Článek
Rodinné konstelace jako terapie evropského střihu
Znáte ty přísloví typu, jaká matka, taková Katka, jablko nepadá daleko od stromu a podobné zevšeobecňovací fráze, které se týkají vaší podobnosti s příbuznými či blízkými rodinnými příslušníky. Ale co když se od nich velmi lišíte? Vaše matka neumí komunikovat, váš otec vás jen využíval jako figurku a vůbec si vás nevážili a neuměli vás docenit? Jak si s tím můžete poradit?
Některým lidem pomohlo, když si v hlavě přehráli to, jací jejich rodiče opravdu jsou. K tomuto účelu někteří koučové a terapeuti připravují takzvané fiktivní rodinné setkání, kterému říkají rodinné konstelace. Zde si můžete zkusit na cizích lidech to, co byste na svých příbuzných nemohli. Můžete jim říci od plic, co si o nich myslíte. Často se takové divadlo zvrhne do poněkud zvláštní situace. Úplně cizí člověk se může začít cítit v roli vašeho otce nebo matky, nebo se tak dokonce i zachovat.
Jedna participantka měla zkušenost s otcem, který s ní odmítl o některých věcech komunikovat, a když vznikl problém, vždy od něj a od rodiny utekl. A přesně to se jí stalo v rodinných konstelacích. Muž, který představoval jejího otce, odmítl konstelace dokončit. K čemu jí takové představení sloužilo? Rodinné konstelace jí řekly, že její otec uniká před problémy. A to už přeci věděla.
Terapeuti už dříve podněcovali lidi, kteří mají vztek, aby si ho vybili na paňácích nebo na boxerském pytli. Problém je v tom, že když vztek přesměrujete a nezničíte jeho původ a nepodchytíte místo jeho vzniku, moc si boxováním neulevíte. To ví i světoví státníci, jak jsem nedávno viděl na jedné fotografii. Začít boxovat kvůli vzteku na svět a na to, že se vám věci nedaří, není dobrý motiv a vaše problémy to rozhodně nevyřeší, jenom je dál rozšíří a prohloubí. Stejně tak vaše rodinné problémy nevyřeší, pokud si je budete „přehrávat“ na někom, koho se netýkají. Třeba v rodinných konstelacích na cizích lidech. Může vám však pomoci to, že si to na nich zkusíte. Ale co dál? A vůbec k čemu rodinné konstelace vlastně slouží?
Africké konstelace jako prastarý přístup k léčení duše
Rodinné konstelace jako terapeutický systém se přisuzují Němci Bertu Hellingerovi, nicméně on sám se je naučil v Jižní Africe od kultury Zulu. A jak víme, pokud bezduše přenášíte nějaký systém z jedné kultury do druhé, často to nadělá jen paseku. Platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. Afričané mají své rodinné systémy pevně dané, a u nich jde především o to, nevybočit z daného kulturního schématu. Možná to tak má také vaše rodina, možná nemá. Pokud pro řešení vašich rodinných problémů použijete fixní systém, který pramení v prehistorických vazbách ve starověké Africe, jen si tím zaděláte na další problém.
Jak se říká, je lepší jít vždy ke zdroji. K prameni. Když se řeka rozvětví, už není tak čistá a pramenitá jako na začátku. A povídá se, že je lepší jít ke kováři než ke kovaříčkovi. Proto je u konstelací lepší konzultovat zdroj. A to nejsou Evropané ani jmenovitě pan Hellinger, ale Afričané, jmenovitě kmen Zulu. Tento hrdinný válečnický kmen přišel o svou zemi až poměrně nedávno v bitvách s Angličany a Holanďany. Jeden z členů jim příbuzných kmenů (Xhosa) byl vězněn Holanďany mnoho let, během té doby se naučil jejich řeč a nenápadně se dostal do pozice vůdce. Nakonec jejich vládu převzal a ani si toho ani nevšimli. Skončila nadvláda bílých a zrodil se nový vůdce, o kterém netušili. Nelson Mandela přehodil Evropanům konstelace.
Přejděme k tomu, jak Zulu řeší konflikty v rodinném a kmenovém systému. Pokud je cokoliv v nepořádku, jakákoliv forma nerovnováhy, je nutné ji řešit. Například člen kmene, který je nemocný hněvem. Ano, hněv či nenávist vůči někomu způsobuje podle Zulu nemoc. Za nemocného je obětováno zvíře. Ten se však nemůže vyléčit do chvíle, kdy nesdělí všechny hněvivé myšlenky, které má vůči komukoliv a musí tak učinit do posledního detailu. Pak je vyléčen.
Cokoliv nosíte v sobě proti někomu je považováno mezi Zulu za přítež. Je to bráno jako „ukwanda“ oproti „anginalutho“ což znamená nemám nic. Zátěž vůči prázdnotě. Když máte prázdno, tedy nic proti druhému, je vše v pořádku. V opačném případě máte problém. To je základní rozdíl mezi touto kulturou a kulturou Evropanů. Evropané se totiž často baví na účet ostatních, a proto musí vnitřně myslet ve špatném na druhé. To je bráno u Zulu jako bláznovství. Představte si Evropana, který se baví tím, že neřeší problémy ve své rodině. Problémy se vrší a nakonec je z takové krtčí hroudy Mount Everest. Takové problémy se pak řešit tak snadno nedají. Je rozdíl, pokud kopnete do krtčí hroudy anebo do hory, která má tisíce metrů nad mořem.
Zulu mají rituál „ukupalaza“. Což znamená doslova vyzvracet. Je doporučován pro ty, kteří jsou v denním styku s mnoha lidmi. Má to duchovně působit tak, že lidi ze sebe prostě vyndáte pryč. Odehrává se za hranicemi vašeho pozemku, nebudete si přeci špinit vlastní dvorek. Problém nastává, pokud jste problémů z vašeho okolí přesyceni. Pokud nepodstoupíte čistící kůru od ostatních, jednorázová rodinná konstelace v evropském stylu alá v několika krocích, aby jí rozuměl každý a byla by to show komerčně dobře zaplacená, vás nespasí. Musíte praktikovat pravidelně vyndávání ostatních z vaší duše. Problém jsou ti, kteří naopak vaši duši chtějí jíst, tak se musíte jasně vymezit tím, že se odstraníte z jejich přítomnosti, případně jim ty jejich chtivé pracky prostě lidově řečeno urazíte. Zřejmě se sami urazí, ale bude to na jejich vlastní účet.
Zuluové byli zvyklí na lecjaké chování a triky, které pozorovali u zvířat. A pak se jich také mnozí z nich naučili a chovali se tak. Jako třeba v příběhu o paviánovi a šakalovi. Šakal se dostal do pasti při tom, jak se nechal nalákat na ovci, kterou skoro snědl. Do té situace se připletl pavián, kterého zase šakal nalákal k sobě a tím se vysvobodil z díry, ze které mu pavián pomohl, a sám do ní spadl. Ve chvíli, kdy přišel farmář, pavián si začal stěžovat, že za to může šakal. Farmář mu uvěřil a vysvobodil paviána, který pak utíkal za šakalem, kterého zastihl zrovna při tom, jak pojídá máslo. Znovu se nechal obalamutit máslovými slovy a dokonce přesvědčit o tom, že celé máslo snědl on. Protože přes noc mu šakal namazal máslo na zadek a obvinil ho z toho, že mu celou bedničku másla snědl. Proto svítí paviánovi zadek jako namazaný máslem. To má od šakala. Z tohoto příběhu vidíme, že ve složitých propletencích lidské mysli se Afričané velmi dobře vyznali. Rozhodně ve společenských hrách na sto procent.
A když potkáte vy někoho, kdo s vámi hraje hru jako šakal, taky to poznáte? Víte, s jakým zvířetem ve vašem rodinném systému máte tu čest? Nejspíš bude nejlepší, když se brzy podíváte do Afriky, abyste se něco dozvěděli o svých kořenech, které sahají hodně daleko do lidské prehistorie. A na ně jsou experti právě Zulu. Kdybyste tam ale přesto vyrazili, dejte si dobrý pozor. Jihoafrická republika je nejnebezpečnější zemí celé Afriky. I samotní Afričané z jiných zemí si na ni dávají pozor.
Tak bude pro vás asi bezpečnější zůstat u těch evropských rodinných konstelací.
Zdroje:
Alexander Wilmot. History of the Zulu War.
Tim D. Washington. Nelson Mandela: From Prisoner to President, Biography of Nelson Mandela.
