Článek
Co to znamená být Rus
Na tuto otázku se těžko odpovídá. Historici se nemohou přesně shodnout, co tento termín vlastně znamená. Jisté je jedno, v kronice z roku 1152 se zmiňuje území Rus a týká se hlavně Kyjeva a jeho okolí, zatímco například oblasti Smolenská a Rostovská území Rus nezahrnuje. Dalo by se s nadsázkou říci, že praví „Rusové“ jsou dnes Ukrajinci. Ti jsou totiž v ohnisku oblasti, která se dříve nazývala Rus.
Ačkoliv genetické testy prozrazují bezmála 55 etnických skupin žijících v Ruské federaci, současné Rusko se vyznačuje poměrně velkou měrou rasismu a xenofobie, především ke svým vlastním obyvatelům. Moskoviti neboli Moskvané ohrnují nos nad svými asijskými sousedy, kteří se k nim přistěhují z dálných oblastí Ruska. Jejich evropští ruští bližní zneužívají u svých asijských spoluobčanů jejich pocit a potřebu sounáležitosti, který těží jak v občanském životě tak v současné válce.
Ti hrdinní bojovníci na ruské frontě zpravidla nejsou slovanští nebo přesněji evropští Rusové, ale Rusové asijského původu. Pokud jde o proslavenou TikTok Kadyrovovu jednotku, tam je to spíše ukázka toho, že ruští Kavkazané rusko-ukrajinskou válku neberou příliš vážně. Proč by pro takovou hloupou válku měl nějaký Kavkazan riskovat svůj život?
Ruština nemá přesně vymezené pojmy pro vlastnictví
V češtině prohlásíte: já mám dům, já mám auto. Kdežto v ruštině to není tak jisté, že něco máte. U mě je auto, u mě je dům, to řekne Rus. Rusové s pojmy vlastnictví zacházejí poměrně volně, a tak se může snadno stát, že přijdou nakonec o všechno, co bylo u nich. Kouzlo magie jazyka.
Ruská etnická diverzita
Ačkoliv se historici často neshodnou, jak etnické Rusy charakterizovat, panuje poměrně značná shoda v tom, že současní Rusové jsou převážně východními Slovany, pokud vůbec nějací etničtí Rusové existují a není to jen pracovní hypotéza. Ti žili v oblasti u nepropustných lesů, do kterých se sami báli vstoupit, a hlavně u velkých řek, které skýtaly poměrně snadné možnosti obživy.
Ten dynamický akční prvek do Ruska, který vytvořil auru hrdinného a neohroženého ruského bojovníka, nepřinesli Slované, ale asijští bojovníci a mongolští chánové, kteří svého času Rusku vládli. Svou pověst zde zanechali, i některé geny, ale skutečnosti se mediální obraz ruského hrdiny od současného Rusa značně vzdaluje.
Kdo jsou ti takzvaní velcí Rusové
Pak tu máme takzvané vikingské bojovníky Varjagy, kteří si oblast Ruska podmanili, nicméně o nich se traduje, že to nebyli čistě švědští vikingové, patřili mezi ně i anglosasové, dnes bychom řekli i někteří Poláci (viz odkaz na Sarmatský původ) i samotní Slované. Tím se dostáváme k takzvaným velkým ruským osobnostem.
Ivan Hrozný, ruský car, který rozšířil Rusko na všechny strany, nebyl ruský Slovan, ale potomek Vikingů, zřejmě však těch, kteří přišli odkudsi z Polska (ne všichni Poláci jsou Slované, někteří jsou potomci íránských kmenů*). Stejně tak car Vladimír I. byl také potomek Vikingů, později významný vládce na Kyjevské Rusi. Carevna Kateřina Veliká byla Němka jako poleno. O typických Rusech by se dalo mluvit třeba v případě Petra Velikého, který měl charakteristickou ruskou mentalitu, a to neutuchající potřebu strkat nos do všeho, do čeho mu nic není. Dokonce i prováděl pitvu, samozřejmě na původně živém pacientovi, nějak se mu jeho způsob léčení zvrhnul.
Méně slavný, ale o to podstatnější pro dějiny Ruska 20. století byl muž, který založil novodobou ruskou tajnou službu, dal dohromady ruský vzdělávací systém, zdravotní a sociální systém a ekonomiku, Felix Dzeržinskij, který byl rodilý Polák. A co se týče druhé světové války alá velké sovětské vlastenecké války, ten muž z oceli, kterého se bál celý tehdejší svět, Josif Stalin, byl Gruzínec, který sám uměl rusky velmi špatně.
Pokud jde o vůdce bolševické revoluce Vladimíra Iljiče Lenina, ten z pohledu antropologie vykazuje jasné mongolské rysy. I na současném ruském prezidentovi jsou patrné i po několika plastických operacích evidentní stopy po některém asijském předku. Že by si toho nikdo dosud nevšimnul? Zřejmě ne.
Dá se tedy s nadsázkou říci, že Rusko je vlastně obrovské území, které tady zbylo na ocet, a postupně se ho ujímali různí cizinci, kteří měli prosociální cítění a různé jiné motivy. Samotní ruští literáti uvádějí prototyp ruského občana jako zaostalého „mužika“, který je pouze loutkou na divadle dějin. A tak tomu s těmi pravými Rusy opravdu je.
Rusové ve válkách nejsou tak úspěšní, jak se dělají
Počínaje první světovou válkou, kterou vedl tehdejší neschopný ruský car Mikuláš II., který byl mimochodem bratrancem anglického krále Jiřího V.**, který mu odmítl pomoci právě před jeho zatčením a popravou, do níž se motali bolševici, Rusové prohráli v této válce svého vlastního cara*** . Když budeme počítat druhou světovou válku, to byla především válka Kavkazana Stalina a byly to jeho jednotky z Kavkazu, které překazily Hitlerovi cestu k ropným zásobám a účastnily se ukončení bojů u Stalingradu. Ostatní vojáci byli spíše pro Stalina „výplň“, jak jednou prohlásil svou neotesanou ruštinou: „nás mnogo.“
Stalin po dvou týdnech praktické nečinnosti, kdy Hitler plundroval území Sovětského svazu počínaje územím dnešní Ukrajiny, zasáhl do bojů a nakonec situaci zcela zvrátil. Co ty dva týdny dělal? Je o něm známo, že seděl na své dače u Moskvy a studoval strategie jiného velkého „Rusa“, cara Ivana Hrozného. „Polák“ a Gruzínec měli s Ruskem velké plány. Jeden pomohl druhému. Nebo snad máte pocit, že by někdo jako Chruščov nebo Brežněv či Gorbačov mohl vyhrát nějakou válku? Natož světovou…
Jinými slovy nezaměňujte si bojovné Asiaty a Kavkazany s Rusy. Samotní Rusové jsou spíše gaučáci, ti, které znáte s naditými peněženkami odněkud z Turecka, kteří hýří penězi, ale když jde o boj, tak raději v současnosti utíkají do Kazachstánu, Finska a na další místa. Páteř ruské armády de facto existuje jen virtuálně a do ruské armády, která působí na Ukrajině, vstupují převážně zoufalci motivování částkou 2000 USD/měsíc.
Putin je jako suverénní vůdce ozbrojených sil tragickým stratégem. V roce 2022 stálo proti 150 000 ruských vojáků bezmála 1 000 000 Ukrajinců. Zřejmě Putinovým generálům jdou maximálně kupecké počty a víc už spočítat nedokážou. Podle statistik z roku 2023 zemřelo v současné válce do té doby na 70 000 Rusů a podobně na ukrajinské straně, akorát tam jde o velké civilní ztráty navíc.
Rusko ztrácí i v ekonomické válce
V současnosti je rusko-ukrajinská válka pohromou hlavně pro Rusko, protože díky sankcím Západu jsou Rusové donuceni vyvážet 90% svého zboží a komodit do Indie a Číny. V čem je to problém? Jednoduše v tom, že tyto země mají konkureční výhodu a mohou si de facto určovat ceny, za které k nim Rusko vyváží. Zároveň Rusku nechtějí dát žádné vojenské technologie, protože tím by se Rusko mohlo stát hrozbou i pro ně. Schíza, ne?
Sice Rusko bezmála 20 let střádalo peníze do svého fondu z energetických exportů, ale peníze z něj rok od roku ubývají. Země G7 mohou nakupovat ropu z Ruska jen přes prostředníky, ale stejně mají stanovenou omezenou cenu maximálně 60 USD za barel. Plyn sice dále proudí do Evropy až na výjimky, kdy došlo k politickému vydírání a kohoutky byly přiškrceny, ale to vše také na ruský účet. Menší export, méně peněz. Rusko sice může vydírat tím, že plyn nepošle, ale zároveň tím ekonomicky poškodí samo sebe. To je, jako byste si ve válce stříleli do vlastních řad a chlubili byste se tím, co jste rozbili. Nicméně sami u sebe doma.
Ruská válka v Afghánistánu potvrzuje, že technologie není vše
Desetiletá ruská speciální vojenská operace v Afghánistánu ukázala, že technologie nejsou všespásné. Z této války se Rusové vrátili vyděšení, včetně členů speciálních jednotek. Zaostalí Afghánci se starou technikou oproti ruským leteckým silám a moderním zbraním čelili Rusům sice i s americkou podporou, ale především používali prehistorické strategie, které ovládali několik tisíc let a zdokonalili je v mnohaletých obranných a přepadových válkách na svém území. Rusové opustili tehdejší Afghánistán jako spráskaní psi. Současné vojenské operace, které vedou Rusové v Sýrii a jinde, na tom nejsou o mnoho lépe. Je to v podstatě vyčerpávací válka pro samotné Rusko, a proto také museli své syrské operace utlumit.
Romance o zlém Rusovi: americký narativ
Kdo tedy vymyslel tu roli Rusa, kterého by se měl celý svět bát? Přece Hollywood! V každém hollywoodském akčním trháku nesměl chybět nějaký zlý muž, který mluvil s ruským přízvukem. To, že jsou Rusové nezničitelní, tento narativ z velké části vymyslel americký filmový průmysl a Američané, ovlivnění tímto mýtem včetně amerických analytiků a amerických vojenských představitelů, jej dále šíří do světa.
Američané na této pohádce o velkých silných zlých Rusech chtěli vydělávat a také jí bavit sebe i celý svět, a teď za to platí a mají s tím starosti, zapomněli totiž na to, že platí přísloví, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, a že Rusové, kteří milují americké akční filmy, tomu samotní začali věřit. Za nepatřičné ruské sebevědomí tedy poděkujte Hollywoodu a jeho tučným výdělkům, tak to dopadá, když někdo vydělává na cizí účet na něčem, na čem vydělávat nemá, nakonec se mu to nasype na hlavu. A pokud jste si všimli, od chvíle, kdy začala válka s Ruskem to jde s Hollywoodem z kopce. Že by náhoda? Nebo snad karma?
Nezapomeňte, typický Rus je někdo jako vy. Místo vaší plechovky piva si dosaďte jiný alkohol a máte svého Rusa. Obvyklý ruský občan žije v paneláku nebo polorozpadlém špatně udržovaném domě a zajímá ho jen láhev vodky a pirožky.
Ten rozhodně nebude chtít táhnout na Česko v papučích.
Autor je antropolog a věnuje se mezinárodním vztahům v oblasti politiky, náboženství, byznysu a kultury.
Pro tento účel Libor Šimek vytvořil několik výukových programů na Přírodovědecké fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, například: Antropologie v komerční praxi.
*V 16. století většina textů o tehdejším Polsku mluvila jako o Sarmatii.
**Srovnej odkaz fotografie obou panovníků, oba vypadali, jakoby si z oka vypadli.
***Za dobu trvání této války zaniklo carské Rusko jako územní celek. Některá území byla násilně připojena k Rusku, ale jiná jako Finsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko, získala svou nezávislost.
Zdroje:
David R. Stone. A Military History of Russia. From Ivan the Terrible to the War in Chechnya. 2006. Praeger.
Paszkiewicz Henryk. The origin of Russia. 1954. George Allen & Unwin.
Robert Blobaum. Feliks Dzierzynski and the SDKPiL: A Study of the Origins of Polish Communism. 1984. East European Monographs.
Milan Švankmajer. Kateřina II. 1970. Svoboda.
O rasismu v Rusku:
Nikolay Zakharov. Race and Racism in Russia. 2015. Palgrave Macmillan UK.
O etnickém rozložení Rusů:
Americká propaganda o síle Ruska:
Statistiky o rusko-ukrajinském konfliktu, The Centre for Eastern Studies:
Fotografie cara Mikuláše a britského panovníka:
O etnickém původu některých Poláků:
Tadeusz Sulimirski. Sarmatians in the Polish Past. The Polish Review. Vol. 9, No.1. 1964. pp. 13-66. University of Illinois Press.
