Článek
Na úvod bych rád citoval tato přísloví, jsou sice otřepaná, ale funkční. Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet a bližší košile než kabát. A o tom situace na Ukrajině je.
Dnes na Novinkách hlásal titulek zpráv tlustými písmeny: Drsný návrh dohody o nerostech: USA chtějí všechno, Ukrajině nenabízejí nic. Do ohně přilil olej ještě rozhovor s americkým generálem ve výslužbě Andersonem. Ten prohlašuje, že Trump chce Ukrajinu rozkrást a on osobně se stydí za to, že je Američan. Nicméně, samotný generál kromě ohnivých projevů nenávisti vůči Rusku a povzbuzování k dalším bojům nic nového k tématu nepřináší.
Od začátku bylo jasné, že jakmile bude Ukrajina dostatečně oslabená, Západ se na ni vrhne a bude ji chtít vytěžit. Vám to možná jasné nebylo, ale mně ano. Západ totiž není tak růžový, jak si ho představujete. V podlince tam řádí vojensko-průmyslová mašinerie, která je postavená na halasném křičení o svobodě, aby mohla dělat z lidí průmyslové otroky. To prosím není z mé hlavy nebo z ruské propagandy. Před tímhle varoval už americký prezident Dwight Eisenhower, který mimochodem ten komplex pomáhal založit, až se tak stalo, zděsil se z toho.
Bez těch, kteří budou totiž ochotni makat jako černí, jak se u nás lidově říká, a asi víme, kde to rčení vzniklo, si totiž průmysl nemůže moc vyskakovat. A ti, kteří si vyskakovat chtějí, na to potřebují jednak zdroje a jednak ochotné dobrovolníky, kteří nasadí své životy.
Generál spojeneckých operací druhé světové války, později americký prezident Eisenhower, který vybudoval průmyslovo-vojenský komplex
Trump = Amerika
Prosím neoddělujme Trumpa od USA a nedělejme, že je nějakým zvláštním šotkem, vymykajícím se z normálu. Není tomu tak. Donald Trump, to je prosím pěkně Amerika. Neseparujme administrativu pana Trumpa od USA. Administrativa prezidenta Trumpa je administrativa USA. Naprosto regulérní a svobodně zvolená. Nijak se v principu neliší od té předchozí administrativy pana Bidena, rozdíl je jen v tom, že je to druhá strana stejné mince, a ta mince se nazývá USA.
Typy světových společenství a jejich strategie
Zemědělské kultury mají jiný náhled na svět, pro ně je půda a alfa omega. Zatímco pro nájezdníky je to jen kořist.
V době dávno minulé, kdy proběhla světem zemědělská revoluce, se vyprofilovaly různé formy společenství, které byly postavené například na tom, vlastnit půdu a majetek a na té půdě hospodařit. Ale protože když se lidé množí a půda nikoliv, taková společenství si musela osvojit různé nepěkné praktiky, jak si majetky a půdu udržovat. Například tím, že nejstaršímu sourozenci dala vše a ostatním nic. Zvykem se stalo jedněm dávat vše a druhým nic. Na to jsme moc dobře zvyklí v našich středoevropských končinách.
Kromě takových společenství tu byla například i společenství komunitní, která v případě potřeby napadala společenství jiná, aby si zabrala jejich majetek. S tím mají bohaté zkušenosti jak v Rusku, tak v USA.
V době průmyslové revoluce vznikly další formy společenství, které už nejsou tak na první pohled zjevné. Jedni si zvykli pomocí vydírání a přesvědčování získávat zdroje pro své průmyslové podniky od ostatních. Je to zkrátka věc podstaty hmotné existence, že zdroje jsou omezené, ovšem schopnost lidí se množit nikoli. Pokud neexistuje žádná vyšší moc, například ochota podřídit se něčímu rozhodování s nadhledem a schopností vidět záležitosti společnosti jako celek, jsou výsledky ponechány takřka přírodnímu výběru.
Slepá ulička, do které se dostala Ukrajina
A do tohoto stavu se dostali Ukrajinci. Spíše než působením Ruska a Putina se díky své strategii přežití dostali přesně do toho bodu, do jakého se dostat museli. Skoro o vše přišli a podaří se jim zajistit, že z toho nebude mít nikdo nic. A tak to je v pořádku. Ono totiž strategie řízení společnosti postavené na přírodním výběru s sebou nenese nic nového.
Osobně se Ukrajincům divím a v zásadě není jasné, o co jim vlastně jde, a podle mě to nevědí ani oni sami. Po původním nadšení, kdy se nechali unést, přišli o životy a území, o průmysl a celistvost, se zdá, že se vnitřně nepohnuli ani o píď. Asi si podle mého názoru od začátku příliš věřili a zatím svoje pozice nepřehodnotili. To je ten hlavní problém lidí ve společnosti, že špatně odhadují své pozice nebo pokud je odhadnou správně, tak se tím neřídí. To dobře mnozí z vás znáte, ne?
Na druhou stranu přijít o všechno není zas taková tragédie. Pokud se dokážete poučit. A otázka je, jestli jsou Ukrajinci poučitelní. Já osobně o tom pochybuji. Válku za území nepovažuji na rozdíl od mnohých z vás za nic posvátného. Řídím se spíše tím Ježíšovým, když od vás někdo chce oděv, dejte mu dva, a kdo s vámi chce jít jednu míli, běžte s ním dvě. Jako dlouhodobá strategie se to vyplatí víc než za sebou nechat spálenou zemi. A křesťanství ostatně je známo tím, že ve světě působí již víc než dva tisíce let a poměrně úspěšně. Tahle strategie je tedy ověřená realitou.
To jen Češi a jim podobní považují půdu a nemovitý majetek za posvátnou věc vlivem toho, že Česko se dosud nevymanilo ze vzorců chování lidí formovaných zemědělskou revolucí. Ale také proto, že Česko je kramářskou velmocí a střádá úplně všechno, co může. Díky této postižnosti kramařením a hamouněním majetků, jak jsme nedávno viděli i na slavné kauze Ludvík, budou samozřejmě hecovat i ostatní podle své vlastní teologie k tomu, aby se pro boj o vlastní majetek klidně nechali zabít. A to se nesmírně hodí USA, které jen čekalo, kdy se po vzoru společnosti vyprofilované průmyslovou revolucí vrhnou na to jediné, co vedle průmyslové výroby skutečně umí, a to je těžit.
Ruská strategie versus přístup západní
Rusku po staletí vládli nájezdníci, třeba Mongolové. Ti však mají respekt pro osobu vůdce. Tento rys se z Ruska vykořenit nedá. Je tam zabetonován.
Jak do tohoto vzoru zapadá Rusko? Rusko má jednu specialitu. Je zvyklé po vzoru asijských nájezdnických společenství respektovat autoritu vůdce. Ten může být nic moc, ale pořád má nějakou hlavu, na rozdíl od systému společenství vytvořených průmyslovou revolucí v podstatě přírodním výběrem, která žádnou autoritu ani hlavu nerespektuje. Taková průmyslová společnost má pak evoluční nevýhodu v tom, že jako centrální inteligenci může použít leda takovou, kterou si průmyslově vyrobila. Proto se Donald Trump řídí ve svých rozhodnutích a projevech umělou inteligencí. A teď je otázka, kdo je chytřejší, jestli umělá inteligence nebo Putin.
Podle mého názoru má pořád ještě mozek mírně nadprůměrného státníka s autoritou, který má za sebou genetický kód s miliony let evoluce, daleko větší potenciál se správně a realisticky rozhodovat, než umělá inteligence, kterou sice také vytvořily mozky s genetikou, která se vyvíjela miliony let, ale nástroj umělé inteligence vychází pouze textových analýz a veškerá další realita světa mu zcela uniká. I tak má výhodu, že může analyzovat vstupy zpracované chytrými lidmi, ale nijak je od těch ostatních neumí odlišit. Nakonec ale věřím, že i přes způsob, jak AI pracuje s textem, se nakonec dobere k výsledkům, které jsou v souladu s realitou, ovšem bude za ní vždy o nějaký ten krůček pokulhávat, protože přeci jen AI není jediná, kdo se s realitou setkal.
Teď spíš půjde o to, kdo z koho. Ukrajinci jsou v této hře mocností spíše pasivními pěšáky. Ostatně to není můj názor, podle toho se sami Ukrajinci řídí. Nechávají za sebe vyjednávat USA s Ruskem, vědí, že to zkrátka je geopolitická realita.
Británie, ústřední ruský rival, a zbytek Evropy
V původní Británii to bylo divoké, tak asi vypadali původní obyvatelé Piktové. Pomalovaní a nebezpeční.
Hlavní konkurencí pro Putina je v tomto konundru Velká Británie, která má podobně jako Rusko v sobě zapsanou jakousi nájezdnickou vnitřní strategii, ne nepodobnou právě té ruské, spojenou s jistým uznáváním centrální autority, byť jen formálně.
Návrhy francouzského prezidenta Macrona na deponaci evropských armád v regionu hraničí s bláznovstvím. Chápu, že Francouzi nechtějí vzhledem ke své historii diplomatických mezinárodních vztahů stát opodál. Ale to si měl Macron rozmyslet dřív, že jeho již nechvalně proslavené telefonáty Putinovi nic nevyřešily, spíše naopak. Možná by si tento politik měl spíše číst paměti Napoleona, jak on sám dopadl v Rusku, než otevřeně plácat nesmysly a plánovat nerealistické operace, kterými jen marní čas svůj a všech okolo.
Problém Evropanů spočívá v tom, že se v nich tolik integrovaly různé strategie existence od těch zemědělských po průmyslové i expanzivní, že spolu s novou vlnou obyvatel z jiných částí země jsou jako společenství zcela zbaveni jakékoli funkční akceschopnosti. Evropa je jak se říká každý pes jiná ves a výsledek je rozpačitá rozplizlost bez zjevné centrální strategie přežití.
Nejspíš mi řeknete, že Rusko rozumí jenom a jenom síle. Souhlas. Ale máte ji k dispozici? Mají vyspělé západní země tu sílu se zvednout z pohovky a od kafe, aby čelili sibiřským nájezdníkům? Podle mě nemají. Takže uvažujme realisticky. Jedinou sílu, kterou je možné na Rusko použít, leží v hlavách, otázka je, jestli takovým hlavám chcete dát prostor.
Ukrajina jako strůjce svého osudu
Ukrajinci s největší pravděpodobností neuvažují stejně jako já, proto se možná budou hrnout do toho, stát se potravou pro vojensko-průmyslovou mašinerii, kterou ze všeho nejlépe na světě představuje USA a je s ní v souladu, protože z ní vytvořená společnost je právě tam. Ukrajincům se totiž jejich životní strategie může zdát bližší té jejich vlastní než společenská strategie ruská. U nás máme takovou menší, o to intenzivnější obdobu průmyslem vyprofilované společnosti na Ostravsku, proto si dovedu živě představit, jak se místní průmyslníci o zlom krk na Ukrajinu a její zdroje také ženou, i když o tom z médií moc neuslyšíme.
Problém Ukrajinců spočívá v tom, že jsou podobně jako Češi spíše společností vyprodukovanou zemědělskou revolucí a jejich hlavním instinktem je lpět na zemědělském majetku, takže i když disponovali nebo disponují průmyslovými podniky a i když se tam také jistě vyprofilovala skupina průmyslníků jako v Česku, jejich celková národní mentalita není uzpůsobena na to, si je udržet. Na rozdíl od Česka totiž část Ukrajinců zpravidla asijského původu má smysl pro uznávání autority, zatímco valná část Ukrajinců tyto instinkty nemá. Rozpory mezi různými vnitřními skupinovými nastaveními a naprosto odlišné životní přístupy jednotlivých skupin na Ukrajině jsou pak kotlem, ze kterého sotvakdy vzejde něco dobrého pro ně samotné.
Ukrajina jinými slovy není schopna vyřešit sama sebe a měla by to nechat na někom jiném. Na jejím místě bych zvolil spíš někoho s mozkem než jen s umělou inteligencí.
A ještě na okraj pro fanatické fanoušky obou stran konfliktu. Nejsem příznivcem Putina ani jeho Ruska. Píšu pouze z hlediska geopolitické volby. A ta je evidentně jasná. Ať se Evropa či Amerika vzpouzí nebo staví na hlavu, realitu neohne.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-drsny-navrh-dohody-o-nerostech-usa-chteji-vsechno-ukrajine-nenabizeji-nic-40515009
Serhii Plokhy. The Gates of Europe: A History of Ukraine. 2015. Basic Books.
Maureen Perrie. The Cambridge History of Russia. 2006. Cambridge Press.
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/macron-zeme-zvazuji-vyslani-vojaku-na-ukrajinu-a-rusko-o-tom-nerozhoduje/2650388
