Článek
Do politiky se dostanou různí lidé. Někteří mají záměry čestné a časem je politika semele, jiní zůstanou s čistým štítem až do konce. A pak jsou tací, kteří připomínají skořápkáře někde na nádraží. Hrají na vás habaďůru. Mám v ruce kuličku nebo ne? Jen tak, aby uspokojili vaši zvědavost a odvedli pozornost od jejich podvodu, vám něco dají. Na něco přispějí, něčemu se věnují, i kdyby to normálně neřešili vůbec.
Ale pozor. Až se dostanou k veslu, tak začnou s nápadnými gesty, zatímco si nenápadně začnou ulívat malou domů. Jak takové chytráky detekovat ještě předtím, než je zvolíte? Jak si prověřit politika, než v této zemi napáchá nevratné škody? Pojďme se takovým expertům podívat na zoubek.
Vím, jak řídit společnost, kauza úspěšného podnikatele
Různí podnikavci, malí a velcí kapitáni průmyslu, vás mohou oslnit, dokonce až tak, že vám svými příjmy a velikášskými plány vytřou zrak. Řídit stát jako firmu, chemičku či rohlíkárnu, žádný problém! Problém spočívá v tom, že stát není mlíkárna. Vyžaduje poněkud širší rozhled než majitele firmy, který denně kouká na tabulky a sleduje kolonky má dáti dal. Stát je sociálně-kulturně-ekonomický projekt a vyžaduje spíše člověka, který je schopen číst mezi řádky.
Někoho s vysokou školou. Nemusí být ta oficiální, ale určitě vysoká škola života. Někoho, kdo rozumí potřebám podnikatele i běžného občana. Kdo byl v jejich kůži, a to lidé narození se stříbrnou lžičkou v ústech zpravidla nebývají, není-liž pravda?
„Já už jsem si nahrabal dost,“ naznačuje takový prominent, nepotřebuji víc. Jenomže jak by vás měly poučit kauzy z posledních let, je to spíše naopak. S jídlem roste chuť. Takoví lidé neváhají použít státní struktury, aby jejich prostřednictvím nakrmili své podniky a získali různé jiné výhody.
Pochybné a rádoby kreativní názvy politických stran
Jeden trik, který používají zkušení podvodníci, je strčit vám pod nos tak velký podvod, že se nedá přehlédnout. Počítají potom s tím, že si někde uvnitř řeknete, tohle by přeci nemohl myslet vážně, ovšem ta reakce je jen podvědomá. Třeba když si politická strana dá do názvu Zloději. Jedna taková strana se jmenuje podobně a řada lidí jí volilo. Připadá vám to vtipné? Mně ne, a ani vám by to nemělo lichotit. Nomen omen, říkali staří Římané, a měli pravdu.
Humor do politiky jistě patří. Na odlehčení, ale rozhodně si nemají politici dělat šoufky ze svých voličů. Svého času kandidovala takzvaná Balbínova poetická strana, ale tihle hoši to měli jako happening, nemysleli to vážně. Stejně jako v roce 1981 ve Francii kandidoval na prezidenta komik Coluche. Sám se vyjádřil, že to nemyslí vážně, jen chce vyprovokovat veřejnou debatu o tom, co je špatně. Jeho vlastními slovy, klaun by neměl být prezident a prezident klaun.
„Jsem tak chytrý, že už nikdo chytřejší být nemůže“
Jsou politici, kterým to vidíte rovnou na obličeji. Říkáte si, tenhle pán rozhodně na chytrého člověka nevypadá, tak proč mluví tak moudře? Za tímto tajemstvím často stojí jednoduše bezostyšnost. Vím o jednom ministrovi, kterému napovídala v kuloárech odbornice. Doslova si pamatuji, že jí řekl, všechno mi to řekněte a já to pak povím na kameru. A takhle udělal dojem, že je chytrý, přitom jen papouškoval někoho, kdo ví, co říká.
A jak to poznáte? S detektorem lži asi zrovna po kapsách nechodíte, ale něco vám pomoct může. Dejte na svou intuici a to, jak věci vypadají. Vypadá-li něco jako opice, asi to je opice. Pokud někdo vypadá a chová se jako hlupák, i kdyby u toho občas mluvil sebemoudřeji, nejspíš je to hlupák.
Tak už jste o něco chytřejší o pár špinavých triků, které na vás politici zkoušejí. Možná už jste je znali dávno, ale opakování matka moudrosti.
