Článek
Sebeuspokojování jako partnerský problém
Už to slovo sebeuspokojování je pro řadu lidí překladatelský oříšek. Je to sobecké? Není to vlastně pro vztah škodlivé? A co takové sebeuspokojování před partnerem, je to pořád sobectví? Na tyto otázky nenašla většina lidi, i přes očividnou přesycenost vizuálním sexuálním materiálem a informacemi o sexu, uspokojivou odpověď. Žijeme v době, kdy ve virtuálním prostoru koluje milion videí s masturbací. Pro tento účel jsou zřízeny dokonce vícery speciální stránky věnující se sebeuspokojování. Divák nevidí přímo aktéra, má příležitost pozorovat jen část jeho těla nebo obličeje, část výrazu. Pro řadu lidí je to cesta, jak překlenout své vlastní tabu z masturbace.
Jak tedy tuto otázku řešit? Je sebeuspokojování znakem sobectví, nebo naopak praktikou, která podporuje veřejné zdraví? Světe div se, tuto otázku dosud ani odborníci nevyřešili. A stejně tak ani náboženství a Pán Bůh lidstvu v tomto tématu moc nepomohl, jak uvidíme dále.
Historický exkurz do tématu masturbace
Samuel Auguste André David Tissot byl švýcarský lékař, který psal v 18. století o masturbaci. Jeho spisy o lidském zdraví byly tehdejší bestsellery. Bohužel pro jeho čtenáře. Proč bohužel? Protože vnímal masturbaci především u muže jako nenahraditelnou ztrátu jeho mužné síly a semene. Dštil na zdravé praktiky sebeuspokojování popel a síru. Zatímco Nicolas Restif de la Bretonne v téže době poprvé popsal ženskou masturbaci, a to ve zcela pozitivním smyslu slova. Ostatně sám sebe považoval za prvního pornografa a tím myslel, že graficky popisuje a zabývá se lidskou sexualitou.
Křesťanské náboženství ve věci masturbace jen přidalo další mentální balast. Někteří otcové církve tvrdili, že je pro křesťana menší hřích mít sex s prostitutkou než masturbovat. Takovým člověkem byl třeba Tomáš Akvinský. Protestanti v Americe, a někteří z nich to dělají dodnes, svazovali před spaním ruce svým dětem, aby nedosáhly na své pohlavní orgány. Masturbace byla těmito náboženskými fanatiky deklasována do úrovně hříchu a závažného duchovního provinění nebo také diagnostikována jako duševní porucha. Což mělo nepoměrně velký vliv na další generace Američanů, kteří se dnes dostali do situace, kdy ač je USA jedním z největších center pornobyznysu, velké množství běžných Američanů nemá žádné ponětí o tom, jak sex vypadá, jak se mohou sexuálně uspokojit, a chybějící zkušenosti se sebeuspokojením je činí zranitelnými vůči negativním zkušenostem v sexu jakou je přenos pohlavních chorob a také nechtěné těhotenství.
V samotné Bibli se slovo masturbace nevyskytuje, ale termín onanie pochází od Onana, který byl jednou z postav Starého zákona. Místo toho, aby splnil povinnost, která mu vyplývala ze zákona a to, že má převzít zodpovědnost za pokračování rodu svého příbuzného, své sémě vyplýtval na zem. V tomto případě se nejednalo o masturbaci, ale o sprosté vyhnutí se zodpovědnosti. Stačilo však, aby tento negativní obraz v Bibli byl dále rozebírán pastory a biblickými interpretátory a neštěstí bylo dokonáno. Podle hesla: podle sebe soudím tebe.
Sebeuspokojování na cizí úkor
Terminus technikus „honit si na někom“ či „honit si triko“ každý chápe jako snahu někoho obrat o jeho důstojnost, jako o vyhrocené sobectví ve vztazích, jak v osobních, politických, obchodních i kulturních. Tento druh sebeuspokojování je opravdu toxický a jako takový nesmí být společensky tolerován a podporován.
Sebeuspokojování u dětí
Malé děti se uspokojují od útlého dětství. Míněno doteky na sexuální zóny případně třením mezi nohama. Dochází k tomu od věku dvou let až do pěti let, kdy tato aktivita vrcholí. Občas je jejich masturbace vyjádřením nepohodlí nebo nervozity. Dětští psychiatři považují za abnormální pouze to, když se děti v tomto věku dotýkají pohlavních orgánů druhých, dětí či dospělých. Rodiče jsou často šokováni snahou svých dětí se uspojovovat, ale mohu je ujistit, že to je naprosto v duševní normě jejich dětí. Zřejmě se s tím člověk rodí, rodí se s potřebou naučit se používat své reprodukční orgány a ten, kdo takové snaze u svých dětí brání, jim může způsobit trauma na celý život.
Sebeuspokojování a politici
Britská politička Jacqui Smith, která svého času byla jednou z ministryň britského království, musela rezignovat ze své funkce, když se zjistilo, že její manžel zahrnul do jejích vládních výdajů na internet také osobní předplatné několika pornostránek. Přesto se nezhroutila, vzala celý incident s lehkostí, a dokonce účinkovala v dokumentu o pornoprůmyslu. Dnes slouží jako poslankyně v britském parlamentu. Zvolena byla v tomto roce. Masturbační skandál jejího muže rozhodně neovlivnil britskou veřejnost natolik, že by nebyla znovu zvolena. Můžeme se jen dohadovat, jak by to dopadlo v Česku.
Ve stejném roce došlo k masturbačnímu skandálu na Novém Zélandu. Ministři novozélandské vlády se museli zabývat stížnostmi sester, které pracovaly s mentálně postiženými pacienty, kteří po nich chtěli asistenci v masturbaci. Některé autistické děti mohou kompulzivně veřejně masturbovat. V takových případech je aplikována medikace na zklidnění. Masturbace prostě není pokaždé vhodná, a hlavně vždy na veřejnosti vytváří rozporuplné emoce. Veřejná masturbace je tabu, a přitom řada lidí se obrazně řečeno rádo sebeuspokojuje před druhými lidmi a na druhých. Možná právě proto to odnáší samotná fyzická masturbace, protože lidem připomíná jejich patologickou sebestřednost a potřebu se předvádět na úkor ostatních.
Nechvalná pověst masturbace jako výsledek sexuálního neumětelství
Masters a Johnson zjistili ve svém výzkumu, který publikovali v knize Human sexual Response (Lidská sexuální reakce), že orgasmus, který lidé dosáhnou díky masturbaci, předstihuje intenzitu orgasmu vyvolaného partnerem. Jedním z možných vysvětlení je to, že jednak se díky sebeuspokojování člověk zná nejlépe a taky masturbuje, když není ničím rozptylován. Plně se na sebe koncentruje, zatímco často jeho partner se víc soustředí na své vlastní uspokojení. A už jsme u otázky sobectví versus nesobectví.
Samotná masturbace není znakem sobectví, ale možnost poznat sama sebe lépe, a to pak uplatnit v párovém sexuálním životě, zatímco soustředit se vždy jen na své uspokojení je znakem patologické sebestřednosti.
Masturbační pomůcky: historie
Dildo
Nejstarší dilda byla nalezena v Německu, ve Francii a v Pakistánu. Jsou všechna přes 20 000 let stará a vytesaná z kamenného oválu. Vyobrazení falů na nástěnných malbách v Egyptě z doby 3000 př. n. l. jsou příslovečná. Stejně tak výjevy na předmětech pocházejících ze starého Babylónu. Řekové zobrazovali dilda na svých vázách a bylo naprosto normální, aby dilda používali jak muži, tak ženy. Řekové je dělali z kamene, kůže nebo dřeva a používali olivový olej jako lubrikant. Ženy, jejichž manžel musel strávit delší dobu mimo domov, dostaly dilda jako prevenci hysterie. Za jednu z příčin hysterie (hystera = lůno) byl totiž považován nedostatečný přísun spermatu. V 16. století dosáhla produkce dild svého vrcholu. Členové aristokracie si objednávali dilda ze stříbra, dokonce i ze slonovinové kosti a jiných vzácných materiálů.
Vibrátor
První vibrátory pochází z 19. století, a to z doktorských ordinací, kde sloužily jako zdravotní pomůcky. Používaly se pro masáž anebo pro elektrostatickou stimulaci. Anebo třeba pro genitální excitaci v případě, že pacientka trpěla hysterií. Tou hysterií, kterou popsali staří Řekové.
Jak tomu tedy je? Je masturbace zdravá nebo ne? Na tuto otázku si odpovězte sami ve svém soukromí. Masturbace je přeci stále veřejné tabu!
Autor je psycholog a religionista
Anketa
Zdroje:
Bockting, W. O. and E. Coleman, Masturbation as a Means of Achieving Sexual Health (New York, 2002)
Ellis, Havelock, Studies in the Psychology of Sex (New York, 1936)
Hansen, J. K. and T. Balslev, ‚Hand Activities in Infantile Masturbation: A Video Analysis of 13 Cases‘, European Pediatric Neurology (13 Nov. 2008)
Laqueur, Thomas W., Making Sex: Body and Gender from the Greeks to Freud
(Ambridge, pa, 1990)
Masters, William H. and Virginia E. Johnson, Human Sexual Response
(New York, 1966)
Miersch, Michael, Das bizarre Sexualleben der Tiere (Munich, 2002)
Paton, W. R., trans. and ed., The Greek Anthology (London, 1916), vol. i
Weatherhead, Leslie, The Mastery of Sex through Philosophy and Religion
(London, 1933)
