Článek
Svatá Monika se narodila v Alžírsku v roce 332 n. l. a vdala se za Římana. Byla berberského (afrického) původu. Její manžel ji podváděl a trpěl záchvaty vzteku. Narozdíl od jiných manželství však v tomto svazku nedocházelo k domácímu násilí. Monika si svého manžela dokázala ukočírovat sama. Tchýně se s ní nesnášela. Ona však ze všeho nejvíce chtěla, aby napjatá situace v rodině nedopadla na jejího oblíbeného syna Augustina. Toužila, aby se stal křesťanem. Jenomže ten jí místo toho dělal starosti. Žil s milenkou a zahrával si s odpadlými křesťanskými naukami manichejství. Což byl směr, který učil, že Ježíš neměl fyzické tělo, že hmota je zlo a podobné jiné představy, které se na míle lišily od křesťanství.
Jeho matka Monika se modlila a modlila a léta se nic nedělo. Ale jak poznamenal jeden z biskupů, kterého za Augustinem bez výsledku poslala, z tolika slz se musí křesťan zrodit, i kdyby nechtěl. A to se taky stalo, Augustin se stal jedním z předních křesťanských ideologů 4. století. Byl to on, kdo vymezil církev a stát a spojil je v jeden celek, který fungoval zčásti odděleně, ale jinak spojený duchovním mostem. Je autorem epochálního díla O Boží obci, kde vysvětluje své představy fungování světského i duchovního světa.
Monika nakonec uspěla i u svého manžela a tchýně a udělala z nich křesťany. Její osud se tím zmírnil, manžel už tolik nedivočil. Ostatním ženám však radila, aby raději v slzách trpěly pod jhem manželským a tolik se mu nevzpouzely. Radila jim, ať se raději nechají bít, než aby odešly. Ostatně její doporučení vydrželo v různých obměnách v manželských vztazích až dodnes. I když je dnes možné o násilí ve vztazích mluvit, jak soudy, tak veřejnost nejsou schopny takové jednání řádně potrestat. Možná kdyby Monika žila dnes, hodně z toho, co učila ostatní ženy a také svého syna by přehodnotila.
Občas bývá vyobrazena s palmou, která je v křesťanské ikonografii spojována s mučednictvím. Palma symbolizuje především vítězství ducha nad hmotou. V případě Moniky to bylo tak, že zesnula z přirozených příčin a neměla to „štěstí“ jako jiní mučedníci být setnuta či umučena někde na římské periferii. Mučila se však sama nad svým nezdárným synem. Výsledky to přineslo, Augustin se stal jedním z nejznámějších lidí na světě.
Dá se také směle říci, že i když si toho dnes nejsou křesťané tolik vědomi, vnesla Monika se svým synem do křesťanství i potřebný africký prvek. Matka je v africkém pojetí někdo, kdo se opravdu o osud svého syna stará v plném slova smyslu. Není to někdo, koho jen baví rodit děti (ano, i takové ženy jsou), nebo mít velkou rodinu. A přesně taková Monika byla, její vazba se synem se rozhodně nedá přirovnat k dnešní opičí lásce či u Augustina k nějakému mamánství. Naopak, Monika byla žena, která usilovala o to, aby její syn byl opravdu světu užitečný. To se jí nesporně podařilo.
Monika není případ světice, která by se snažila o zlom krk obrátit na víru celý svět, stačilo jí, že byla užitečná svému okolí. Není proslulá heroickými projevy ani hlubokými filozofickými myšlenkami. Její výroky zapsal její syn a zachoval se jich pouhý zlomek.
Životní příběh Moniky a její roky strávené usilovnou modlitbou za syna jsou hlavně ukázkou síly dobrých intencí. Pokud meškáte život se zapšklými myšlenkami a přejete druhým jen to nejhorší, případně jim nepřejete vůbec nic, tak bude konec vašeho života takový, jaký přejete druhým. Už za života máte dost pekla, které potřebujete distribuovat do svého okolí. Vaši společnost mají ostatní a především vy sami za trest. Zatímco pokud žijete s dobrými intencemi a posíláte dobrou energii těm, kteří si to zaslouží, a nemarníte ji jen na hlouposti, máte úplně jiný život.
A kolem vás se může stát zázrak. Tak, jako se to stalo Svaté Monice.
Zdroje:
A. Forbes F. The Life of Saint Monica. Alpha Ed.
Leon Cristiani. Saint Monica & Her Son: (331-387). Pauline Books.
