Článek
Neúcta při procesu transsubstanciace
Obřad eucharistie zobrazuje věřící lačnou na Kristovo tělo.
V českých médiích se vyrojilo desítky článků na obranu kněze Marka Váchy, který prý podle některých znesvětil samotnou eucharistii, tedy nejsvatější katolický obřad. Při něm místo toho, aby se v úctě konzumovalo tělo Kristovo a pila jeho krev (což je mimochodem vzhledem k oficiální katolické doktríně transsubstancianci krev a tělo doslovné jako při kanibalistickém obřadu), někteří spíše zvolili konzumaci hospodských brambůrek a zapíjeli je pivem. Každá církev má právo na to, považovat za svaté, co chce, to jest ostatně výsadou náboženství. Můžete považovat za svatý červený hadr, ale… Při eucharistii dochází k takzvané transsubstanciaci, krkolomný to výraz, který jinými slovy říká, že účastníci mše doslova pojídají tělo Kristovo.
Eucharistie připomíná aztécké krvavé obřady, kdy se pila krev a jedlo tělo oběti. Ostatně proto jihoameričané rádi přijali křesťanství, bylo jim familiérní.
V tomto oficiálním církevním podání je Ježíš obětí, která je pojídána a pita věřícími. Považuje-li to někdo za vyjádření úcty vůči samotné osobě, které se to podle církevní teologie má dít, tak je zřejmě poněkud úchylný. Mimochodem po staletí se v církevních kruzích vedly spory o to, jakže to vlastně s tou oplatkou je. Je v ní Kristus symbolicky, nebo doslova? A někteří vyhrocení teologové ovlivnění řeckým pohanským myšlením nakonec převážili.
Ano, katolíci jí doslova tělo Krista a pijí jeho krev a považují to za své posvátné a nedotknutelné právo. Jaká ostuda! A za to, že si Vácha k tomu zakusoval ještě chleba nebo dal si brambůrku či tak učinili ostatní účastníci mše, byl terminován. Divné samo o sobě. V podstatě si představte, že si, třeba podle hororových příběhů Švandrlíka, uvaříte gulášek z lidského stehna a budete si na něm se stejně smýšlejícími pochutnávat v hospodě a k tomu si přihnete pár decek jeho krve. Katolická církev tvrdí, že Kristovo tělo a krev nejí a nepije jen jako, ale doopravdy, takže vám tady nevykládám nějaký morbidní nesmysl, ale to, co je oficiální doktrínou církve. A to se do hospody docela hodí, nemyslíte? Co vy na to, pane Graubnere? Pro čtenáře znovu připomínám, že jsem vystudovaný religionista.
O co v kauze jde, mýtus českého věřícího
Betonové náboženství Albánců, smějete-li se tomu, vězte, že Češi mají místo bunkrů baráky a naopak.
A teď je to zajímavé. Češi jsou prý (nebo byli) nejateističtějším národem na světě. Za komunismu se k nim řadili ještě Albánci s největší koncentrací bunkrů na obyvatele, ale to bylo spíše z vynucení. Jejich šílený diktátor Enver Hodža se tak bál cizích hrozeb, že musel snad každý barák a díru předělat na bunkr, a tak nechal zničit tisíce mešit za tímto účelem. Češi a Albánci nemají nic společného (i když jedno společné mají, oba uctívají bunkry/baráky, baráky/bunkry), za komunismu tady totiž bylo zcela jiné posvátno. Jmenovalo se po krátké stalinistické etudě gulášový socialismus. A jsme zase u guláše. Co na tom ti Češi vlastně mají, hospoda a guláš, toť jejich posvátné symboly.
Ti, kteří nesouhlasili s režimem a chtěli bránit právo na svou víru, byli oficiálními orgány potlačováni a umlčováni. Čím byli tak nebezpeční? Jednalo se totiž o potenciální možnost podrýt konzumní přístup českých komunistů a zničit jejich pohodičku důrazem na duchovní hodnoty. Konzumní společnost nepřišla do Česka v 90. letech, ta tu byla již dávno předtím. Všichni, kteří uvěřili v barák a v dobrou penzi, se stali členy největší církve v ČR, církve sebepohodářů, kteří nehleděli na nic jiného než na sebe a na své hmotné potřeby. Nějaká víra či ideály jim byly šumák. A přesně takoví lidé žíjí i dnes a řada z nich právě proto hájí Marka Váchu. On se totiž stal symbolem jejich pohodičky a tabáčku.
Nejde o to, že církev, jmenovitě arcibiskup Graubner, kryla sexuální zneužívání kněžími, to je v této kauze na vedlejší koleji a musí být posuzováno zcela jinak a v jiném kontextu. Církev je poměrně hodně citlivá na svou totemovou ikonu a tou je právě eucharistický obřad. Přeci jenom v této společnosti, která je naprosto odosobněná a dobří lidé jsou vyžraní ostatními jedlíky dobra zevnitř či zablokovaní nebo již na pravdě boží, není nic jiného než to Boží tělo ke konzumaci. Ale i to je spíše takový trik salónního magika, Ježíš už mezi lidmi není. Oni ho totiž stačili sníst. I když byl schopen rozmnožit pár chlebů a žejdlíků vína na tisíce, jeho tělo, které se rozmnožilo na stamilionkrát, tentokrát došlo. Ježíš to prostě lidově řečeno už zabalil. Teď je řada na lidech, aby se začali chovat tak, jak se choval on. A to se jim moc nechce. A jako svého mluvčího mají Váchu a jemu podobné. A zoufale vyvolávají Krista už i po hospodách. Ale on už není ani tam.
Ježíš světovládce, ikona. Nepůsobí moc přístupně, ani moc hospodsky, viďte.
Jako se vykřikovalo v jedné úspěšné reklamě… už není… tak je třeba vykřičet do světa: „Ježíš už není!“
A proč není? Protože tady jste vy. Vy jste tu proto, abyste prožili a zastoupili jeho roli. Ježíš připomíná dějinně unaveného herce, převozníka, který vám předal veslo, tak se čiňte.
Tendenční přístup Váchy
Nějak podobně představují někteří jako Vácha lidem Krista.
Upřímně mě nikdy pan Vácha svým přístupem neoslovil. Připomíná mi jednoho polského kněze, který už poněkud zapadl v české mediální scéně, který měl tak rád české celebrity nebo ony jeho a napsal knihu, myslím o tom, že Bůh je i v hospodě, nebo tam byl on? Těžko říct. Česká hospoda je synonymem české chásky. Místo, kde se lidé pošťuchují, tvoří dezinformace, kopají do sebe, prostě nic příjemného. V hospodě se Češi intoxikují omamnými látkami, ano i v pivu a vínu jsou omamné látky. Pěstují se tam falešná přátelství. A jako takový falešný kamarád na mě pan Vácha působí. Co z toho, že s ním biskupství přerušilo pracovní poměr po několika desítkách letech, vždyť má ještě spoustu jiných závazků.
Podle mě tahle bouře ve sklenici vody není na místě. Je spousta jiných talentovaných lidí, kterým tyhle ropuchy sedí na prameni, a lidé, kteří se honí po funkcích jako Vácha, který musí být na univerzitě, knězem, skautem, hospodským guru a čím vším ještě, jsou vždy krajně podezřelí. Kolik vás takových je? Hlavně je to člověk, který rád lichotí lidem a místo toho, aby učil opravdovou etiku a křesťanství, učí způsobem, který bych připodobnil k tomu, jako kdyby by měl renomovaný historik popsat dobu amerického divokého západu a vybral by si za příklad Limonádového Joeho. Lidé jako on světu nic nepřináší, spíše berou.
A poslední poznámka k této kauze. Vácha se zaklínal tím, že on ví o katolickém obřadu, za který byl kritizován, daleko víc než jakýkoliv divák, protože strávil v přísném trapistickém klášteře v Sept-Fons ve Francii půl roku. To slovo přísný klášter bych rád relativizoval, možná přísný, ale rozhodně ne místo, kde se učí důstojnosti. V klášteře jsem byl poměrně nedávno jako host a opatovi jsem sdělil svůj verdikt. Tohle není žádný klášter, ale rádoby skautský tábor. Nejspíš proto byl pro Váchu klášter tak atraktivní.
Budoucnost Katolické církve
Katolické církvi po celém světě, nejen v Česku, zvoní už dlouhá léta umíráček. Dočasně ji resuscitoval papež Jan Pavel II. svou konzervativní dynamikou a entuziasmem, na kterou nedokázal Němec Ratzinger navázat, a tak to doslova jako při fotbalovém zápase vzdal před koncem. Poslední papež už nenajde svého důstojného náhradníka a vize církve se ztratí v mlze. Stane se útočištěm nečistých výparů a bazilišků jak popisuje kniha Zjevení, nebo se z ní stane normální developerská společnost, která jako v Česku bude regulérním pronajímatelem nemovitostí? Nuže, uvidíme brzy.
Zdroje:
Zbigniew Czendlik. Postel hospoda kostel. 2016. Argo.
