Článek
Zdravý a chorobný stres
Stres je jednoduše řečeno reakce těla na nebezpečí. Abychom byli přesnější, stresová reakce začíná v mozku. Něco s tím má do činění amygdala, já jí říkám pramozkový základ. Lidé ji měli, když žili v jeskyních nebo ještě na stromech i přesto, že jim ještě ta přemýšlivá a více společenská část mozku plně nedorostla.
Neurologové zjistili, že některé smyslové signály jdou přímo do amygdaly a ta je vyhodnocuje bez spolupráce s vyššími mozkovými centry. To je to, když vás někdo urazí, a vy svou amygdalu máte poměrně neošéfovanou, tak prostě okamžitě vyprsknete jako jeden „umělec“ nedávno v přímém přenosu, a na: „Běžte do ***.“ hned kontrujete „Taky běžte do ***“. V tomto případě to byla komunikace amygdaly s amygdalou.
U řady konverzací na internetu a v politických debatách zpravidla k zapojení vyšších mozkových center nedochází. A nejen tam. Patří tam všechny ty nekonečné řeči a reakce jeden na druhého o ničem. Rádi to provozují hlavně velkoměšťáci. Někdy mi připadá, že lidé jen tak kvokají jako slepičky nebo kohoutci od rána do večera, aby jim nezatuhly panty nebo prsty na mobilu, ale přemýšlivá hlava v tom není, je v tom právě pouze výše zmíněná amygdalická reakce, která myslící část hlavy ničím nezatěžuje. Zato značně zatěžuje okolní myslící lidi, protože jim vytváří neodbytné stresové reakce neustálým provokováním jejich amygdaly, která se tím jen vyčerpává a na falešné poplachy rozhodně není zvědavá.
Stresová reakce může být dána poměrně složitým mechanismem, kdy nervová soustava aktivuje vyplavení hormonů jako je adrenalin a kortizol. Tyto látky mají za následek zvýšení srdečního tepu, krevního tlaku a hladiny cukru v krvi. Když je těch stresových spouštěčů kolem vás hodně a stále vám někdo mačká na stresová tlačítka, zažíváte si neustálý koloběh chemických koktejlů ve svém těle. Někdo na tom dokonce může být i závislý. Ale vašemu fyzickému tělu to vůbec nesvědčí.
Svalová soustava se totiž při stresu napíná, aby vás chránila před poškozením. Odtud pak pochází vaše chronické svalové bolesti, bolesti hlavy a svalové křeče. U některých lidí může dojít k hyperventilaci, asi jako v případě školaček na odborném učilišti, když je nedávno vystresovala psycholožka a její „terapeutické karty“.
Tlachání, tlachání, do kouta pod tlachem přihání
Pokud se vrátíme k výše zmíněnému bezúčelnému tlachání a reagování jeden na druhého, kterému se často lidé rádi věnují, aby takzvaně zabili čas nebo se necítili osamělí, často se stává, že při svém patlání řeší slovně i důležité otázky, nikoli však vnitřně. Tlachají třeba na téma vztahů, politiky, peněz, povinností nebo školy či práce.
Nese to s sebou ale dvě obrovská rizika, která už jsem naznačil. Jedno je to, že pokud takoví lidé zahrnou do této konverzace někoho, kdo ji nevnímá jen jako tlachání, a obsah těchto řečí začne řešit, může ho to dostat do značného stresu, což vůči takovém člověku není vůbec fér. Stává se to i v rodinách, kde si rodinka roky takto vesele kafrá a jeden člen domácnosti, který je narozdíl od ostatních zodpovědný a zajímá se o věci, to skutečně řeší.
Druhý problém s bezúčelným tlacháním pak nastává v případě, kdy se takoví lidé, zvyklí jenom tak tlachat, dostanou do situace, kdy je potřeba něco skutečně řešit. V takovém případě jim dělá obrovský problém vůbec pochopit, že už se jen tak zbytečně netlachá, přepojit do režimu „skutečnost“ a začít opravdu řešit to, o čem se mluví a také nad tím přemýšlet.
Tento druhý efekt nazývám problémem nudy ve společnosti, která pokud dlouho nic neřeší, není pak schopná dlouho začít řešit to, co je podstatné nebo akutní, a stojí to lidi nakonec obrovský stres, protože už dlouho nebyli zvyklí nic řešit, a navíc se jim za tu dobu naakumulovaly obrovské problémy.
Přesně to se stalo společnosti v poslední době, během covidu a po covidu a následných problémů s invazí na Ukrajinu, kdy trvalo více než tři roky, než si lidé po mnoha a mnoha letech relativní pohodičky a všudypřítomného nekonečného tlachání začali pomalu uvědomovat, že se něco skutečně děje a je potřeba to doopravdy řešit. Ale řešit věci není nic nezdravého a nepříjemného, jen je potřeba na to být zvyklý. Proto ono žití v tlachání považuji za krajně nezdravé a měli byste se mu vyvarovat tím, že budete neustále hlídat, kdy je potřeba věci opravdu řešit a kdy ne. A pokud je řešit nechcete, tak o nich netlachejte. Dostali byste tím druhého člověka do nemístného stresu.
„Stando, tak se tolik nečepejři“, „Ale mě to pomáhá, Vendulko!“
Negativní postoj kupodivu někdy pomáhá k lepšímu výkonu. Přišli na to někteří výzkumníci, že ta pořád dokola lidem vtloukaná do hlavy pozitivní psychologie často funguje opačně, než by lidé chtěli. Holt existují zapřísáhli negativisté, kteří také dosáhnou svých cílů právě jen díky svému ustaranému a zachmuřelému obličeji a nikdy jinak.
Zakamuflovaný stres v práci
Nástěnky nejlepších pracovníků známe dobře i z dob, kdy zde podniky podléhaly diktátu ze Sovětského svazu. V dnešní době raně vyspělého kapitalismu je to stejné. Nástěnky v mnoha firmách zůstaly a plní se zaměstnanci měsíce podle toho, kolik pojistek či finančních smluv uzavřeli. Ti nejlepší mohou jet třeba do Karibiku. Ti nejhorší můžou jet akorát do … Působí to jako příjemná stimulace, ale je to ve skutečnosti zakamuflovaný tlak na vás osobně. Kdo by chtěl být ve svém kolektivu za lůzra, viďte?
Práce pod tlakem: stresový kotlík vaří dobře
Psycholog Hendri Weisinger, který pracoval jako konzultant pro mnoho světově známých firem jako je třeba IBM, tvrdí, že stresová reakce v pracovním prostředí může vést k lepšímu pracovnímu výkonu bez toho, že byste si ublížili. Musíte ji však umět modulovat. I atleti ve stresovém momentu nemají tak dobré výkony, jako v jiných stádiích. Když se ptali Eliho Manninga, šampióna v Super Bowlu, jestli to, jaký má výkon pod tlakem, je dáno jeho povahou, odpověděl: „To ne, ale protože jsem tyto situace zažil tisíckrát v různých podobách, tak když jsem pod tlakem, myslím na ty chvíle, kdy mi to vyšlo.“
Pokud na vás někdo tlačí, zkuste mentálně odvést pozornost od jeho tlaku či tlaku situace k tomu, co vám osobně pomáhá. Někomu pomáhá duševně předefinovat situaci. Třeba jako hru. LeBron James, basketbalová hvězda, která se často dostávala do stresových situací jako když byl třeba zápas tak tak jen ho prohrát, k tomu řekla: „Není to žádný stres, je to prostě zábava, beru to jako výzvu.“
Tohle je vaše jediná šance
Často se něco prezentuje jako jediná možná šance. Tohle si nezvládl, je konec, nemá smysl už něco dalšího začínat. Je to právě naopak. A zkušenosti lidí, kteří se dostali do záře společenských reflektorů, o tom jasně svědčí. Třeba spisovatelku J. K. Rowlingovou odmítlo prý třicet nakladatelů, než na jejího Harryho Pottera někdo kývnul. Světově známou moderátorku Oprah Winfrey vyhodili z jejího prvního zaměstnání v televizi. Stevena Spielberga několikrát pro nedostatek talentu odmítli přijmout ke studiu filmu.
Kontrola a regulace tělesných funkcí
Řada lidí si ani nevšimne, že vůbec dýchá. Vědomou pozornost vůči svému dýchání asi věnuje málokdo, a právě ve stresu, jak jsme si již uvedli, dochází ke zrychlenému dýchání, které může rozhodit vaši psychickou rovnováhu. Proto si pečlivě všímejte, jaký dopad na vás stresová situace má a naučte se zklidnit dech. Některé techniky buddhistické meditace se k tomu dají využít. Už jen prosté mentální označkování „nádech“, „výdech“, může vaši psychiku hodně zklidnit.
Ukotvení v situaci
U tréningu golfistů se zjistilo, že nejlepší výkony, pokud se tomu tak u tohoto spíše stacionárního sportu dá říci, měli ti, kteří se místo na svou pozici těla soustřeďovali mentálně na ukotvující obraty typu: „hladký úder“, „perfektní úder“, „vyrovnaný úder“. Místo toho, aby se křečovali tím, jestli správně stojí či odpalují, zaměřili se na mentální obraz toho, že jim to perfektně funguje. A fungovalo. Tohle můžete ale dělat v případě, kdy už jste se základy golfu naučili, zázračně bez cviku vám to fungovat nebude. Tak je to i v jiných oblastech, řada lidí se chybně staví do profesí a pozic, které jim nejdou a nikdy jim nepůjdou. Holt, komu není dáno, ani v apatyce nekoupí. Pak nemají prostor ti, kterým vše jde jako po másle. Pokud vám něco nejde, nemusí to být zrovna tím, že jste z toho jen nervózní a ve stresu, zkrátka na to nemusíte mít buňky. Pak je lepší se nestresovat a jít dělat něco jiného.
Neobviňujte dopravní zácpu, když jste její součástí
Stojíte s autem v pražské zácpě a neposune se o centimetr. No, není to k naštvání? Ti Pražáci jedni, ani cestu neumí udělat. Do všeho se montují, tak ať si raději dají pohov. Tohle přemítání vám nepomůže. Ostatně vy právě sedíte v jednom z těch aut, které silnici blokují. Lepší než se vyexcitovat a zmodrat jak modrovous a případně ještě dostat záchvat akorát pro záchranku, rozhodněte se, že odvedete svou pozornost k něčemu jinému. Pořiďte si nějaké audioknihy či hudbu, kterou máte rádi a pusťte si je, akorát v rozumné hlasitosti, abyste případně slyšeli tu záchranku, která pojede pro jiného pacienta, kdo tenhle tip nezná, a místo příjemně stráveného času v autě vykypěl.
Tak, jak to vidíte teď? Může vám být stres užitečný nebo ne?
Autor je psycholog.
Zdroje:
Příklady stresových situací v českém prostředí:
Odborné zdroje:
Gabriele Oettingen, Hyeon-ju Pak, Karoline Schnetter. Self-regulation of goal-setting: Turning free fantasies about the future into binding goals. Journal of personality and social psychology
Hendri Weisinger. How to Perform under pressure.
