Rusko-ukrajinská válka má svou obdobu v irácko-íránském konfliktu

Pojítko mezi druhem války, kterou vede dnes Rusko na Východě, a válkou Íránu s Irákem, spočívá v osobě ředitele vnější rozvědky Jevgenije Maximoviče Primakova. Ten byl za irácko-íránské války hlavní spojkou mezi Ruskem a Irákem a přítelem Saddáma Husajna. Následně se stal poradcem a mentorem současného ruského prezidenta Vladimíra Putina. Mladý Putin od Primakova kompletně převzal základní ekonomické nástroje pro oživení tehdejšího Ruska a dobře si zapamatoval orientální strategie vedení války, které mu Primakov důsledně vylíčil.

Íránsko-irácká nebo také irácko-íránská válka začala, stejně jako ta rusko-ukrajinská, konflikty v pohraničí, a to v roce 1980 a trvala až do roku 1988. Stejně tak, jako ji jedni označují za válku íránsko-iráckou a druzí za válku irácko-iránskou, se i současná válka vykresluje buď jako rusko-ukrajinská nebo jako ukrajinsko-ruská, podle toho, kdo a z jakého úhlu ji hodnotí.

Rusko svou válku označilo za speciální operaci, tedy nikoliv za válku. A podobně propagandisticky neprůhledně začal a probíhal i íránsko-irácký konflikt. Dlouho se nedalo rozplést, proč vlastně vzniknul a proč trval tolik let.

Typ této války, kde docházelo k upotřebení staré munice, zapojení Západu, a hlavně ke specifické teologii vedení války, je obdobný tomu, co dnes vyvádí Rusko. Někteří pozorovatelé tvrdí, že Putin je ochoten vést válku i 100 let. A tento druh smýšlení Rusko nezískalo přes noc. Inspirovalo se právě v konfliktu vedeném nejvyšším íránským ájatolláhem Rúholláhem Chomejním.

Nebudu dopodrobna popisovat, jak konflikt Íránu s Irákem vypadal, s tím se můžete seznámit v televizních dokumentech, třeba v těch, které přikládám níže. Jednoduše řečeno, jednou se přiklonila štěstěna na jednu stranu a pak na druhou. Už už měli Íránci všechno v kapse a jémine, něco se stalo. Třeba Irák dostal nové zbraně ze Západu. Stejně tak zase jindy Irák vítězil a Chomejní se domluvil s Francií na dodání nových letounů, které vojenské úspěchy překlopily na druhou stranu.

Bylo to jako korouhvička, která se jednou klonila na tu stranu a podruhé na stranu druhou. Řešení konfliktu bylo třeba hledat v hlavách vůdců dvou zemí. Saddám Husajn žil po desetiletí mimo realitu, avšak povzbuzován Sovětským svazem, jemuž dech došel uprostřed konfliktu díky výbuchu Černobylu a ztrátám v Afghánistánu. Sověté nemohli sedět na dvou židlích. Na svého spojence proto postupně zapomněli.

Zatímco Írán dráždil USA a jiné západní země natolik, že nevěděly, co si o něm mají myslet. Dokonce popírali porušení Ženevských konvencí ve chvíli, kdy se Saddám v zoufalství uchýlil k užití chemických zbraní a tím vychýlil váhy války, a hlavně vyděsil celý civilizovaný svět. Podobně dnes Putin řinčí spolu se svými propagandisty atomovými zbraněmi jako by nechápal, že atomovka bude fatální i pro něj.

Nejpodstatnější však ve válce nebyl Saddám, ale nejvyšší íránský vůdce. Diplomaté a státníci všech zemí se ptali: „Co vlastně ten Chomejní chce?“ To nikdo netušil, včetně nejvyššího íránského vůdce samotného.

Válka nakonec neměla vítěze, skončila tak, jak se říká šul nul, obě země se prostě stáhly za svou demarkační čáru. A nastalo velké mlčení. Saddám Husajn mezitím nabyl nepatřičného sebevědomí a vyprovokoval válku v Zálivu. Výsledkem byla jeho mrtvola natočená v nedůstojném prostředí kdesi v bagdádském sklepě.

A Chomejní? Ten zemřel na rakovinu žaludku. Jeho bláznivé nápady mu postupně vyžraly žaludeční stěnu.

1.4. je dnem zlomyslného vtipu na účet druhých, aprílu. Tento svátek nepochází z Evropy, původně to byl starobylý íránský svátek Sízdah be-dar. Nechť je poučením pro ty, kteří nic nemyslí vážně, podnikají akce, které jim připadají být vtipné, ale nemyslí při tom na druhé a chybí jim dlouhodobá strategie. Když se to totiž přežene a někdo je na „prankování“ (z anglického slova prank, zlomyslný trik nebo špatný skutek) závislý, snadno z toho vznikne něco obludného, co se mu sice nasype zpátky na hlavu, ale nadělá při tom mnoho zla a neštěstí.

Když Rusko s velkou pompou ve čtvrtek 24. února 2022 ráno přepadlo Ukrajinu, tak to řada státníků, členů tajných služeb mnohých států a také obyčejných lidí považovalo za špatný vtip. Snad nějaký apríl nebo co. A on to vlastně špatný vtip byl, moc špatný. Vtip, který se vrátí na hlavu toho, který jej vymyslel. Putinova strategie vedení této války spočívá v podobném přístupu, jaký měl nejvyšší vůdce Íránu. Ten také neměl v hlavě tu čáru, ten bod, kdy by chtěl přestat. Gravitace věcí nakonec konflikt ukončila, ale konečné rozhodnutí nezůstalo v rukou těch, kteří válku vedli.

Putin ani nikdo z jeho poradců nemá v hlavě termín ukončení konfliktu, ani se o to nesnaží, ale mají jako svou doktrínu íránskou strategii protahování střetu pro nic za nic. V podstatě se jejím vedením prezentují a baví a dělají si z celého světa zlomyslný dobrý den.

Tato strategie je starobylá a také kulturně značně zaostalá a vedla k tomu, že ze současného Íránu se stala myšlenkově, obchodně i kulturně izolovaná země. Za to, že ji převzalo Rusko, ať tomu bylo jakkoliv, kulturním či duchovním přenosem, platí svou izolací a tím, že je celému světu pro smích. Rusku se děje přesně to, co při íránském svátku Sízdah be-dar. Dohody s ním už dnes každý soudný člověk považuje za špatný vtip.

Jaké je tedy řešení konfliktu? Je to únava, nedostatek munice nebo snad zásah Velkého Bratra? Ani jedno z toho. Duchovní energie, která podporuje tento konflikt, není bezedná. Džin, který byl vypuštěn z láhve, se vrátí zpět. A láhev si odnese její původní majitel. Věci se přece musí vrátit těm, kterým patří.

K ukončení atmosféry, která přispívá k protahování tohoto konfliktu, můžete přispět také vy sami osobně. Přestaňte dělat hloupé a zlomyslné vtípky. Není na nich nic pěkného.

Zdroje:

https://www.pbsamerica.co.uk/series/the-iran-iraq-war-a-tragedy-that-changed-history/

https://www.earthtouchtvsales.com/distribution/khomeini-v-saddam-the-iran-iraq-war-episode-1/