Kříže v české krajině jako symbol triumfu a boje se zlem

Na území české země se nachází nebývalé množství křížů. Je jich tolik, že si jich už nejspíš ani nevšímáte. Často bývají na křižovatkách, volně v polích nebo před kapličkami a kostely. Proč tam jsou? Kdo je tam dal? Mohou být důsledkem něčího černého svědomí? Že by v zemi, která se rozhodně nedá považovat za zbožnou, byly kříže součástí nějaké módy? Nebo se církve natolik bála místních obyvatel, že měla potřebu kříže rozsévat, kam přišla? A proč je třeba komunisté v rámci svého protináboženského běsnění nevykořenili?

Jiří Hladký, autor publikace Kříže a křížky spočítal, že při svých cestách navštívil 282 měst, obcí, vesnic a samot. Nalezl při tom na 900 křížků, křížů a křížových kamenů. A to se prosím týká jen regionu Písecka a Milevska.

Kromě samostatných křížů lze v české krajině nalézt také Boží muka. Jedná se zpravidla o zděné stavby, které obsahují výklenek, kde bývá umístěný některý svatý, Panna Maria nebo ukřižovaný Ježíš. Nemluvě o tom, že je v Česku řada takzvaných křížových cest.

Na plochu země a počet obyvatel je venkovních křížů rozhodně více než v sousedním Rakousku, Polsku či Německu.

Na Šumavě se nachází netypická podoba kříže/krucifixu (krucifix se liší od kříže tím, že je na něm Kristus) a ta se nazývá Kohoutí kříž. Je to forma lidové zbožnosti pocházející z druhé strany Šumavy, z Bavorska. Na české straně se dochovalo jen několik exemplářů. Na vrcholku kříže je kohout, připomínající zapření Krista. Kohout tehdy třikrát zakokrhal. To, co je navěšeno na kříži, jsou rekvizity, které připomínají mučící nástroje užité při ukřižování.

Kříž je obrazem a připomínkou Kristova umučení. Je znakem křesťanské víry. Nebylo tomu tak však vždy. Křesťané kříž do své oficiální symboliky adoptovali až ve 4. století. Což je tři století po Ježíšově smrti. Co si o něm do té doby mysleli, když váhali s jeho užitím? Do té doby jim asi připadalo divné vystavovat Ježíše na mučícím nástroji. Připadalo jim to jako černá magie a také kříž byl již dávno předtím používán pohany v magických rituálech. Vzpomeňme třeba kříže egyptské. Není také jasné, jaký měl takzvaný Ježíšův kříž tvar. Badatelé se nemohou shodnout na jeho podobě. Měl tvar X, byl to vůbec kříž nebo prosté břevno? To se již zřejmě nedozvíme.

Ať tak či onak, v české krajině, především jihočeské a jihomoravské, se setkáváme s velkým množstvím křížů a křížků. Bylo by alespoň dobré o nich něco vědět.

Stále můžeme narazit na kříže vytesané do kamene. Některé z nich jsou součástí středověké dohody mezi rodinami obětí a vrahem v rámci hmotného vyrovnání a dosažení smíru.

Řada takových kamenných křížů se nacházela na území Šumavy. Páter Usmarus v roce 1556 zakladateli jezuitského řádu Ignáci z Loyoly píše:

Kříže v protireformačním období připomínaly něco jako dnešní reklamní billboardy. K nejčastějšímu rozšíření venkovních křížů došlo za protireformace. Katolická církev si jimi totiž značkovala své vlastní území, které získala zpět od protestantů. Kříže byly zpravidla dřevěné, a proto nepřežily do našich dnů. Když se na místě kříž měnil za kovový či celokamenný, vkládal se do něj kus jeho dřevěného předchůdce.

Kříže umístěné před kostely či kapličkami měly především praktický účel. Jsou tam proto, aby se lidé mohli pomodlit, i když byly kostely zavřené.

Císař Josef II. stavění křížů moc nefandil. Ostatně mstil se tím za vyhrocenou katolickou výchovu a pokrytectví své matky Marie Terezie. Ta si sice hrála na nesmírně cnostnou a věřící, ale večery nejraději trávila v kasínu. Stavění křížů tehdy bylo na prostém lidu.

Lidé, kteří někoho zabili či měli na krku nějaký hrdelní zločin nebo spáchali sebevraždu, se pochovávali mimo území hřbitova. Zpravidla na křižovatkách. To z důvodu zmatení jejich vlastní orientace po smrti. Když takový nebožtík vstal z mrtvých a začal se toulat, jistě váhal, kam se má vydat, a než začal škodit pocestným, byl usměrněn křížem na křižovatce a raději zůstal na svém místě, to dá rozum. Jestli to mělo nějaký negativní vliv na orientaci samotných pocestných, že na křižovatce ležel nehodný umrlčí, o tom se dobové záznamy nezmiňují.

Říkalo se, že před sv. Filipem a Jakubem nebo na Velký pátek prý čarodějnice lezou po kříži „pozpátku“, obrácené zády ke křiži. Když se jim podaří kříž přelézt, musí utrhnout tři třísky z kříže, a tak nabudou čarodějné moci.

U křížů můžeme často vidět, kdo jej nechal vztyčit. Především na křížích litinových, které byly poměrně nedávno v minulém století odlévány ve slévárnách, je znatelné jméno jednotlivce či rodiny jejich donátorů. Ne vždy byl důvod podepsání kříže samochválný, ale v některých případech se to nabízí. Někde je na první pohled zjevné, o co zadavateli kříže šlo. Třeba v Milevsku je kříž, na kterém je napsáno: „Nákladem a péčí nejdůstojnějšího pana opata Strahovského Sigismunda Starýho bude u Nových rybníčků postaven krásný kamenný kříž.“ Některé kříže byly vztyčeny na připomínku padlých v 1. světové válce a to na znamení úcty vůči členům rodiny, kteří zemřeli třeba v daleké Sibiři.

Jistě znáte ty improvizované pomníky v rizikových místech silnic. Stávají se připomínkou nehod. V Kostelci nad Vltavou byl v roce 1850 vystavěn vysoký žulový kříž rychtářem Rackem s nápisem: „Památka hořkého utrpení.“ Jednalo se o upomínku na událost, kdy bylo v roce 1848 zrušeno poddanství a na Orlíku se konala velká oslava, kterou organizoval právě rychtář Racek. Události na oslavě se však zvrhly, díky zlým řečem a dohadům, které rozšířili lidé z Voltýřova, se totiž začalo povídat, že rychtář zapřísáhl orlické panství věčnou robotou. Lid se srotil a chtěl rychtáře lynčovat. Během rvačky se Rychtářovi podařilo přesvědčit lidi, že na tom není nic pravdy. Tento kříž pak vztyčil jako památku na své vlastní trampoty.

Takových křížů bohužel nenajdete v české krajině mnoho. Jedná se o vyjádření vděčnosti za přečkání katastrofy nebo jsou připomínkou dobrého skutku.

Statisticky lze říci, že nejvíce křížů umístěných v české krajině sloužilo k prezentaci jejich donátorů a byly stavěny takzvaně na efekt bohatými sedláky či rodinami. Typy křížů v české krajině slouží také jako sociologická studie samotných obyvatel české země.

Pro mě jako člověka, kterého velmi zajímá lidská duše a její veškerá zákoutí včetně těch temných, je poměrně velká obliba křížů či krucifixů spíše varovná než chvályhodná. Mám dojem, že si jimi lidé kompenzovali svá vlastní provinění a že chtěli svoje problémyi odhodit na již tak velmi zatíženou osobnost Krista.

Z čeho tak usuzuji? Když je křesťanství tak pověstné dobrou zprávou, proč ji nezdůrazňuje i ve své ikonografii a symbolice? Proč se to po krajích nehemží vítězoslavnými obrazy Krista a jeho nanebevstoupením, Krista Krále na nebeském trůnu? Protože lidé přechovávají podivnou utkvělou představu, že své slabosti mají hodit na lidi silné, aby se sami cítili vítězoslavně, zatímco lidi silné u toho prezentují jako zatížené chudáčky. S tím je třeba skoncovat, pokud se má společnost vyvinout a spět duchovně i kulturně dále.

Ať jste či nejste věřící, kříž se stal natolik symbolickou ikonou, že jej nelze tak snadno vymazat z historické paměti. Pokoušel se o to ve své reklamě jistý supermarket, když firma nechala umazat kříže z historických fotografií, prý v zájmu takzvané korektnosti, ale sklidila za to poměrně negativní ohlas.

Až se příště budete bloumat krajinou a u toho se dívat do země, někdy se podívejte do dáli na horizontu, třeba tam někde je smírčí kříž nebo kříž pro boj se zlými silami.

Kříže jsou součástí vašeho kulturního dědictví stejně jako valcha nebo cep.

Zdroje:

Jiří Hladký, Kříže a křížky na Písecku a Milevsku. Jihočeský kraj.

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/lidl-recky-tyden-krize-letak-nabozenska-neutralita.A170901_150248_zahranicni_fer

https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/17976-zbozna-ceska-panovnice-marie-terezie-podlehla-hazardu-dokazala-prohrat-tisice-zlatych-zato-jeji-syn-mel-jinou-vasen-tajnosti-slavnych.htm