to tu vypadá, jak to vypadá, nikdy to nebylo jiné.
Budu vám vyprávět jeden příběh. Příběh člověka, který by strčil kdejakého Janstu, Ludvíka, Budinského nebo dokonce i Jelínka, který dokázal jednomu Američanovi prodat i Karlštejn, do kapsy. Pointa tohoto příběhu by vás měla poučit o tom, že české (pod)vodnické prostředí se jeho protagonistům nevyplácí. Ono totiž sedět někde ve vile, na kterou jste si nakradli, jezdit luxusním vozem, na který nedosahuje ani váš roční plat, se vám vyplatit nemůže nikdy. Přijdete u toho o nervy, klepete se jako ratlíci, kdy už na vás někdo zaklekne. Sice jste se na tom domluvili s kamarády, ale sami víte, že stejně jako vy sami ani oni nemají zas tak rovnou páteř. Když na ně někdo zatlačí, sesypou se stejně jako vy.
Viktor Lustig, muž, který prodal Eiffelovku do šrotu
Jedna z mála fotek Viktora Lustiga.
To však nebyl případ jednoho Čecha, Viktor Lustig se jmenoval. A v Česku, v jednom malém podkrkonošském zapadákově, malém městečku Hostinném, začíná jeho příběh.
Malebné náměstí v Hostinném.
Kdo nic neriskuje, nic nezíská.
Česká Wikipedia o Lustigovi říká, že to byl Žid. To musí být nějaká mýlka, Lustig se narodil v roce 1890 jako syn počestného, ale bohatého městského zastupitele Hostinného. S vyhlášenými židovskými gangstery spolupracoval až v New Yorku a možná proto je s nimi spojován.
Až na výjimky, kdy využíval někoho jako asistenta, to byl sólista. V Hostinném a Česku se smrtelně nudil, což je pochopitelné, a tak s prostředky otce odjel na zkušenou do Paříže. Za svou kariéru používal na 45 identit. V průběhu 16 let byl padesátkrát zatčený. Viktor Lustig byl podle úmrtního listu ve skutečnosti Robert V. Miller, a měl v něm napsáno: obchodní příručí.
Lustig, což znamená hravý nebo legrační, měl talent na jazyky. Naučil se postupně francouzsky, anglicky a nakonec ve vězení i italsky.
Tento obchodní příručí byl jednu dobu velmi dobře situovaným hrabětem, pařížským vládním úředníkem, prostě vším, co se mu zamanulo. Zabýval se všemi možnými obory od sbírání motýlů až po hlubokou filozofii. Jeho metoda byla velmi účinná, nebyl totiž vlezlý, což je poměrně nečeské, a čekal, až se jeho oběť rozlouskne sama.
Na tuhle úroveň podvodnictví musíte být hodně autentický. Viktorův problém byl ten, že nikdy nevěděl, kdy přestat. Zřejmě to byl jistý gamblerský rys, který se naučil v Česku, bývalém pohrobku Rakouska-Uherska, jehož vrcholní představitelé jako třeba ctihodná Marie Terezie byli gambleři. To je závislost, které se jen tak nezbavíte a ničí všechny kolem vás. Češi jsou především gambleři se vztahy a s vlastním životem. Ale ještě nejsme na konci příběhu. Teprve se rozehříváme.
Moje práce není ilegální, já pouze vyhledávám lidi, kteří dělají ilegální věci a já jsem jim v tom nápomocen.
To není citát ze současné kauzy Ludvík-Jansta-Budinský, ale přímý výrok Viktora Lustiga.
Muž, který se vysmál Caponemu a ten mu za to ještě zaplatil
Al Capone, muž, který nakonec dojel na své účetnictví
Lustig se sblížil se židovskými gangstery Rothsteinem a Arnsteinem. Rothsteina přesvědčil, aby zařídil setkání s Al Caponem. Představil se mu jako investor. A půjčil si od něj říká se až 100 000 dolarů, částku, kterou slíbil do několika měsíců rozmnožit. S Caponem se nežertovalo, byl to jeden z nejkrvavějších gangsterů zlaté americké éry. Působil i v Chicagu, městě, kterému se přezdívalo české.
Češi ostatně do Ameriky importovali nejen svou poctivou práci, ale i své podvodné zvyky. A ty se v ní začaly šířit ve velkém jako virus. A vidíme to i na současném manželovi jedné Češky, který se dostal až do Bílého domu. V některých chvílích je poslouchat Trumpa stejné, jako kdybyste slyšeli české politiky. Naučil se očividně z Česka mnohé. A také i to, jak zradit sám sebe. V tomto určitě nezklame stejně jako Lustig.
Lustig po dvou měsících přišel ke Caponemu, omluvil se mu, že investice ne vždy vyjdou, a celou částku mu vrátil. Capone byl ohromen jeho poctivostí, a tak mu zaplatil 5 000 USD jen tak. A s tím právě Lustig od začátku počítal. Viděl do Caponeho jako do výkladní skříně. Reputaci si tedy udělal. Na nejvyšších místech v galerii či spíše galerce.
Banka, která zaplatila Lustigovi za to, že ji okradl
V roce 1922 byl Lustig v Missouri a navštívil u té příležitosti American Savings Bank, přičemž projevil zájem o jednu farmu v úpadku. Slíbil bance 22 000 dolarů v cenných papírech, nicméně během jednání vyměnil obálky a vzal si jak cenné papíry, tak peníze. Jeden by si řekl, že se po něm po takovém podvodu slehne zem. To by však nebyl Viktor Lustig, aby z vlastního podvodu ještě nechtěl dál vytěžit. Ve městě zůstal a byl okamžitě vypátrán soukromými bankovními vyšetřovateli. Nejen, že je přesvědčil, aby ho pustili, ale ještě i k tomu, aby mu dali 1 000 dolarů navíc, aby se prý nezjistilo, že je tak snadné banku podvést a nedošlo k hromadné panice střadatelů, čímž Viktor samozřejmě pohrozil.
Lustig dává Eiffelovku do šrotu
Eiffelovka je často rezavá, nedávno byla plná rzi před Olympiádou
V roce 1925 se Lustig nebo Miller, jak chcete, vrací do Paříže. A narazí na článek o Eiffelově věži, který píše o tom, že je to velmi náročné udržovat ji v provozu. A tak ho napadne ďábelský plán, co kdyby ji prostě prodal do šrotu. Ubytuje se v luxusním hotelu a pozve si k sobě do salónku několik vytipovaných podnikatelů, kteří jsou z oboru, který potřebuje. Výkup šrotu. Předem měl na jednoho z nich spadeno. Hostí je a vozí po Paříži a předstírá, že je jedním ze státních úředníků tajně pověřených k jejímu prodeji. Nakonec se ozve jen jednomu z nich a nabídne mu cenu. Do záležitosti se vloží manželka podnikatele a už se zdá, že je po kšeftu. Viktor je jí totiž podezřelý. To by nebyl Viktor, aby ubral. Naopak ještě přidá. Řekne si o úplatek. A světe div se, v očích tohoto podnikatele jeho důvěryhodnost náhle vzroste.
Přeci jenom je to logické, když je tím špatně placeným státním úředníkem, že. Tak Lustig vyinkasuje peníze a zmizí. Po svém aktu neustále kontroluje noviny, nic v nich není, podnikatel prostě nechtěl mít ostudu a tak nic nepráskne. Nicméně, s jídlem roste chuť a tak to chce Viktor zkusit znovu, tentokrát však Pařížany nenapálí. Tak tak uteče zpět do New Yorku.
Ještě malá odbočka k současné kauze. Ono totiž je podvádět a podvádět. A tyhle kauzy jako Jansta-Ludvík jsou všechny jedna jako druhá. Je vidět, že ani v podvodech nemají Češi žádnou fantazii a jsou zoufale nudní. Odhalit jejich machinace je stejné jako upozornit na toho 150 kilového muže, který vás sleduje a snaží se u toho schovávat za stožárem elektrického vedení.
Prostě nuda, zoufalost, šeď, nejspíše si tohle nedávné Motolské trio připadalo hrozně důležitě jako z filmu Kmotr. A přitom bylo jen trapně otřepaně české a ve stylu malého kmotříčka. Zpět však k jinému formátu, velkému formátu Viktora Lustiga Millera.
Tajemný stroj na peníze
V Americe prezentuje Lustig na různých místech a různým lidem svůj stroj na peníze. Před očima podnikatelů předvede, že ze stroje vyjede 100 USD bankovka, varuje však, že bude muset uplynout ještě několik hodin pro to, aby vyšla další. Podnikatelé jsou ochotni stroj koupit za 25 000 USD, jenomže ze stroje už nikdy nic nevypadne. A to už je náš milý Lustig fuč.
Jednoho dne ho zatkne místní šerif a on jej zvládne přesvědčit, ať ho pustí, a ještě mu prodat svůj zázračný stroj za 10 000 USD. Až šerif zjistí, že ho Lustig napálil, běsní. Najde ho a dá mu pistoli k hlavě, Viktor zcela chladně avšak empaticky konstatuje, že to bude tím, že se stroj porouchal. Zachrastí s ním, a náhle z něj vypadne 100 USD bankovka. Šerif mu znovu uvěří a nechá jej jít.
Viktorův konec
Viktorův konec je tristní, zemřel tam, kde Al Capone, v Alcatrazu a to na banální onemocnění. Vzhledem k tomu, že o něm všichni věděli, že pořád fixluje, nikdo mu jeho smyšlené, ale v tomto případě pravdivě popsané zdravotní potíže neuvěřil.
A jaká je tedy lekce pro české zkorumpované prostředí jak ekonomické, kulturní tak mentální?
Jednoduše ta, že se vám to prostě soudruzi nevyplatí.
Zdroje:
Victor Lustig: The Life and Legacy of the 20th Century’s Most Notorious Con Artist Charles River Editors
V Česku je 1 milion a čtvrt obchodních společností, z nich 40% nedodržuje zákon a nenaplňuje jeho požadavky pravidelného vyplňování daňových výkazů do obchodního rejstříku.
